Sebevražda důchodce se stala symbolem utrpení chudých Řeků

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

17. duben 2012|

Miroslav Suja|

5689 x

Ve středu 4. dubna se zastřelil řecký důchodce Dimitris Christoulas. Stalo se tak necelý den poté, co na Krétě dlouhodobě nezaměstnaný 38letý otec dvou dětí skočil ze střechy. Mohla to být „jen" další z mnoha sebevražd, kterých páchají Řekové v důsledku krize desítky měsíčně (včetně řady sebeupálení - upálil se například 78letý muž z Lefkády, 81letá žena z ostrova Zakynthos, nebo 50 letý muž v pobočce jedné banky).

Dimitris Christoulas se však zastřelil na aténském náměstí Syntagma, před řeckým parlamentem a zanechal po sobě vzkaz, kde píše mimo jiné:

Jsem ve věku, který mi zabraňuje, abych na to [vládní politiku] důstojně odpověděl (třeba i tak, že bych následoval ty, kdo vezmou do rukou zbraně.) A proto nevidím jiné řešení, než důstojně odejít, pokud nechci začít prohrabávat popelnice, abych se uživil. (překlad celého vzkazu najdete na konci článku)

Politici si rychle uvědomili společenský dosah Christoulasova činu a začali sebevraždu záměrně zlehčovat. Paris Koukoulopoulos, vysoce postavený člen vládní strany PASOK (obdoba české ČSSD, strana v Řecku vládne v koalici s Novou Demokracií, obdobou ODS), suverénně prohlásil v živém televizním vysílání, že žádný lékárník v důchodu nemusí prohledávat popelnice kvůli jídlu a nepřímo tak označil Christoulase za lháře. Mezinárodní média pozadí vraždy cenzurují, jak můžou.

Přes snahu politiků však přinejmenším v Řecku není možné zakrýt podstatu toho, co se stalo. Christoulovo zoufalství a hněv a zejména podobnou životní situaci totiž sdílí mnoho Řeků. Christoulas se tak stal symbolem každodenního utrpení, které chudí Řekové v důsledku krize kapitalismu a politiky drakonických rozpočtových škrtů zakoušejí.

Okamžitě poté, co se roznesla zpráva o sebevraždě, začali se lidé na internetu svolávat na spontánní demonstraci. Mezi mnoha výzvami k účasti kolovala i následující zpráva:

Píše se v ní následující: „Lumpové, jedna sebevražda denně kvůli vám. Ale blíží se den, kdy se zoufalí lidé rozhodnou vzít zákon do vlastních rukou. A pak zaplatíte."

Na náměstí Syntagma se pak sešly asi dva tisíce lidí, na místo činu pokládali lidé kytky a vzkazy. Později večer policie shromáždění napadla a začaly pouliční střety. Video z nočních událostí:

Ve čtvrtek 5. dubna se lidé na místě sebevraždy opět sešli. Policie nechala již předem uzavřít blízkou stanici metra a rozestavila kolem parlamentu železné zábrany. Demonstrativní průvod k místu sebevraždy byl napaden policií, která zbila desítky lidí a dvacet zatkla (mimo jiné 13letého chlapce za „vzdor proti autoritě"). Novinář a prezident odborového svazu fotožurnalistů byl také napaden policisty a nyní prodělává operaci mozku.

7. dubna se konal pohřeb Dimitrise Christoulase. Policie tentokrát nebyla k vidění (policejní velení zřejmě změnilo taktiku a nechtělo příliš provokovat). Pouze několik policistů hlídkovalo poblíž. Lidé – rozzuření po zkušenostech z předchozích dní – jednoho z policistů napadli, svlékli ho do spodního prádla (ponechali mu ale jeho zbraň), jeho oblečení navlékli na provizorně zbitý dřevěný kříž a zapálili na místě, kde se Christoulas zastřelil. Nahý policista s pistolí za pasem se tak stal metaforou pro stát, který si ponechal jen svou prvotní, základní funkci – ochranu soukromých zájmů nejmajetnější třídy, ochranu nespravedlivých privilegií vládnoucích „elit". Video z pohřbu:

VIDEO: Pohřeb Dimitrise Christoulase

Na konci videa říká zdravotník, který si nepřál být jmenován: „Když dorazila hlavní skupina demonstrantů, aby uctila památku Dimitrise Christoulase, začali lidé pochodovat od hřbitovu k parlamentu. Když dorazili na Syntagmu, našli zde dva policisty. Jeden z nich byl velmi agresivní a dělal útočná gesta. Demonstranti ho napadli a zbili. Myslím, že to bylo oprávněné, protože to byla chvíle opravdu nabitá emocemi. Lidé šli zpátky z toho pohřbu. A lidé jsou rozhněvaní na policii, že je v předchozích dnech několikrát zbila. A že na ně použila slzný plyn. Lidé vnímají policii jako protivníka. Řecká společnost si uvědomila, že policie – zvlášť po hrdinském činu Dimitrise Christoulase – ztrácí monopol na násilí. To znamená, že zde budou nějaké intenzivní akce a reakce ze strany společnosti."

V Řecku roste napětí až na hranici krajnosti. Nezaměstnanost činí 21%, mezi mladými přes 50%, stále častěji se objevují případy, kdy se děti nemohou účastnit tělocviku, protože jsou podvyživené, a někdy dokonce hladové děti omdlévají ve školách. A nepíší o tom už jen nezávislá média, ale dokonce i main-streamový Guardian. Autority panikaří a policie řádí, jako utržená ze řetězu.

Ve stejný den, kdy se zavraždil Christoulas, došlo v krétském městě Herakleionu k jiné události typické pro dnešní Řecko. Policie zadržela skupinu mladých lidí a odvezla je na policejní stanici s tím, že si potřebuje ověřit pravost jejich občanských průkazů. Zde mladé lidi zbila. Jeden 18letý mladík odnesl policejní „zábavu" zvláště těžce, skončil se zlomenými žebry a s vážným zraněním střev a pankreatu. Nyní v nemocnici bojuje o život.

Demonstrace přístavních dělníků byla rovněž bezdůvodně napadena policií.

Možná však okamžik, kdy lidé prolomí strach, a propukne masové povstání, je blízko. Připravujme se na to, protože následující vývoj v Řecku bude zásadní pro nás, neprivilegované, v celé Evropě.

Koneckonců, tichá revoluce, kdy se lidé začínají masově podílet na pozitivních solidárních iniciativách fungujících navzdory pravidlům současného systému, už začala. Různé příklady uvedu v sérii článků, které v příštích týdnech vyjdou zde na Indymediích.

Následuje překlad vzkazu, ve kterém Dimitris Christoulas popisuje, co ho vedlo k sebevraždě:

Kolaborantská vláda mi zabránila přežít na slušné penzi, na kterou jsem 35 let (bez vládní pomoci) přispíval.

Jsem ve věku, který mi zabraňuje, abych na to důstojně odpověděl (třeba i tak, že bych následoval ty, kdo vezmou do ruky zbraně.) A proto nevidím jiné řešení, než důstojně odejít, pokud nechci začít prohrabávat popelnice, abych se uživil.

Věřím, že jednoho dne pozvednou mladí lidé bez budoucnosti zbraně a pověsí zrádce této země na náměstí Syntagma, tak jako Italové pověsili v roce 1945 Mussoliniho (na milánském náměstí Piazalle Loreto).

–Dimitris Christoulas, Syntagma, Atény, 4.duben 2012

zdroj: http://imcmedia.cz/?p=3992

Komentáře