Očkování: dobrovolné, donucovací, nebo povinné?

Zjišťuje se stále více případů, že účinnost preventivního očkování je není zcela úspěšná ani bezpečná, spíše problematická. Lidé po očkování mají často různé více či méně závažné potíže jako vedlejší účinky vakcín, dokonce po prvním, ale i druhém očkování umírají. Očkovaní, i když nemají příznaky nemoci, jsou znovu nositeli viru, takže mohou virem nakazit další lidi, což se hlavně přičítá „nezodpovědným“ lidem, kteří se odmítají nechat očkovat. Jaká je tedy účinnost vakcín, jaké jsou jejich vedlejší účinky a kdy se projeví v plném rozsahu na zdraví člověka, když už nyní evidujeme jejich negativní následky?

Po výskytu koronaviru se nějakou dobu se mluvilo o potřebě nechat se očkovat, krátce nato se zjistilo, že je třeba se nechat očkovat dvakrát a z řad „odborníků“ či „znalců“ této problematiky se ozývají hlasy, že bude třeba se nechat „vopíchat“ ještě potřetí, ne-li dokonce každoročně, což potvrzují i někteří výrobci vakcín! Protože se vytváří a šíří další formy mutace, kde je záruka, že současné očkování bude stačit a nebude nutné se znovu a znovu nechat očkovat proti dalším případným mutacím viru Covidu-19? A co když těch mutací bude ještě několik, to bude nutné vždy další očkování, notabene neúčinné jako dosud?

Vždyť to člověka může i zabít, bude-li se muset stále nechat očkovat, notabene bez záruky? Zvláště je-li evidentní, že US vakcíny, vyvinuté způsobem „horké jehly“, či jako „rychlokvašky“ nedávají záruku kvality. Proč se sami výrobci jistí soudní cestou, že nebudou hradit žádné odškodné v případě, že vakcíny budou mít vedlejší účinky na zdraví lidí? Apropó, lze vůbec Covid-19 kromě hospitalizace a vakcinace léčit v domácím prostředí? Podle amerického doktora, kardiologa a profesora medicíny Petera McCullougha se otázkou domácího léčení či způsobu léčení Covidu-19 v USA ani jinde ve světě de facto vůbec nikdo nazaobíral. Proto je prý situace taková, jaká je. Vakcinace není léčení, je to jen zdánlivé, falešné opatření proti další nákaze.

Vláda a ministerstvo zdravotnictví „tlačí na pilu“ když stále intenzivněji vybízí občany, aby se nechali očkovat. Nicméně, s ohledem na negativní zkušenosti s vedlejšími účinky vakcín, jejich nedostatečné účinnosti proti možnému nakažení a onemocnění vč. případů úmrtí není vyloučeno, že jich může přibývat. Kdo ponese zodpovědnost za tyto následky, když vláda a ministerstvo zdravotnictví, vybízející občany k očkování o těchto možných negativních dopadech a vedlejších následcích mlčí? Uvědomují si vláda a ministerstvo zdravotnictví následky svého nepromyšleného či neuváženého nátlakového jednání? Pro očkování je vytvářen velký propagační prostor, vkládají se do toho nemalé finanční prostředky, ale o možných problémech, resp. následcích po očkování nepadne ani slovo! Je mi skutečně líto všech lidí, kteří podlehli propagandě o potřebě se nechat očkovat vakcínami, které neskýtají žádnou jistotu či záruku a spíše vyvolávají obavy.

Z řad některých „zodpovědných“ a „uvědomělých“ lidí se ozývají hlasy, že lidé, kteří se nenechají očkovat, by měli být diskriminováni, případně „kriminalizováni“, neboť v případě, že očkování bude povinné, spáchali by trestný čin! Jiní zase prohlašují, že v demokracii existuje nejen lidské právo na svobodu a svobodné rozhodování, ale že existují také povinnosti. O tom nelze ani v nejmenším pochybovat, jenže má-li člověk vážné pochybnosti o činu, který se mu předkládá jako povinnost a jedná-li se o jeho zdraví, pak zcela jistě není povinen takovou „všeobecnou“ povinnost (viz uvědomělost) akceptovat! Pokud by to někdo vyžadoval, byla by to šikana, která je trestná!

Je třeba si uvědomit, že občané, kteří se nechtějí či odmítají očkovat, mají k tomu své důvody, mnohdy i zdravotní, včřetně fóbie. Možná, že by nebylo od věci, kdyby orgány, které „neodpovědný“ přístup občanů kritizují, jejich důvody znaly. Možná by zjistili, že jejich odmítavý postoj k očkování je relevantní a opodstatněný. Ale považovat je za nezodpovědné, odsuzovat jejich osobní důvody, o kterých nemají ani ponětí, je neférové, nemorální, ne-li přímo šikanizující. Jde-li ve hře s vakcínami o byznys, pak lze považovat přístup státních orgánů za krajně nezodpovědný.

(Nejen) farmaceutické firmy by neměly vlády nutit aplikovat vakciny jenom proto, že chtějí na zdraví lidí vydělávat. Farmář, který neprodá brambory také nenutí lidi kupovat shnilé brambory, aby neprodělal. Takový je prostě byznys. Nicméně v případě pandemie koronaviru by vakcíny jako byznys měly jít stranou a prvořadým zájmem by mělo být zdraví a životy lidí. A o tom lze zcela vážně pochybovat. Jenže jedna věc je, že „by měly jít“, druhá, že bohužel nejdou! V jedné písničce zpívá Juraj Kukura: „Nech brouka žít!“ jinými slovy, nechte na každém, ať se ve věci očkování rozhodne podle svého rozumu a svědomí!

Ještě jedna pozoruhodná poznámka: Premiér Andrej Babiš dnes (21.7.21) prohlásil, že cca v tuto neděli (25.7.21) prý dosáhneme proočkovanosti u deseti milionů občanů. Jak je tedy možné, že zhruba 38 až 40% občanů ČR odmítá podstoupit očkování? Asi to bude Babišova „kachna na neděli“!

Jiří B a ť a , 21.července 2021