Řecko - výborně připravený a dokonale fungující projekt EU a MMF

Podrobnosti

Blogy / Jana Šimonová|

1. červen 2012|

Jana Šimonová|

16709 x

O tom, že Řecko je výborně připravený a dokonale fungující projekt EU, dokonce snad tunel EU, začíná pochybovat stále méně a méně těch, co problematiku řeckých dluhů, jejich odpisů, navyšování a umořování sledují. Kteří jsou ti hlavní projektanti řeckého tunelu, když řecká vláda je jen ve vleku a řecký lid smutným křovím?

Kdo stojí za řízením toku peněz ze zemí eurozóny přes Řecko a kam tyto peníze tečou? Kdo je ten mecenáš, co nakonec jakože zachrání Řecko a zařídí, že země eurozóny, ač jejich představitelé opakovaně řekli NE, znovu přistoupí na ANO – ano, půjčíme, ač sami nemáme? Co nového přináší události těchto dní?

Ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová navrhla vedení MMF, aby přispěl k záchraně Řecka o 5 miliard vyšší částkou, než vedení fondu původně plánovalo. Částku zvedla na závratnou sumu 28 miliardami eur. Dalších 102 miliard z tzv. druhého záchranného balíku by měla dát eurozóna. MMF půjčku projedná ve čtvrtek. My se ptejme už dnes, zda MMF netuneluje EU, respektive, zda řecký tunel, kterým mají odtékat finance eurozemí, namočených do problému, není řízen přímo paní Christine Lagardeovou v roli MMF.

Stejný model, jaký uplatňuje MMF, uplatňují i podnikatelské struktury při honu a štvaní až do úplného „uštvání" soupeře v roli konkurenta, nebo spolupodnikatele, či spoluvlastníka čehokoliv, co je ve hře o to, kdo bere všechno. MMF se nejprve finančně zabezpečoval desítky let, aby na tak vysoké hry vabank byl dostatečně zajištěn. Zabezpečoval se samozřejmě vybíráním peněz od členských zemí – na zajištění, až se to bude hodit. Zřejmě nadchází doba, kdy se to Mezinárodnímu měnovému fondu hodí.

Vůdčí politici a ekonomové země evropské zóny v dobách tučných rozhazovali, v dobách hubených neumí hospodařit o nic lépe, než hospodařili v dobách tučných. Tyto země jsou proto snadnou kořistí. Vždyť ekonomové, kteří je řídí, neuměli hospodařit nikdy, naopak nikdy jindy tak hodně jako dnes, nebyli korumpovatelní a ochotni za tak málo zaprodat sebe i svoji zemi a ve jménu své zkorumpovanosti ochotně zpackat i to, co se zpackat poctivou hloupostí dá jen stěží, tudíž musí nastoupit mozkem řízený tunel. Mozkem korumpovaných ovšem ne, ale mozkem korumpujících.

Výborně připraveným tunelem pro odčerpání financí eurozóny je Řecko. Šéf Euroskupiny Jean-Claude Juncker vyzval šéfku MMF Christine Lagardeovou a ta zase bude vyzývat jeho. O co půjde? O navyšování půjček Řecku, řekněme přibalováním dalších významných příspěvků ke stávajícímu řeckému dluhu, případně čerstvě sníženému o odpisy nevymahatelných třeba 70% celkové částky, napočítané do té doby.

V právě popsaném duchu či podle právě popsaného scénáře šéfem euroskupiny Jean-Claude Junckerem vyzvaná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová právě navrhuje pomoc Řecku ve výši miliard € (689 miliard Kč). Jak se to vše provede, to je na paní Lagardeové, a tak ona navrhuje, aby půjčka byla rozdělena na čtyři roky a splatná byla v rozmezí deseti let. Půjčka z roku 2010 se má tedy rozpočítat do roku 2013 a splatit do roku 2015.

To je slušná doba, za kterou se dá ještě nějakých 70% se zbývajícího dluhu odepsat jakožto nesplatitelných, ale také se dá za takovou dobu Řecko přesvědčit, aby prodalo nějaký svůj ostrov třeba MMF, nebo dajné euroskupině, prezentované Jean-Claude Junkerem. To znamená, že ty státy, co půjčují a pak odepisují, neuvidí z ostrova nic jiného než pobřeží z vyhlídky na lodi, ale zároveň dostanou ještě mnoho šancí své půjčky Řecku navýšit.

Jak se Řecko o přiklepnutí tak objemného navýšení půjčky zasloužilo? Snížením počtu zaměstnanců státní správy, ani snížením jejich odměn nikoli. Také důchody a základní mzdu si Řecko udržuje vysoko nad hodnotami, které fungují v těch zemích, které Řecku půjčují. Dokonce ani tím ne, že by snad Řecko kus dluhu splatilo nečekaně a v objemu, který by překvapil. Naopak 70% řeckého dluhu si věřitelé odepsali jakožto ztrátu, ztracenou navždy, výpalné, které věřitelé odevzdali, a nyní se mají radovat z toho, že tuto ztrátu, výpalné za svou existenci, ve zdraví, ač o něco chudší, přežili.

Čím to tedy může být, že Řecko má otevřené účty, ze kterých smí čerpat měrou nevídanou? Skutečný ekonom by se z takové konstelace na listu Má dáti Dal hroutil, počítačový gambler z prvního stupně základní školy jásá. Našli se noví věřitelé, ochotni půjčit, proto si Řecko půjčit může. Je to tak prosté jako učivo prvního stupně základní školy a jako počítačová hra na ekonomiku pro desetileté děti.

Řecko dle eurozóny splnilo podmínku pro druhý záchranný balík, protože se k výměně jeho dluhopisů přihlásilo dost soukromých věřitelů. Hra by mohla pokračovat navyšováním půjček do té doby, než pro školáka přijde zodpovědný rodič, vypne mu PC a odvede ho do postele. Kdo zodpovědný vkráčí mezi Jean-Claude Junkera, Christine Lagardeovou a další vysoké politiky, kteří si s ekonomikou evropských států takhle hrají, vypne jim notebooky a horké linky a odvede je spát?

Otázka je to provokativní a odpověď zní nikdo. Srovnání těchto politiků se školáky kulhá už proto, že zatímco za školáka zodpovídá rodič a školák věří, že dluhy se dají splatit, s čímž on také ve své hře počítá, politici požívají neomezené moci a vědí, že o splácení dluhu nejde, proto s něčím takovým nepočítají.

Správná otázka by možná byla tato: Kdy dějiny dostihnou proradné politiky, kteří svoji zemi s ekonomikou i občany zaprodali ve jménu své zkorumpovanosti a morální ubohosti, a kdy dějiny odsoudí nátlak a korupční jednání, díky kterému pár mezi sebou vyvolených ve jménu neomezené moci, kterou udělili sami sobě, případně zdědili po předcích, morálně a ekonomicky válcuje kus Evropy, kus světa?

Komentáře