Jeden z mnoha dalších důvodů, proč odejít z EU.

V této souvislosti si stále více občanů členských zemí EU uvědomuje, jaké vedle iluzorních výhod z členství jsou i negativa a příčiny, které jdou na vrub jich samotných, čímž se Titanic EU dostává vlastní vinou pomalu, ale jistě ke dnu. Britové svým postojem v referendu dali jasně najevo, že negativních vlivů a nespokojenost s existenci, resp. činností EU je tolik, že již nejsou ochotni je dále snášet, trpě t, ani tolerovat. Mnohem více než občané jiných členských států si uvědomili a dali dostatečně důrazně najevo, že čeho je moc , toho je příliš. Pravda, i občané jiných členských států mají stejné nebo podobné názory na EU, avšak jejich projev nesouhlasu a kritiky vůči EU není tak výrazná, jako u Britů. Nicméně ani ty slabší projevy není radno podceňovat.

To, že se zatím občané jiných členských států neprojevili hlasitěji, výrazněji, že ještě u nich nedošlo k významnějšímu masovému projevu, resp. k referendu o setrvání v EU, je dílem politiků a vlád těchto zemí, pro které je odchod z EU (především z osobních důvodů) naprosto nežádoucí. Že však veřejné mínění nakonec dostane průchod k vyjádření kritiky a názorů o činnosti EU, je nabíledni, všechno chce svůj čas. A to ještě občané členských zemí nejsou (záměrně) věcně a pravdivě informování o všem, co se v rámci EU v Bruselu děje, kolik nepravostí a nedemokratických podrazů vůči občanům EU odehrává.

Jedním z významných totálních, kritiky a opovržení hodných přehmatů, vedle již známého schválení odchodu pracovníků EU do důchodu v 50 letech s důchodem 9.000 eur je další podrazácké zjištění, o kterém nejsou občané členských zemí záměrně informováni. Jak píše PRÁVO ze soboty 25.6.2016, EU je na úkor milionů chudých či potřebných členských zemí až neskutečně štědrá. Zatímco se např. naši zemědělci bijí za kompenzace v důsledku omezování zemědělské výroby, britští obyčejní farmáři, ale také britská královská rodina prý pocítí odchod Británie z EU. Proč? Sonda časopisu New Statesman z roku 2012 totiž odhalila, že evropské fondy čerpají nejen majitelé pozemků bez jiných příjmů, ale peníze z Bruselu jdou také do kapes zámožných latifundistů, včetně královské rodiny, o které nyní po odstoupení Británie z EU zřejmě přijdou.

Tak například v r. 2011 získala panovnice (rozuměj královna) ze zemědělských fondů EU částku 542.522 eur, tedy 14,6 mil. korun za pozemky ve Windsoru, 410.738 eur, tedy 11 mil. korun za pozemky vévodství Lancasterské. Vedle toho princ Charles čerpal z EU za vévodství Cornwallské 166.831 eur, tj. 4,5 mil. Korun. Jen z tohoto krátkého výčtu královská rodina čerpala v r. 2011 celkem 1,120. 009 eur, což na koruny činí 30,242.457 Kč.

Aby toho nebylo málo, podobné zemědělské dotace pohybující se ve statisících eur získali (získávají) i další „reprezentanti“ britské šlechty, např. hrabě z Plymouthu, vévoda z Devonshiru, ale i slavná Eton College, jinak chlapecká kolejní škola, na kterou chodí „boys“ britské smetánky. Je to jen malá ukázka neblahé praxe EU vůči části britských představitelům šlechty. Při pomyšlení, že podobná šlechta se nachází i v ostatních zemích EU, např. v Německu, Francii, Itálii a dalších, včetně našeho domácího Karla „Číra“ Schwarzenberga, případně dalších šlechticů, nelze mluvit o spravedlivém rozdělování dotací, se kterými v jiných případech dělá EU žadatelům nemalé problémy. Pokud si občané uvědomují, že tito šlechtici tyjí z jejich daní, pak jim měla či již musí dojít trpělivost s přízní, kterou snad dosud EU věnovali.

Notabene, nejsou to zrovna lidé, kteří mají zapotřebí tyto milionové dotace z EU. Tyto a podobné excesy EU jsou z mnoha důvodů dostatečné k tomu, aby se staly dalšími hřebíky do rakve EU, což by si však měli vyhodnocovat samotní občané členských zemí, aby si ještě více ujasnili, nakolik je jim potřebná EU a zda se bez EU obejdou či nikoli. Nicméně těch tzv. hřebíků do rakve EU je až neskutečně mnoho, o čemž svědčí skutečnost, že demokratické hlasy o vystoupení z EU jsou stále silnější, i když to bafuňáři EU a EK, ale i členskýc h států a jejich vlád neradi přiznávají. Podlamování existence a potřebnosti EU má totiž také svůj negativní dopad i na NATO, protože mezi nimi existuje úzká provázanost.

Nářky politiků a eurohujerů z důsledků vystoupení V. Británie z EU jsou ve velké míře falešné a záměrně zveličované, často jde o malování čerta na zeď. Není to zase tak dávno, kdy se podobné až tragicko-hororové scénáře psaly v souvislosti s Řeckem a jeho krizí, kterému se připisovaly ty nejčernější osudy, které měly ohrozit evropskou ekonomiku a bůhví co ještě. Byli to rovněž ti samí představitelé EU a členských států, kteří dnes bědují a lomí rukama nad odstoupení Británie, kteří zase vykreslují budoucnost jak států v EU, tak celé Evropy v těc h nejhorších důsledcích. Jistě, nějaké dopady budou, ale ne takové, jak je vykreslují zastánci EU. Ti potřebují občany států EU vylekat a vystrašit z následků odstoupení Británie z EÚ, aby tím bránili dalším možným, (spíše předpokládaným) snahám a tendencím o vystoupení z EU. Co se však má stát se stane a čím dříve se EU bude poroučet, tím lépe pro občany Evropy.

Jiří B a ť a , 25. 6. 2016