Poučné střepy z historie - 1953: OPERACE ÚSPĚCH

Našla ohlas - bylo to v době protikomunistické McCartyho hysterie. Do hry vstoupil Edward Louis Bernays, zakladatel PR - Public Relations, (http://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_L._Bernays) který zužitkoval strach a obavy Američanů z rudého nebezpečí. Využil agentury Middle America Information Bureau, a jejím prostřednictvím vydával a mediím nabízel účelově formulované a lživé informace o režimu a Arbenzově politice. Psal o jeho sympatiích ke komunistům (podíleli se na formulování pravidel pozemkové reformy). Bernays nastoloval témata a zvyšoval obavy z aktuální a bezprostřední hrozby komunismu. Skutečnou situaci v Guatemale přijela posoudit skupina elitních amerických novinářů z prestižních titulů (v terminologii PR- press trip), kterou Bernays připravil a zorganizoval. Předvedl jim samozřejmě to, co chtěl, aby viděli a slyšeli. Ti pak začali informovat o pozitivních aktivitách koncernu United Fruit ve Střední Americe a o komunistickém podvracení.

Nezahálela ani CIA, jejíž tehdejší ředitel Allen Dulles byl sám akcionářem United Fruit. Ten označil situaci v Guatemale jako “sovětské předmostí na západní polokouli“. Přispěla k tomu i dodávka starých německých zbraní z ČSR, jíž se CIA pokoušela zabránit. Sověti v té době o Jižní Ameriku neměli zájem, svou pozornost soustřeďovali na Střední Východ a s Guatemalou neudržovali ani diplomatické vztahy. Po tajných pokusech CIA destabilizovat Arbenzovu vládu rozhodl v srpnu 1953 “Výbor národní bezpečnostní rady USA pro utajené akce“ o svržení legálně ustavené vlády v Guatemale. Propagandistickou kampaň vedl agent CIA, spisovatel špionážních románů Howard R. Hunt, který později řídil vylodění v Zátoce sviní na Kubě, a po čase se vyznamenal v aféře Watergate. Těsně před svou smrtí v roce 2007 tento pán přiznal, že byl součástí konspirace na zabití prezidenta Kennedyho, kterou řídil viceprezident Lyndon B. Johnson.

Hunt dal vyrobit záplavu letáků, článků a výzev, které se měly později rozšiřovat v Guatemale. Zvlášť důležitá byla brilantní rozhlasová vysílání, znamenitě zaměřená na desinformaci, zmatení a zastrašení guatemalských obyvatel, jejich vůdců a nižších velitelů armády. V Nicaragui, Dominikánské republice, v Hondurasu a dokonce i na velvyslanectví USA v Guatemale byl vybudován řetěz tajných rozhlasových vysílačů, které předstíraly, že patří neexistujícím guatemalským bojovníkům za svobodu. Prefabrikované zvuky bojových akcí měly posluchače přesvědčit, že se vysílá živě z oblasti bojů. Dokonce byly zapnuty i rušičky běžných guatemalských stanic.

Koncem května 1953 začalo americké námořnictvo a letectvo hlídkovat u guatemalského pobřeží pod záminkou ochrany Hondurasu před guatemalskou invazí. Začalo také zastavovat všechny lodi plující do Guatemaly. Americká vojenská letadla svrhávala letáky vyzývající k boji proti komunistickému atheismu a útlaku a ke spolupráci s vůdcem Arbenzových odpůrců Castillo Armasem.

Zatímco guatemalská armáda čítala asi 5000 dobře vycvičených vojáků, Armas jich neměl ani 500. Ty ale rozdělil do několika skupin podél hranic, aby útok vyvolal dojem masivní invaze. Měly se při tom vyhýbat střetům s armádou, protože by naopak mohly armádu sjednotit.

Útočníci byli většinou poraženi, zajati, nebo se zachránili útěkem do džungle, někde i za účasti obyvatelstva podporujícího Arbenze. Mezi důstojníky se však začal díky propagandě šířit strach, že naprosté zničení rebelů by mohlo vyvolat americkou ozbrojenou intervenci. Šířily se dokonce i zvěsti o vylodění americké námořní pěchoty. Arbenze dorazilo, když se dověděl, že ve městě Chiquimale přešla celá posádka k Armasovi. Ohlásil vládě, že se armáda vzbouřila a resignoval. Mnozí velitelé nesouhlasili a Američané je museli podplatit.

Ve světovém tisku i na půdě OSN vyvolala Operace úspěch vlnu kritiky. Po čase byla CIA nucena vyslat do Guatemaly několik agentů, kteří hledali doklady, které by potvrdily vazby na SSSR. Nic nenašli…

Podobnost s Hussainovými zbraněmi hromadného ničení není čistě náhodná. První i druhá válka v Iráku nesou z hlediska politického marketingu mnohé další společné rysy a prostředky působení na veřejné mínění. Nejinak, s mnoha vylepšeními, tomu bylo i s nedávnou válkou v Lýbii a se současným podvracením Sýrie.

Akce byla zřejmě i poučením pro Dwighta EISENHOWERA (1890 -1969), který se stal presidentem právě v době Operace úspěch. Na konci svého 2. prezidentského období v r. 1961 pak pronesl tato varovná slova::

»Celkový vliv vojenskoprůmyslového komplexu je cítit v každém městě, v každém státě, v každém úřadě federální vlády. V činnosti vlády se musíme vyvarovat šíření neomezeného vlivu vojenskoprůmyslového komplexu. Musíme rovněž stát na stráži, aby státní politika neupadla do zajetí vědeckotechnické elity.«

Jeho varování se, bohužel, nepodařilo naplnit.

Ivo Krieshofer