Vlčí děti lidských rodičů s opičí láskou v bytovce?

Podrobnosti

Blogy / Jana Šimonová|

3. březen 2012|

Jana Šimonová|

17740 x

Zase máme zpátky na talíři kauzu vlčích dětí. Je to vlastně dobrá zpráva, vždyť veřejnost v diskuzích namítala ažaž proti příliš tvrdému soudu pro rodiče těchto dětí. Ono už dát přídomek „vlčí" dětem, odchovaným v teple domova v přítomnosti obou rodičů – lidí, nikoli vlků, to je docela na žalobu za urážku člověka. Mne osobně zaujalo hodnocení dětí panem na slovo vzatým odborníkem, takto soudním znalcem.

Zejména ta část, že děti neumějí jíst příborem ve věku ani ne dvou let. Můj syn ve věku dvou let neuměl ani držet sklenici s pitím, dokonce jakožto tříletý v jeslích na přivítanou oblafl zdravotní sestry a dělal, že neumí jíst ani lžičkou. Na štěstí mne ty dobré duše neodevzdaly českým soudům, ale po konzultaci se mnou dělaly, že nevědí, že to hošík neumí, a tak mu nezbylo nic jiného, než se lžičky chopit a cpát žvanec do hlavy samostatně.

Má to po mně. Já jsem kulila babičku ještě v pěti letech, jak neumím zavázat šňůrky u bot. Až jedna dobře mířená za ucho mi srovnala domněnky v hlavě a uložila pracovní postup zavazování šňůrek u bot do mozkovny natrvalo. Dneska lisknete vlastní dítě a skončíte v chládku, takže pozor na výuku dovedností, potřebných k tomu, aby se dítě obléklo a obulo.

A co se týká toho, co rodičům takzvaných vlčích dětí bylo vytčeno, že totiž děti doma běhaly nedostatečně oblečeny a bosy, tak to jsem ráda, že nikdo nekontroluje mne, jak si doma běhám v dospělosti.

Jako dítě jsem v létě běhala u babičky po zahradě bosa a nedostatečně oblečena celé dny. Hodní sousedi ale babičku nenapráskali sociálce, tak to dopadlo dobře. Teprve nyní ale chápu, jakého prohřešku se na mně babička s dědou napáchali, když můj pohyb omezili toliko na pozemek zahrady, kdežto pes si mohl chodit po vsi a slepice, ba i králíci k sousedům, kdy chtěli, já jen občas.

Možná by nebylo od věci paní soudkyni upozornit, že vstupujeme do etapy dějin, kdy ČR chce naprosto zrušit ústavní péči a děti svěřovat do péče i docela cizím lidem, nijak zvlášť prověřovaným a školeným. Tím chci naznačit, že by mohlo být kontraproduktivní zavřít pro změnu otce, který děti má rád, i když podle všeobecného mínění veřejnosti, je otec poněkud praštěný.

Nakonec, pokud někteří rodiče vychovávají děti k drobným zlodějnám, sotva se naučí trošku rychleji běhat, také to naše společnost velkoryse odpouští, nechává rodinu držet pohromadě a dokonce na děti přispívá. Přiznejme si upřímně, že onen praštěný otec od státu na děti nebral ani korunu, protože je nepřihlásil a nenechal jim přidělit rodná čísla.

A tak mne napadá, že prvním přátelským gestem státu vůči praštěnému otci by mohlo být přidělit rodná čísla dětem a rodině dát peníze, které jim díky péči o děti za poslední tři roky unikly, respektive díky věku dětí to ani tři roky nejsou. Třeba pak praštěný otec uzná, že je lepší s dětmi se státu přiznat a nedělat tajnosti.

Každopádně oceňuji, že otec, ač praštěný, děti necvičil ve sklepě, netýral topením či zavíráním potmě nebo do psích klecí, nenutil je plazit se nahé po zemi a sbírat zbytky jídla ze země ústy. A to ještě ani nevěděl, že za takové jednání se v ČR rozdávají mírnější tresty, než jaký si vysloužil svojí opičí láskou k dětem, které chtěl mít jen sám pro sebe a svoji ženu.

Určitě je nejvyšší čas vysvětlit takzvaným vlčím dětem i jejich rodičům, že na světě budou žít s námi a mezi námi, podobně, jako žijeme my, pěkně zaevidovaní státem a s doklady o totožnosti při ruce. Ale to je vlastně to nejmenší, to velké teprve přijde.

Komentáře