Vadim Trukhachev: Srbsko Haagu vydalo "Posledního hrdinu"

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

23. červenec 2011|

Miroslav Suja|

7290 x

V Srbsku byl zadržen bývalý prezident neuznané Republiky Srbské Krajiny v Chorvatsku, Goran Hadžić. Byl posledním Srbem, jehož vydání haagský tribunál požadoval na základě obvinění ze spáchání válečných zločinů v bývalé Jugoslávii. Mnozí Srbové ho však stále považují za hrdinu.

Všechno vypadalo stejně jako 26. května při zatčení bývalého velitele bosensko-srbské armády generála Ratka Mladiče. Srbský prezident Boris Tadić udělal všechno, co měl, včetně tiskové konference, kde se potvrdilo zadržení hledaných. A není pochyb o tom, že další postup bude podobný - prokázání totožnosti, krátký proces, policejní doprovod na letiště a odlet do Bělehradu, posléze Haagu, kde se již připravují kamery ve vězení pro Hadžiče.

Hadžič však nedosáhl věhlasu bosenských Srbů Radovana Karadžiče a Mladiče. Byl pouze jedním ze tří prezidentů Republiky Srbská Krajina, jež existovala od roku 1990 až do roku 1995. Goran Hadžić tuto funkci zastával v letech 1992-1993 a byl nucen čelit chorvatské armádě, které pomáhal Západ.

Jako osoba nebyl Hadžič až tak pozoruhodný. Narodil se ve Vinkovci ve východním Chorvatsku, před masakrem pracoval ve skladu. V mládí vstoupil do Svazu komunistů Jugoslávie, ale v roce 1980 vstoupil do Srbské demokratické strany a vedl její kancelář ve městě Vukovar.

Chorvatský prezident Franjo Tudjman začal z Chorvatska budovat mono-etnický stát, kde pro ortodoxní Srby nebylo místo. Ti začali hledat způsoby, jak spojit oblasti, které obývali se Srbskem. Tento nápad se líbil i mladému muži jménem Goran Hadžić.

Když 25. června 1991 Chorvatsko vyhlásilo nezávislost, Srbové ve východní a jihozápadní části země začali vytvářet vlastní veřejné instituce. Hadžič se ukázal jako otevřený obhájce práv Srbů. Vedl Srbské fórum v oblasti Slavonie, Baranja a západním Sremu, kde byla nakonec vyhlášená srbská autonomie.

Ani Chorvati, ani Srbové se nechtěli vzdát svých práv a svého území, a tak vypukla válka, která postihla polovinu území Chorvatska. Hadžič velel srbským vojákům, kteří bojovali s nově zřízenou chorvatskou armádou. Vukovar se v důsledku bojů na podzim roku 1991 změnil v ruiny a stal se z něj "balkánský Stalingrad." Západ poté označil za agresory Srby.

Do konce roku 1991 se srbská oblast Chorvatska připojila k Republice Srbská Krajina. Pod její kontrolou byla v určitém okamžiku až třetina území bývalé Socialistické republiky Chorvatsko. 26. února 1992 se 32-letý Hadžič na dva roky se stal jejím vůdcem. Jeho cílem bylo vzdorovat chorvatské armádě a vybudovat alespoň základy ekonomiky, což bylo velmi obtížné i v době míru. Oblasti pod správou Srbů nebyly příliš bohaté, a proto byly závislé na Srbsku. Chorvatské orgány odmítly udělit autonomii Srbům. Srbové se proto ještě snažili o připojení jimi obývaných oblastí v Chorvatsku se Srbskem.

Západ se otevřeně postavil na chorvatskou stranu a pomáhal Chorvatům s vyzbrojením a vycvičením jeho armády. Letadla NATO opakovaně bombardovala pozice chorvatských Srbů. Od roku 1994 byl jugoslávský prezident Slobodan Miloševič pod silným mezinárodním tlakem, aby zastavil pomoc Srbské Krajině. V květnu a srpnu 1995 chorvatská armáda za pomoci Západu získala obrovskou výhodu a porazila Srby. Tisíce lidí bylo zabito, stovky tisíc lidí uprchlo. Dnes v Chorvatsku žije jen 200 tisíc Srbů, ale před válkou jich tam žilo téměř 600 tisíc.

