Nové koště – stejné, nebo horší starého?

Pavel Bělohrádek ještě dříve, než vstoupil (svou funkcí) do velké politiky v r. 2010 o sobě veřejně prohlásil, že trpí nemocí, tzv. roztroušenou sklerózou. Z osobního hlediska lze panu Bělobrádkovi přát uzdravení, nic méně na věci je třeba pohlížet i poněkud jinak. Pan Bělobrádek byl v tomto zdravotním stavu ještě v témže roku 2010 zvolen předsedou KDU-ČSL, která se o tři roky později účastnila předčasných voleb. Jak víme, v nich relativně dobře uspěla a stala se vládní stranou, on sám pak členem vlády na postu vicepremiéra. Vzhledem k těmto skutečnostem není od věci se zabývat zdravotním stavem pana Bělobrádka, nakolik lze predikovat možné či případné vlivy nebo následky této nemoci na výkon jeho funkce vicepremiéra ve vládě, tak ve vládní straně na pozici předsedy. Jsem v oblasti medicíny naprostý laik, avšak v této souvislosti jsem si vyhledal základní informace k RS a domnívám se, že by asi nebylo od věci znát posudek na jeho zdravotní stav např. podle Kurtzkeho stupnice, případně podle stupnice NRS, viz http://nemoci.vitalion.cz/roztrousena-skleroza/. Jakkoliv není tato nemoc evidentně patrná, má řadu procesů, podob a průběhů, které mohou nemocnému kdykoliv přivodit zdravotní kolaps, což v případě výkonu funkce např. na zahraniční cestě může dotyčnému vyvolat značné nejen zdravotní komplikace.

Další záležitostí, týkající se jak Pavla Bělobrádka, tak samotné KDU-ČSL, je otázka jejich legitimní existence na politické scéně, přesněji v koaliční vládě. Není žádným tajemstvím, že KDU-ČSL v r. 2010 byla zatížena dluhem 46 milionů Kč. V r. 2013 se však zúčastnila předčasných voleb do Parlamentu ČR a její výdaje na tyto volby činily 30 milionů. Otázka, jak se politická strana KDU-ČSL vyrovnala s dluhem a následně zajistila dalších 30 milionů Kč na volby nebyla dosud zodpovězena, resp. uspokojivě vysvětlena. Z logiky věci je nereálné, aby za normálních, regulérních, legislativních a transparentních podmínek strana během 3 let dluh 46 milionů nejen splatila, ale ještě si „vydělala“ 30 milionů na volby.

Tyto skutečnosti vyvolávají řadu spekulací a podezření. Blízkost KDU-ČSL k církvi je přímo předurčena svou nábožensko-politickou ideologií (vždyť je to strana pravých či spíše „pravicových“ křesťanů!), což v souvislosti s neutuchající kauzou církevních restitucí (neskrývaná podpora ze strany KDU-ČSL) nevylučuje jejich mnohem bližší než blízké vztahy a vazby. Kromě toho i cesta pana předsedy Pavla Bělobrádka do USA

má své úskalí v podobě neobjasněných a značně diskutabilních důvodů a cílů této cesty. To také úzce koresponduje jeden z bodů volebního programu KDU-ČSL, ve kterém strana slibuje své budoucí pracovní úsilí ve vládě a který také v předvolební televizní debatě potvrdil (stejně problematický) pan Daniel Herman (KDU-ČSL, dnes ministr kultury), když mj. prohlásil tyto zdánlivě nenápadné věty:

„KDU-ČSL přichází s velmi zajímavým inovativním návrhem, kdy se inspirovala americkou zkušeností a to je jednotný elektronický doklad. To my navrhujeme jako jakousi čipovou občanku“.(http://www.ceskatelevize.cz/porady/10483849868-mimoradne-porady-ct24/213411033361014-predvolebni-debata-z-prahy). O zrůdnosti tohoto záměru snad není třeba se více rozepisovat stačí, že pochází z USA, země neomezených možností! V zájmu odbourání všech těchto podezření a spekulací by měla KDU-ČSL co nejdříve vydat na světlo Boží fakta, argumenty, že cesta pana předsedy do USA nemá pochybné (event. nebezpečné) pozadí, tak hospodaření strany je v souladu s platnými zákonnými normami. Tyto tajemné a nestandardní skutečnosti stranu i vedení značně znevěrohodňují a současně postavení a činnost vlády oslabuje. Tyto skutečnosti jsou totiž v rozporu s programovým prohlášením vlády, která se „dušuje“ dodržováním zásady boje s korupcí, respektováním zákonů a další, kam také patří transparentnost hospodaření politických stran, podílející se (nejen) na politice vlády.

Vedle až šikanózního postupu pravicové opozice v případě nepotvrzené (ale i nevyvrácené) spolupráce s StB z před třiceti lety předsedy ANO a ministra financí Andreje Babiše, je „kauza“ KDU-ČSL další velmi závažný „problém“ Sobotkovy vlády. Pokud by se nepodařilo KDU-ČSL přijatelně vyjasnit okolnosti všech uvedených problémů, koaliční vláda B. Sobotky ztrácí na validitě, ale také může nastolit parlamentní otázku, zda je taková vláda legitimní a zda to nakonec nebude důvod k novým parlamentním volbám. Nejen sliby se mají plnit, ale i resty a problémy se mají řešit. Tento je jeden z nich. Dnes je kolem tohoto problému relativní klid, jsou na programu závažnější a důležitější věci, nicméně pokud se „případ KDU-ČSL“ nechá v klidu nebo dá k ledu, může dříve nebo později značně komplikovat život vládě. Dospět do takového stádia může být zbožným přáním nemálo lidí, neřku-li politických stran. Společnosti to však nijak neprospěje.