Jakápak bída, když je tak „snadné“ půjčit si peníze!

Podle statistických údajů zadluženost občanů, resp. českých domácností kteří si vzali půjčky, úvěry nebo hypotéky činí necelý bilion korun, přesněji 973,5 mld.Kč. (Viz zde: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc). Přes toto poměrně vysoké číslo však není úplně snadné se k půjčce, úvěru či hypotéce jen tak snadno dostat, byť na nás reklama a nabídky čouhají obrazně řečeno na každém kroku či rohu. V podstatě platí, že na legální půjčku od peněžního či finančního ústavu dosáhnou pouze lidé zaměstnaní, s dostatečně vysokým platem nebo mzdou. Že tam hrají roli jisté podmínky a pravidla, je celkem přirozené a potřebné, nicméně nabídky, reklamy, poutače nabízejí peníze, jakoby stačili jen přijít, říct kolik kdo potřebuje a peníze mu jsou bez dalšího vyplaceny.

Reklamy a nabídky na možnost půjček peněz jsou často velmi jednoduché, lákavé a na první pohled vstřícné. Zkuste však jako např. nezaměstnaný, nebo zaměstnaný, ale s platem 10-12 tisíc , případně jako důchodce, ZTP apod. zajít do banky a chtít si půjčit „blbých“ 50 tisíc korun. Prověrka, kterou musí takový žadatel absolvovat (a strpět), je na úrovni detektoru lži, protože ta žadatele proklepne tak důkladně, že se nestačí divit. Cožpak o to, má-li to stát za to, budiž, něco se dá vydržet, ale zpravidla nebo často je výsledek sondy do žadatelova soukromí takový, že je mu sděleno zamítavé stanovisko. Nicméně, žadatel se pro potřeby subjektu pořádně obnažil, řada takto získaných informací může být (není to vyloučeno) jakkoliv zneužita. Důvody zamítnutí? Nedostatečné mzdové krytí, nejistota pravidelných splátek, nedostatečná výše ručení, nevěrohodný ručitel, zdravotní stav atd. Takto žadatel obejede několik finančních ústavů nebo bankovních domů a všude vlastně pořídí stejně. Z toho vyplývá, že skutečně a až zoufale potřebný člověk má jedinou možnost, jak se dostat k potřebným penězům – vzít půjčku u lichvářů a to přesto, že úroky jsou přímo děsivé. Ale co mu zbývá, pokud chce žít a nechce krást či loupit?

Statistika stavu zadluženosti občanů je však vedena dá se říct poměrně přesně. Z toho také vyplývá, kolik a kteří občané si mohou oficiální půjčku dovolit. Čísla jsou to neveselá, protože ukazují rozevřenost nůžek příjmů u lidí různých kategorií, poměr lidí s vysokým, středním a nízkým příjmem, od čehož se odvíjí také možnosti půjček. Např. nabídka na hypotéku na dům je lákává, ale kdo si ji může dovolit, je-li měsíční splátka na RD v průměru 10 tisíc korun bez energií, pojištění, údržby atd. na dobu cca

30 let? V takovém případě musí být společný příjem manželů alespoň 40 tisíc, mít dostatečné krytí a záruky, aby hypotéku dostal a byl schopen ji po dobu 30 let pravidelně splácet. Kolik je takových lidí či rodin z celkového počtu potřebných? Kolik lidí se pak zaplete s lichváři, kteří je bezohledně odírají, neřku-li, že v případě nesplácení na ně pošlou vymahače nebo exekutory?

Přesto se nám každý den z novin, časopisů, internetových portálů, poutačů, reklamních novin, plakátů, inzerátů atd. vnucuje nabídka s možností půjčky na všechno možné, dokonce jsou i takové, že už si ani žádné podmínky nekladou, tedy kromě toho, že budete peníze pravidelně i s úrokem splácet, což dá rozum! Někteří potřební podlehnou a upíší se „čertu“, jiní váhají nebo, zvítězí-li rozum, tak to odmítnou. Takoví lidé jsou ve svém neštěstí šťastnými, protože by také mohli skončit mnohem, mnohem hůře. Proto si myslím, že ačkoliv existuje statistika o problematice zadluženosti občanů a rodin v ČR, klientelu potřebných využívají především ti majetnější, tedy lidé s průměrným a vyšším příjmem či mzdou. Ti sociálně slabí a tedy skutečně až zoufale potřební (jistí lidé tuto skupinu lidí nazývají „lůzou“) nemaje možnosti splnit požadované podmínky bank a peněžních ústavů, se pak uchylují k těm často nelegálním půjčkám bez záruky od kohokoliv a často končí hůře, než si takovou půjčku vzali.

Jak výše zmíněno, existuje řada způsobů, resp. forem nabídek půjček peněz za „relativně“ výhodných podmínek. Budiž, je to třeba jistá ochota pomoci potřebným, přesto však v takových případech je zisk až na prvním místě! Jde samozřejmě buďto o jednotlivce nebo blíže neidentifikované subjekty, kteří v této anonymitě poskytují „finanční služby“. Možná se bude zdát, že je nepatřičné zmíním-li, že tito anonymové provádějí takové finanční služby nelegálně, neodvádějí daně ze zisku, ačkoliv ve velké míře poskytují půjčky na úrovni lichvy. Asi nebude překvapením když připomenu, že lichva jako taková je trestná. Pan ministr financí Babiš stone nad špatným výběrem daní. Chápu, že výběrem daní od lichvářů, resp. lidí, poskytující finanční služby nebo nějakých tajemných eseróček to českou ekonomiku na nohy nepostaví, ale to neznamená, že by se měla taková činnost dále trpět.

Ptám se tedy, kdo se zajímá o tento druh finančních služeb, resp. podnikání? Kde je psáno nebo je vyloučeno, že finance k zapůjčení mohou pocházet i z trestné činnosti? Ale když už nic, tak takové nelegální podnikání a poskytování finančních služeb (nabízí se srovnání s nabízením sexuálních služeb) je přece ze zákona trestné. O dopadech či následcích takových půjček u vypůjčitelů by mohla řada lidí vyprávět a že by to nebylo zrovna k smíchu. Přitom je to tak snadné, vždyť každá z nabídek je doprovázena čísly telefonů, emailovými adresami či jinak. Pro finanční či jinou (státní) policii by to neměl být žádný problém, avšak nabízí se otázka: má o to vůbec někdo zájem? Jde totiž nejen o nelegální činnost s nabídkami finančních služeb, o krácení (správně neplacení) výběru daní, ale také o předcházení sociálním, ale i horším následkům lidí, kteří „sedli na lep“ těmto podnikavcům. Těm už zpravidla nebývá pomoci a končí když ne u soudu nebo ve vězení, pak v lepším případě pod mostem nebo krabici od ledničky nebo pračky. Bohužel ne od té své!