Bylo tolik obětí povodní v Německu opravdu jen dílem živlů?

Hlavním tématem vyšetřování je smrt dvanácti lidí v pečovatelském zařízení, které provozuje Lebenshilfe Rheinland-Pfalz v Sinzigu. Tam se dvanáct lidí utopilo na ubytovně pro lidi s mentálním postižením, protože se nepodařilo včas je zachránit z domu. Ze strany zemského vedení Státního sdružení Lebenshilfe Porýní-Falc zaznělo, že voda dosáhla stropu přízemí během minuty. Noční služba dokázala odvést několik obyvatel domova do prvního patra, už však bylo příliš pozdě, když chtěli zachránit další. Vodní masy vstoupily do budovy příliš rychle. Přílivová vlna nahrnula kolem budovy tři metry vysokou vrstvu bláta. Spolková vláda si ale není vědoma žádné viny a tvrdí „Naše varovná infrastruktura fungovala bezchybně“.

Státní zástupce chce pomocí policejního vyšetřování v Sinzigu zjistit, zda potvrdí počáteční podezření z trestných činů. Kruse však dodal, že vyšetřování bude trvat ještě několik dní „kvůli složitosti povodňových událostí, rozsahu zkoumaného materiálu a pokračující prioritě pomoci lidem postiženým katastrofou“. Zemský rada okresu Ahrweiler Jürgen Pföhler (CDU), který byl silně kritizován, odmítá všechny výtky bonnského deníku „Generalanzeiger“ jako „zcela nemístné a nevkusné“. Nikdo ve na spolkové, zemské nebo okresní úrovni nebyl schopen seriózně odpovědět na otázky týkající se odpovědnosti. Zemský rada je správní úředník stojící v čele okresu v SRN.

V posledních dnech se opakovaně objevily zprávy, že okres byl varován Státním úřadem pro životní prostředí Porýní-Falc před povodňovou katastrofou v automaticky zasílaných e-mailech. Nikdo tam ale nejednal včas. Kolem 21:30 bylo vydáno varování před očekávaným zvýšením stavu vody téměř na sedm metrů, ale čtvrť vyhlásila stav katastrofy a zahájila evakuaci až kolem 23. hodiny. Zemský rada Pföhler je jasně odpovědný, říká kielský krizový expert Frank Roselieb pro Rhein-Zeitung, které vycházejí v Koblenzi. V době, kdy vyzval obyvatelstvo, aby se přesunulo do vyšších pater, první domy už smetla masa vody. Řízení zvládání katastrof je však základní funkcí každého okresního náčelníka a každého starosty.

Podle Roselieba „nikdo nemůže říci, že v údolí Ahr nikdy nebyly takové přílivové vlny. Během povodní před 200 lety byly rozměry ještě větší.“ Předběžný poplach mohl být spuštěn už v podvečer, jak to činí zemští radní v bouřemi a záplavami sužované spolkové zemi Šlesvicku -Holštýnsku už desítky let.“, napsal Holger Douglas v Tichys Einblick.

Obrázky z povodní jsou stále děsivé, a nejděsivější je, že navzdory mnoha příslibům milionů a miliard se tam stále nic neděje, lidé se cítí být ponecháni osudu, jak zaznívá čím dál častěji i v oficiálním německých zprávách. Tam mluví zoufalí starostové, ale i běžní občané, a obviňují politiky, že kromě řečí nedělají nic, a hlavně – že je nevarovali včas. Včera museli hněvu lidu čelit dva kandidáti na post spolkového kancléře – Olaf Scholz (SPD) a Armin Laschet (CDU). Z očí do očí. A nic pěkného neslyšeli.

V úterním Tagesschau (ARD) mluvila starostka obce Altenahr Caroline Weigand o tom, jak je dva týdny po katastrofě na vše sama. „Stojí před obrovským, zeleným jezerem. Tady byla ulice. Nyní sem proudí směs vody z řeky Ahr a splašků. Starostka celkem dvanácti obecních částí v záplavové oblasti stále ještě neviděla všechna zničená místa. Ve vesnici Rech, která má přibližně 500 obyvatel, není v tuto chvíli žádná elektřina, žádná tekoucí voda ani kanalizace. A hrozí epidemie: „Nemáme kanalizační systémy. Nemáme dostatek toalet přenosných toalet. Nemáme také dostatek užitkové vody, abychom si mohli pořádně umýt ruce.“

Území jedné z nejbohatších zemí světa vypadá po katastrofě nachlup stejně jako území po povodních v Bangladéši. Peníze jsou slíbené, ale není technika, stavební materiál, infrastruktura, čistá voda. Lidé ztrácí naději. Ve vzduchu je cítit hněv.

Zdroj: FB Ivana Davida