Lid jako rušivý faktor

Podrobnosti

ze světa / Evropa|

25. duben 2012|

Stephan Kaufmann|

5951 x

Krize eura spí, bilionová půjčka Evropské centrální banky uklidnila situaci. Na finančních trzích se ale objevilo nové nebezpečí. Demokracie.

„Volby ve Francii a v Řecku, stejně jako referendum v Irsku vyvolávají u investorů, podniků a konzumentů starosti,“ podotýká Elga Bartschová z americké investiční banky Morgan Stanley. Eurostáty vyžadují od svých obyvatel veliké oběti. Aby upevnily důvěru finančních trhů ve svou kredibilitu, propouštějí stovky tisíc státních zaměstnanců, zvyšují daně, škrtají státní rozpočty a snižují důchody.

A aby se zvýšila mezinárodní konkurenceschopnost těchto států, snižuje se i hladina mezd, oslabuje se ochrana před výpovědí a odborům je ubíráno na síle. A k tomu všemu stále více lidí ztrácí práci. V zemích, jako je Řecko nebo Španělsko, už polovina všech mladých výdělečně činných osob nemá placenou práci. „Největším rizikem dnes pro Evropu není nárůst úroků na státních dluhopisech,“ vysvětluje Patrik Artus, ekonom francouzské banky Natixis, „ale politická a sociální krize způsobená mimořádným nárůstem nezaměstnanosti.“

Mnoho svobody nezbývá

V pravidelných odstupech, tak, jak to vyžadují demokratická pravidla hry, mohou o těchto opatřeních oběti krize rozhodnout ve volbách. A opatření odmítnout. Tato možnost vytváří nejistotu na trzích, proto politika posledních měsíců podnikla mnoho kroků, aby vůli voličů zneutralizovala. V Řecku bylo v listopadu zabráněno referendu o úsporných opatřeních – německá a francouzská politika zcela nezakrytě hrozily tím, že pokud budou Řekové hlasovat proti opatřením, bude Řecko vyloučeno z eurozóny.

V Řecku a Itálii přinutila krize odstoupit zvolené šéfy tamějších vlád. Na jejich místa se dostali „technokratičtí“ politikové, kteří zvoleni nebyli a tudíž nejsou na vůli voličů nijak závislí. „Politika v krizi se podobá permanentnímu státnímu převratu,“ kritizuje situaci profesor literatury Joseph Vogl. Neformální kruhy bankéřů, politiků a centrálních bankéřů stále více politiku určují. Tito „finanční Sověti,“ jak je Vogel nazývá, podle něj vše rozhodují. Teď byl ale lid přece jen k volbám vyzván. Například v Irsku, tam se na konci května bude hlasovat o podepsání fiskálního kompaktu. Mnoho svobody ale Irové nemají – země je závislá na penězích ze záchranného valu, které dostane jen tehdy, když Irsko fiskální kompakt podepíše.

Na začátku května budou nový parlament volit Řekové. Aby se úsporný program stal imunním vůči vůli voličů, museli se očekávaní vítězové – politické strany Pasok a Nea Demokratie – zavázat již předem k tomu, že budou pokračovat v reformních krocích. Problémem je ale to, že malé opoziční strany stále sílí. To vyvolává nervozitu u investorů, kteří si žádné politické rozepře nepřejí.

Vlády pod tlakem trhů

V neděli konečně proběhlo první kolo francouzských prezidentských voleb, socialista Francois Hollande vede před dosavadním prezidentem Nicolasem Sarkozym. Hollande chce zdanit bohaté, zmírnit úsporné tempo a znovu jednat o fiskálním kompaktu. Trhy se mu za to odvděčily: na čtvrteční aukci dluhopisů musela Francie už zase platit vyšší úroky. Co se Sarkozyho týče, ten zapřísahá Francouze, aby se vydali reformní cestou. Ta sice pro obyvatelstvo znamená oběti, ale bez reforem hrozí „řecké či španělské poměry,“ varuje Sarkozy. Alternativa podle něj jednoduše neexistuje. Explicitně řečeno: Francouzi sice mohou jít k volbám, ale volbu nemají.

„Řeč o nemožnosti alternativ nám vlastně zakazuje mluvit a myslet,“ kritizuje ekonomický etik Ulrich Thielemann. „Když nemůžeme mluvit o více možnostech, je s demokracií konec.“ Formálně se pak možná ještě volí, „ale lidé si přitom už nemohou vybírat, nezbývá jim než odkývat pevně stanovenou politiku.“ Trhy, které schvalují či zamítají potřebné půjčky, podle Thielemanna v tuto chvíli zbavují voliče moci. „Je to ztráta suverenity,“ konstatuje. Politika se před trhy sklání jako před přírodními silami. Přitom „by kapitál, o který dnes musí tak zoufale bojovat, mohla jednoduše zkonfiskovat. Daněmi.“ Svoboda trhů stojí v rozporu se svobodou demokracie, míní Thielemann. „Když je cílem státu už jen to, být stále konkurenceschopnější, trpí tím ústřední demokratická otázka: jak chceme žít?“

Překlad: Karolína Kousalová

zdroj:http://www.presseurop.eu/cs/content/article/1864471-lid-jako-rusivy-faktor

Komentáře