K porážce krajinských Srbů došlo v době, kdy Hadžič už nebyl prezidentem. Haagský soud uznal bývalého prezidenta vinným ze spáchání válečných zločinů a vydal na něj mezinárodní zatykač. Stejný osud postihl vůdce bosenských Srbů, Radovana Karadžiče. Vedoucí představitele Chorvatů, bosenských muslimů a kosovských Albánců Haag z ničeho neobvinil.

Po svržení Miloševiče v roce 2000 se v Srbsku dostali k moci prozápadní představitelé, kteří se vydali na cestu plné spolupráce s haagským tribunálem. A nad Hadžičem, jenž se na přelomu tisíciletí usadil v Novem Sadu se začaly stahovat mračna. Ex-vůdce chorvatských Srbů byl Haagem obviněn z účasti na zločinném spolčení, pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů, vražd, mučení, deportací a násilného vystěhování, stejně jako z válečných zločinů.

Bylo jasné, že na Hadžiče brzy dojde řada, tak se raději začal skrývat. Bývalý vůdce chorvatských Srbů zmizel a tak srbské orgány vyhlásily za informace vedoucí k jeho dopadení odměnu pět milionů eur. Ve skutečnosti to bylo stejné jako s Karadžičem a Mladičem. Po zatčení Mladiče se prezident Tadič zavázal Hadžiče najít a vydat. A své slovo dodržel.

Jaký bude osud Hadžiče v Haagu? Hadžičův předchůdce ve funkci prezidenta Srbské Krajiny Milan Babić dostal 13 let vězení. Dne 5. března 2006 byl Babić nalezen mrtev poté, co údajně spáchal sebevraždu. Poslední prezident separatistické republiky Milan Martič byl odsouzen k 35 letům ve vězení.

Nyní se podívejme na to, kdo byl odsouzen za zločiny spáchané na chorvatských Srbech. V září 1993, v obci Medak chorvatská armáda zahájila trestní operaci proti Srbům, při které pozabíjela stovky lidí. Za masakr byl zodpovědný Janko Bobetko, jenž zemřel přirozenou smrtí v roce 2003 a k soudu v Haagu nebyl Chorvatskem nikdy vydán. Jeho podřízení, generál Mirko Norak a Rahim Ademi byli souzeni pouze v Chorvatsku.

Ante Gotovina, velitel vojenské operace "Operation Storm", která vyústila v roce 1995 ve zničení Srbské Krajiny, v důsledku čehož musely stovky tisíc lidí opustit své domovy, byl Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii odsouzen na 24 let. Generál Mladen Markač dostal 18 let, a Ivan Čermák byl sproštěn obžaloby a osvobozen. Nikdo z nich nebyl odsouzen tak tvrdě jako krajinský Srb Milan Martič, jenž dostal 35 let, i když co se týče počtu obětí, byly válečné zločiny Martiče, Bobetka či Gotovini, přinejmenším srovnatelné.

O politických představitelích Chorvatska ani nemluvě. Téměř všichni vůdci chorvatských Srbů stanuli před haagským tribunálem, včetně mnoha politiků z Bělehradu. První chorvatský prezident Franjo Tudjman zemřel v roce 1999 přirozenou cestou, jako hlava státu. Podobně zemřel i vůdce bosenských muslimů Alija Izetbegovič. Haag neodsoudil ani jednoho z vůdců kosovských Albánců.

Poté, co byl vydán Goran Hadžić, Srbsko splnilo hlavní podmínku pro žádosti o členství v EU. Neexistuje však žádná záruka, že se vstup Srbska do EU uskuteční. Většina zemí EU uznala nezávislost Kosova, takže lze očekávat, že další podmínkou pro přijetí Srbska do EU bude uznání Kosova.  Další překážkou může být situace slovanských muslimů v jiho-západní části země (v Sandzaku) a Maďarů ve Vojvodině. Takže není vůbec jisté, jestli nakonec dojde k výměně „vydání válečných zločinců za členství v EU".

Doposud bylo v Haagu zahájeno řízení proti 92 Srbům, 33 Chorvatům, osmi kosovským Albáncům, sedmi bosenským muslimům a dvěma Makedoncům. Navíc v případě neSrbů je řízení často ukončeno, avšak v případě Srbů se tak děje jen velmi zřídka. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Tadićova snaha vydat lidi, které Srbové považují za své hrdiny, nastoluje legitimní otázku, zda je Srbsko nezávislým státem, nebo zda je to "banánová republika" téměř ve středu Evropy.

pravda.ru

Komentáře