18. ledna schválil Europarlament většinou hlasů (397 pro, 121 proti, 26 se zdrželo) výzvu k přísnějšímu postihování „verbálních zločinů z nenávisti“. Ve zprávě o tomto hlasování se píše:
Aniž by to vzbudilo větší pozornost médií, v Europarlamentu prošel další návrh na významné omezení svobody slova a přitvrzení cenzury.
18. ledna schválil Europarlament většinou hlasů (397 pro, 121 proti, 26 se zdrželo) výzvu k přísnějšímu postihování „verbálních zločinů z nenávisti“. Ve zprávě o tomto hlasování se píše:
„Europoslanci požadují, aby Rada odblokovala rozšíření pravidel EU o přidání projevů nenávisti a trestných činů z nenávisti na seznam trestných činů EU. (…)
Zpráva požaduje, aby se stávající rámec EU kromě nenávistných verbálních projevů a trestných činů z nenávisti na základě barvy pleti, náboženském vyznání a národnostním nebo etnickém původu rozšířil i o nenávist na základě pohlaví, sexuální orientace, věku a zdravotním postižení.“
Na první pohled to nemusí znít tak zle, nicméně je nutné si uvědomit: Verbální zločin „z nenávisti“ je naprosto gumová definice, pod kterou lze schovat cokoliv. Např. jakoukoliv kritiku migrace, nebo v tomto případě LGBT ideologie, trans-ideologie a podobných genderových nesmyslů.
Jinými slovy: EU bude mít další nástroj k cenzuře opozičních názorů a k vyšetřování a zavírání těch, kdo je říkají. Pokud to vstoupí v platnost, tak Brusel (potažmo jeho pohůnci v policii a justici jednotlivých států) bude moci postihovat každého, kdo bude jakkoliv kritizovat např. genderové kvóty nebo trans-propagandu ve školách. Snadno se tak budete moci stát „vyvrhelem“ např. proto, že si nebudete přát, aby před vašimi dětmi ve škole vystupoval úchyl v ženských šatech, který jim bude vnucovat, že je pohlaví věcí volby.
Je to podobný princip jako u gumových paragrafů typu „hanobení“, „podněcování“ apod., které slouží pouze jako záminka ke kriminalizaci opozičních politiků a aktivistů.
Je to další z mnoha důkazů, že se EU stává totalitní organizací, která už se ani nesnaží příliš zastírat, že jejím skutečným cílem je tvrdá cenzura ve všech státech EU. Podle mě už nemá cenu se pokoušet o „měkkou reformu EU“, ale naopak je potřeba mít za cíl úplnou nezávislost ČR – a podle toho hlasovat ve volbách na všech úrovních.
A jak kdo hlasoval z českých europoslanců?
Pro cenzuru hlasovali všichni poslanci za Piráty (jak jinak) a pak někteří za TOP 09 (Luděk Niedermayer), KDU-ČSL (Michaela Šojdrová), ODS (Veronika Vrecionová) a zvolení za ANO (Dita Charanzová, Radka Maxová).
Zdrželi se (čímž ten návrh nepřímo podpořili) poslanci za STAN (Stanislav Polčák) a KSČM (Kateřina Konečná), dále Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL a Jiří Pospíšil z TOP 09.
Proti cenzuře byl naopak generál Hynek Blaško (nezávislý, dříve SPD) a pak někteří z ODS (Jan Zahradil, Evžen Tošenovský, Alexandr Vondra) a ANO (Martin Hlaváček, Ondřej Kovařík). Nicméně, jak už jsem zmínil, tak se mezi poslanci zvolenými za ODS i ANO našli i ti, kdo hlasovali pro cenzuru.
Pamatujme si to u eurovoleb. V první řadě – přijďme k těmto volbám (zůstat doma znamená podpořit Piráty a podobné eurohujery, jejichž voliči k urnám dorazí určitě). A volme ty, kdo hlasují pro svobodu slova a proti cenzuře.
.
RNDr. Jan Sedláček, místopředseda ND a kandidát do EP za společnou pronárodní kandidátku Aliance za nezávislost ČR