V ohrožení

A opět mi vyvstává vzpomínka na předválečnou dobu, např. na československého generála Emanuela Moravce. Ten byl zpočátku tvrdým obhájcem demokratické ČSR, ale po Mnichovu pochopil, že nemá smysl se fašistickému Německu bránit, přešel na jeho stranu, zradil svou zemi a stal se nejpřičinlivějším kolaborantem.

Zdá se mi, že valná současných českých politiků také pochopila, že čelit úmyslům amerických banksterů je téměř nemožné, a že přešla, jako E. Moravec, na jejich stranu. Co však je ještě horší, značná část občanů Česka, na rozdíl od r. 1938, dosud nepochopila hrozící nebezpečí a kliďánko se zabývá nepodstatnými věcmi a nevidí, že jsou v ohrožení.

Není vůbec jasné, jak a čím bychom se bránili, kdyby se islámské hordy rozhodly obsadit naši republiku. Armáda je nepočetná a zřejmě, kromě několika tisíc pronajímaných žoldnéřů, i špatně vyzbrojená. Nedávné výbuchy muničních skladů vyvolávají podezření, že jde o plánovaný úmysl znemožnit eventuální vyzbrojení záloh v případě napadení či vnitřních nepokojů. Ale i to vyzbrojení záloh je pochybné, protože už skoro 15 let není povinná vojenská služba a mladí lidé neumějí se zbraněmi zacházet a vůbec nevědí, co znamená řád a disciplina.

V této souvislosti vyvolává rozpaky dar tzv. přebytečné vojenské výzbroje, údajně Kurdům, který se ocitl v rukou Američanů. Měli bychom v případě potřeby vůbec čím se bránit? Nebyly zbraně někdejší Čsl. lidové armády už dávno rozprodány? Největší starostí prezidenta Obamy je, zbavit Američany zbraní, které mají doma. Není tato aktivita naší vlády podobná té americké?

Kéž by to byly jen nesprávné úvahy a zbytečné obavy.

Ale kdo ví? Jistotu, že se nerealizují, a že nedojde k nejhoršímu, nemáme žádnou.

Ivo Krieshofer