Že by tajná dohoda?

Nenavštívil jsem je však, protože jako běžný český občan si nemohu dovolit dát si k obědu např. pečené vepřové koleno, knedlík, zelí za 450 Kč a k tomu i tradiční české pivo s cenou odpovídající hlavnímu menu. Byla tu prostě turistická konjuktura a pro zahraniční návštěvníky podobné částky se po přepočtu v zásadě nelišily od cen u nich doma.

Hospody rostly, vzkvétaly a bylo jich víc jak habaděj. Náhle se objevil Covid 19, zanikl turismus a celé odvětví turistického ruchu bylo v koncích. Do toho všeho přišla opatření vlády zakazující shromažďování více osob a zavírající či omezující provoz restaurací. Sedm tučných let skončilo. Hospodští začali hledat cesty a způsoby, jak z bídy a nedostatku příjmů vybruslit.

Našli se tací, co zavírací dobu přestali respektovat, jiní použili přetrvávající zlozvyk: nenaplňovat při čepování odpovídající míru, a tak si alespoň částečně pokrýt dosavadní ztráty na úkor žíznivých pivařů. Ti z radosti nad návratem starých dobrých časů si ani nevšimli, že dostávají půllitry naplněné jen trochu přes polovinu.

My doma jsme si však toho všimli na bezpočtu televizních záběrů z mnoha hospod. Až si toho všimne Česká obchodní inspekce, bude mít tucty důkazů jak na talíři. Připouštím však, že se mohu mýlit. Že totiž existuje jakási tajná dohoda mezi výčepními a hosty.

Obsahem této dohody by mohlo být, že hosté budou ignorovat nedodržování správné míry, aby vynahradili hospodským nezaviněné ztráty způsobené vládními proticovidovými opatřeními. A že tajná kopie této tajné dohody přistála i na stolech ČOI…

V takovém případě je všechno OK.

Ivo Krieshofer