Výročí tajného setkání Roosevelta se Saudským králem

Rooseveltovy poradci znepokojeni však rychlostí, jakou válka konzumovala Americkou domácí ropu, začali vidět potenciál dlouhodobé hodnoty saúdských polí, pouze ty na Středním východě, kde držela výhradní těžební práva americká společnost. Současně Americké ozbrojené síly, bojující proti válce chtěly někde na Blízkém východě leteckou základnu, která nebyla pod britskou nebo francouzskou kontrolou.

A Roosevelt při pohledu zpět na souboje, doufal v naději, že Abdul Aziz, který přes jeho nedostatek formálního vzdělání a zaostalost své země, byl hrdinou arabského světa, by byl nějakým způsobem užitečný při řešení problému, o kterém prezident věděl, že se blíží: Budoucnost Palestiny a přesídlení Evropských přeživších Židů.

Rooseveltovo zdraví již bylo velmi chatrné; už mu zbývaly jen týdny života. Ibn Saud dorazil na americkém torpédoborci USS Murphy z Jeddah spolu s eskortou stážců, kuchařů, s astrologem a věštcem a s dalšími služebnictvem i s několika ovcemi. Král jen neochotně souhlasil, že nechá v Jeddah své manželky. Byla to jeho první cesta mimo Arabský poloostrov kromě krátké návštěvy Basry v Iráku. Ti dva se dohodli na spolupráci k zajištění stability poválečného Středního východu. Spojené státy království zajistí bezpečnost a Saúdové zajistí přístup k ropným polím. Spojené státy si zajistily využívání letiště Dhahran k operacím na Středním východě. US ropné společnosti už v tomto

království operovaly. Saúdská Arábie o dva týdny později vyhlásila válku nacistickému Německu a imperiálnímu Japonsku, čímž si zajistila křeslo ve Spojených národech.

Setkání zaujalo v Americkém tisku v té době jen malou pozornost. Měřeno vůči vrcholným kampaním války v Evropě a Tichomoří, prezidentovo krátké setkání s mocnářem z málo známé pouštní země neprokázalo být přesvědčivým příběhem. Navíc účastníci rozhodli, že citlivé otázky v rámci diskuze se nehodí k veřejnému větrání, a o detailech budou mlčet. Americká vládní Oficiální zpráva o setkání, publikovaná oddělením státního Bulletinu 25. února 1945, sdělila, pouze toto:

"Jednání byla v souladu s prezidentovou touhou, že hlavy vlád celého světa by měly spolupracovat kdykoli je možné hovořit jako přátelé a vyměňovat si názory s cílem lépe pochopit vzájemné problémy. " A ostatní světový tisk? V podstatě mlčel. Buď setkání nevěnoval žádnou pozornost z naivity, záměrně nebo jej ani „nezaregistroval“. (Více v překladu celého setkání příště.)