Jak politické strany a straníci přicházejí k majetkům

Podrobnosti

Blogy / Jana Šimonová|

6. březen 2012|

Jana Šimonová|

18465 x

Členové politických stran spolu musejí držet a musejí si pomáhat při shánění financí pro stranu. Jestliže se taková výpomoc dostane k soudu, je zde možnost osvobození, neboť i u soudu se najde člen strany, do věci zasvěcený. V nejhorším případě je k dispozici nástroj prezidentské milosti. Tahle konstrukce vypadá sice fantasmagoricky, že se jí snad ani nedá věřit, ale některé případy, jako by vypadly z popsaného scénáře.

Na příklad Obvodní soud pro Prahu 1 v pátek 2.3. zprostil viny bývalou úřednici pozemkového fondu Jiřinu Böhmovou, kterou obžaloba vinila z toho, že stát připravila nevýhodným prodejem pozemků o půl miliardy korun. Jak se to mohlo stát a komu to sloužilo?

Jiřina Böhmová byla vynesena do funkce ředitelky jednoho z odborů na ministerstvu financí. Tento odbor se zabýval mimo jiné prodejem lukrativních pozemků, většinou v Karlíně. Obchod s lukrativními pozemky už v ČR má svoji historii a několik kauz, které se postupně odklidily z pozornosti médií. Zde šlo na příklad i o prodej pozemků pod pražským hotelem Hilton. Šikovným-nešikovným prodejem těchto pozemků vznikla státu škoda (a někomu prospěch) 497 milionů korun.

Podle znalce díky působení Jiřiny Böhmové vznikla další škoda státu při prodeji pozemků pod pražským hotelem Čechie, a to ve výši čtyř milionů, a při prodeji půdy v Praze – Záběhlicích, a to asi tři čtvrtě milionu. Ve všech případech je na místě dotaz, komu takové obchody sloužily ku prospěchu, aneb komu Jiřina Böhmová šla takříkajíc na ruku, neboť evidentně jednala v neprospěch státu.

Obvinění ze sledování prospěchu třetí osoby a z poškození státu, které vznesla státní zástupkyně Darja Danajová, samozřejmě obžalovaná Jiřina Böhmová prostřednictvím svého obhájce odmítla. Její obhájce tedy navrhl zproštění obžaloby v celém rozsahu. Soud mu v pátek 2.3. vyhověl s tím, že skutek se sice stal, ale nelze ho kvalifikovat jako trestný čin.

Veřejnost a hlavně ti, kteří mají zkušenosti s různými manky a obchody, kdy část peněz se odklonila nečekaným směrem na nečekané účty, se zřejmě pozastaví nad formulací, že skutek se stal, ale nelze jej kvalifikovat jako trestný čin.

Páteční rozsudek zatím není pravomocný, neboť žalobkyně se proti verdiktu odvolala, a tak případem se bude zabývat městský soud. Důležitý poznatek je ovšem ten, že Jiřina Böhmová s touto činností má již své zkušenosti a ví ona, respektive její advokát, jak na to a jak z toho ven. Vloni totiž dostala podmínečný trest za to, že pozemky pod stadionem Sparty prodala o 178 milionů korun levněji. Pokud by ji nyní soud uznal vinou, musela by nastoupit do vězení.

Co by se mohlo stát, kdyby se scénář a režie vymkly z ruky a Jiřina Böhmová byla odsouzena? Na příklad by scénář mohl pokračovat udělením prezidentské milosti.

To samozřejmě záleží na mnoha atributech, ale připomínám, že na příklad prezident udělil milost Anně Benešové, která v roli ředitelky Metropolitní univerzity poškodila MU tím, že některým, jak se dá doložit, pečlivě vybraným studentům, odpustila poplatky za studium. MU vyčíslila škodu ve výši asi 8 mi. Kč. Tyto peníze tedy byly odkloněny ku prospěchu vybraných stranických kolegů a úředníků.

Obě ženy tedy nejspíše jednaly na objednávku politických stran, u nichž tito lidé mají svůj vliv a zároveň pro ně má vliv jejich stranická příslušnost a angažovanost. Oba případy mohou být poznamenány korupcí, nebo mohou napovídat něco o způsobu, jakým politické strany přesouvají peníze ze státní či jiné pokladny do svých, a tím se stávají ekonomicky a politicky silnějšími. Oba případy také mohou budit domněnku, že někteří straníci pro to, aby získali vliv, nejprve straně peníze „půjčí" a pak si je „nechají vrátit".

O půjčování peněz, získání vlivu, vrácení peněz, odklánění finančních toků, záhadných půjčkách od záhadných bytostí a pak zázračných zbohatnutí, nebo neuvěřitelně pohotovém splacení mnohamilionových půjček by mohli vyprávět mnozí. Mohli, ale dobrovolně nebudou. Každopádně politický boj v ČR přiostřuje, a tak je možné, že na veřejnost nedostane více podobných kauz jako ta paní Benešové, paní Böhmové, nyní i pánů Škárky a Bárty.

Politických stran je hodně a všechny chtějí moc politickou a ekonomickou, neboť jedno bez druhého neexistuje. Staré české rčení se ptá, kde ale vzít a nekrást. A teď ještě, aby politici zavedli nové české rčení, jak krást beztrestně, případně rovnou legálně, nebo raději, jak legálně odklánět z majetku státu do stranických pokladen, třeba i přes soukromé účty.

Komentáře