Konec jednoho velkého amerického experimentu - konec QE.

Finanční krize v roce 2008 tvrdě zasáhla americký finanční systém. Kompletní ztráta důvěry, propad akciových trhů a celkové napětí v hospodářství přimělo vrcholné ekonomické špičky hledat nové, nekonvenční nástroje k řešení dalekosáhlých problémů. S jedním takovým v září 2008 přispěchala také americké centrální banka Fed. Byl jím program známý jako QE (quantitative easing), jehož hlavními úkoly bylo v počátcích krize obnovení fungování finančních trhů, a také oživení ztuhlého hospodářství za pomoci většího objemu peněžní nabídky.

QE de facto reprezentuje proces “tvorby peněz” za pomocí široké škály nástrojů, mezi které patří především nákupy aktiv. Fedem spuštěný program tedy představoval zvýšení poptávky po aktivech (vládní dluhopisy, MBS), které inverzně zapůsobilo na pokles úrokových sazeb na dlouhém konci výnosové křivky (krátký konec ovlivnil Fed sražením klíčové sazby na historická minima). Výsledkem nižších sazeb pak byl faktický pokles nákladů kapitálu pro podnikatelskou sféru. Snahou Fedu tak bylo přimět firmy, aby díky snadnějšímu přístupu k levným penězům realizovaly investiční projekty a rozhýbaly tak ztuhlou ekonomiku, potažmo podpořily oživení na trhu práce skrze tvorbu nových pracovních míst.

Při zpětném ohlédnutí se zdá evidentním, že tlak Fedu na pokles úrokových sazeb bezesporu přispěl rozhýbání finančních trhů. Nízkoúročené dluhopisy ztratily část zájmu investorů, kteří se z bezpečí postupně přesouvali k rizikovějším aktivům. Pochopitelně je komplikované vyčíslit, jak velkou roli v celkovém oživení proces QE sehrál, přesto by bylo zaslepené tvrdit, že se na zlepšení podmínek na trzích nepodílel. Kromě uklidnění napjaté situace na trzích Fed svým úsilím v rámci QE (v kombinaci s rekordně nízkými sazbami) vyslal jasný signál, že je připraven jednat. Pro důvěru investorů a odhodlání subjektů na trzích pak právě závazek Fedu sehrál důležitou roli v ochotě navýšit své investiční aktivity a také spotřebu.

Kvantitativní uvolňování si pak pravděpodobně zaslouží pochvalu také za pomoc při oživení na trhu práce. Toho pak bylo dosaženo bez prudkého zvýšení tempa růstu cen v ekonomice, které kritici v prvopočátcích programu hlasitě označovali za jeden z klíčových faktorů “proti”.

Přesto se najde i série negativních prvků. Patří mezi ně distorze na trhu cen aktiv, která dle mnohých prudce vyhnala například ceny akcií, jejichž budoucí korekce vytvoří další sérii potíží. Kritiku zaslouží také skutečnost, že z QE de facto profitovala především vysoko-příjmová vrstva obyvatelstva, které právě růst cen aktiv výrazně zvýšil jejich bohatství. Výsledkem je tak nárůst příjmové nerovnosti ve společnosti. Vlnu nevole vzbudila také skutečnost, že QE zabránilo likvidaci některých soukromých i vládních institucí (a znemožnilo tak oddlužení sektorů), namísto aby potrestalo morální hazard klíčových hráčů, kteří se významně podíleli na rozpoutání finanční krize.

I kvůli výše zmíněným bodům neexistuje všeobecná shoda na přínos QE. Asi jen stěží však můžeme namítnout, že program spuštěný Fedem v září 2008 ekonomice v posledních šesti letech nepomohl. Stejně tak je ovšem předčasné hodnotit, zda jeho pomoc v budoucnu nebude znamenat další distorze. Ať tak či onak, "odpískání" QE představuje konec jednoho velkého amerického experimentu, který pravděpodobně navždy změnil svět centrálního bankovnictví. Štafetový kolík je tak nyní v rukou ECB (případně BoJ)...

http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2766613/qe--konec-impozantniho-experimentu-ktery-zmenil-svet-centralniho-bankovnictvi.html