Nepřestěhujeme také Churchillovu sochu?

Jako člověk, který zastupoval Británii na setkáních státníků v Teheránu, Jaltě i v Postupimi, jako jeden z vítězů nad Hitlerem.

Churchill se stal téměř mýtickou postavou díky svým vlastním objemným spisům, v nichž se zabýval sám sebou, a které byly podkladem pro jeho oficiální životopis i interpretaci dějinných událostí.

Zcela nový přístup založený na využitím rozsáhlých archivních materiálů zaujal
Clive PONTING v knize CHURCHILL.

Autor přednáší politiku na University College ve Swansea. Byl si při psaní dobře vědom, že si sir Winston dával záležet na tom, aby vše náležitě upravil pro potomstvo. Dokonce i ve vlastním Churchillově archivu se nachází celá řada dokumentů koncipovaných s ohledem na historii a majících usměrnit bádání budoucích historiků. Naopak, bylo známo, že mnohé věci odmítal svěřit papíru, protože by mohly jeho reputaci poškodit. Neville Chamberlain si dokonce v soukromém dopise sestře stěžuje, že mu Churchill píše několikastránkové dopisy, které jsou zřejmě určené k citaci v budoucnu napsané knize. Proto se autor knihy zaměřil na výsledky výzkumu archivů otevřených v posledních desetiletích, i na studium díla historiků zabývajících se speciálními tématy. Objektivitě přispívá i skutečnost, že od Churchilovy smrti uplynulo již mnoho let a ještě více od historických událostí.

Clive Ponting nám podává obraz člověka, který chtěl nuceně sterilizovat přes 100 000 „duševně degenerovaných“ Britů a desetitisíce poslat do táborů nucených prací. Líčí politika, který zastával rasistické názory, nesnášel demokracii, nevěřil v sociální pokrok a dával přednost vládě nepočetné aristokratické elity. Zachycuje politického představitele, který chtěl provést předběžný nukleární útok na SSSR, člověka, který nedbal na názory svých spolupracovníků ani generality, a který byl pro své nezřízené ambice v politických kruzích značně neoblíben. V dopise jeho ženy Clementine, např., je upozornění, že jeho chování je obzvláště hrubé, jízlivé a nadřazené a že jeho pohrdavý postoj na zasedáních má vážný vliv na jeho okolí.

Kniha nám podává obraz politika, který všemožně oddaloval invazi v severní Francii, člověka, jemuž vůbec nezáleželo na válečných ztrátách a lidských životech. Byl dokonce ochoten nasadit plyn a zahájit chemickou válku a zaplynovat německá města. Byl to také on, kdo se zasadil o masové bombardování německých měst, ačkoliv zpravodajci prokázali, že to má minimální vliv na válečnou výrobu.

Kniha o více než 800 stranách vyšla už před mnoha lety v nakladatelství BB art. Když jsem ji přečetl, byl jsem dost vyděšen názorovou podobou tohoto člověka s takovými lidmi, jako byl Hitler a Stalin. Skutečnost, že jsme takovémuto člověku postavili v Praze před odborářskou centrálou pomník, považuji za historický omyl. Ale stalo se, dokonce za nadšeného souhlasu Miloše Zemana.

Doporučíme teď rovněž Britům, aby si pomník přestěhovali na zahradu svého velvyslanectví nebo k soše přidáme doplňující tabulku s výpočtem hanebností, na nichž se podílel?

Rozumný člověk by ovšem ponechal vše tak, jak to přinesl někdejší duch doby.

Ivo Krieshofer