Chtivost a mír se navzájem vylučují. Karneval iluzí, kult celebrit a společnost spektáklu
- Podrobnosti
- Blogy / Emil Kalabus|
- 13. leden 2020|
- emil kalabus|
- 4341 x
Emil Kalabus
Ideologii, podobu, diskurz a kulturu pozdního kapitalismu nazývá francouzský filozof, spisovatel a filmař Guy Ernest Debord spektáklem – nazíráním, divadlem, podívanou.
Jedná se o stav, kdy si společnost vytvořila falešné povědomí o realitě i o sobě samé. Autenticitu, opravdovost prožívání reality nahradily její prodejné obrazy a umělé náhražky – dobrodružný film, umělé rostliny, plyšový pes, pseudo-zboží.
Čím více se společnost přirozenosti odcizuje, tím více tyto náhražky potřebuje. Jejich masová výroba a spotřeba zabírá většinu pracovního času, osobní tvořivost vymizela. Ideologie neustálého konzumu a odcizení je šířena především prostřednictvím médií a reklamy, ekonomika srostla s politikou. Dřívější donucení bylo nahrazeno sváděním, lidé si mocenský nátlak již neuvědomují. Spektákl neustále opěvuje sám sebe, slibuje lepší budoucnost, ve skutečnosti se však nemění. Toto je podle Deborda vlastní veškerým moderním mocenským ideologiím.
Americký psycholog a filozof Erich Fromm si všímá jedné zásadní skutečnosti: „Chtivost a mír se navzájem vylučují“.
Naše touha po majetku a bohatství se stává patologickou. Náš žebříček hodnot je poněkud obrácený od duchovních hodnot k hodnotám pomíjivé hmoty. Fromm si všímá, že naše společnost vytváří nemocného člověka a nemocnou společnost. Hodně kritiků liberalismu se pozastavuje nad skutečností, že člověk i když je hmotně zabezpečen, přestává být šťastný. Lidé nějak cítí blížící se ekonomickou a ekologickou katastrofu.
Podle Fromma existují dva typy lidí. Jedni chtějí mít, druzí chtějí být. Frommova nemilosrdná kritika excesů tržního hospodářství se projevuje především v převažující orientaci na mít - ve smyslu vlastnit. Od majetku a moci až po vlastnění druhého člověka, který nás zajímá jen potud, pokud od něho můžeme získat jmění, slávu či sexuální rozkoš. Za tuto dravou hrabivost a lačnost však lidé draze platí – úzkostí a stresy, morální a psychickou degradací, neboť člověk už není to, co je, ale co má, a jelikož nemůže mít všechno, nemůže také být úplně šťastný. Vždycky se totiž najde něco, co mu chybí, co nemá.
Jak tedy dospět k ekonomické prosperitě a přitom se vyhnout tomu, aby se naše společnost stala společností lidí notoricky nešťastných, osamělých, deprimovaných, destruktivních, závislých, závistivých a bezohledných? Jedinou možností je podle Fromma radikální změna charakterové orientace člověka z mít na být – ze štvance chtivosti se stát člověkem orientovaným na rozvoj svých bytostných tvůrčích sil, který se řídí svým svědomím a osobní zodpovědností k sobě samému i k svým bližním.
V knize Umění milovat si Fromm všímá naší dnešní povrchnosti. Všímá si faktu, že moderní kapitalismus potřebuje lidi, kteří kooperují bez třecích ploch a ve velkém počtu. Potřebuje lidi, kteří chtějí konzumovat stále více, jejichž vkus je standardizován a dá se snadno ovlivnit a předvídat.
Jaký je důsledek? Moderní člověk je odcizen sobě, ostatním lidem a přírodě. Proměnil se ve zboží, pociťuje své životní síly jako investici, jež mu musí přinést co největší zisk, kterého je možno za právě platných tržních podmínek dosáhnout. Lidské vztahy jsou v podstatě vztahy odcizených automatů, z nichž každý zakládá svou bezpečnost na tom, že se co nejtěsněji přimyká ke stádu, že se od něj neliší myšlením, cítěním či jednáním. Přestože se každý snaží být co nejblíže k ostatním, zůstává docela sám, zaplaven hlubokým pocitem nejistoty, úzkosti a viny, který je vždy výsledkem nemožnosti překonat lidské odloučení.
Podle Fromma naše civilizace poskytuje mnoho utišujících prostředků, které lidem pomáhají, aby si svou osamělost neuvědomovali. Předně je to přísná rutina zbyrokratizované, zmechanizované práce, umožňující lidem, aby si neuvědomovali svá nejzákladnější lidská přání, svou touhu po transcendenci a jednotě. Pokud tato rutina sama nestačí, člověk přemáhá své podvědomé zoufalství rutinou zábavy, pasivním konzumem sluchových a zrakových požitků, které nabízí průmysl zábavy.
Určité uspokojení mu také přináší i nakupování stále nových věcí a jejich brzká výměna za jiné. Lidské štěstí dnes znamená bavit se.
Dnes žijeme ve společnosti spektáklu. Společnost láká lidi na různé „podívané“, které falšují a zastírají skutečnost, a dělají tak z lidí pouhé diváky. Příkladem je reklama, televize, různé „události“, které ve skutečnosti nic neznamenají, ale účinně zabíjejí čas. Nebaví vás svět? Stačí nasadit brýle pro virtuální realitu.
Této skutečnosti si všímá rovněž filozof a spisovatel John Gray v knize Kacířství.
Stejně jako Fromm konstatuje, že jádrem ekonomiky se stala zábava – kult celebrit. Hlavním nebezpečím pro takovou ekonomiku se podle Graye stává pocit nudy, dostavující se s přesycením. Nové zkušenosti se stanou pasé ještě rychleji než nové fyzické zboží.
Zábavní průmysl dnes došel dál než Hollywod kdykoliv předtím. Dal vzniknout mýtu, že každý může být hvězdou. Kult celebrity je výsledkem vzájemného působení požadavků zábavního průmyslu a hodnot demokratické společnosti.
Společnost je schopna dát masovému člověku to po čem nejvíce touží“ iluzi individuality. Když se stane masovou filozofií individualismus, přemění se v nový způsob konformismu. Podstata výroby současné dočasné celebrity, např. Program Big Brother, spočívá v dočasné výměně soukromí za peníze. Je to štvaná a podřízená existence. Život, s kterým mohou média nakládat, jak se jim zlíbí, může být stěží označen jako svobodný. Demokratický étos, reprezentovaný patnácti minutami slávy pro každého, je podvodem. Jde o karneval iluzí. Když se dostanete na vrchol, zjistíte, že tam nic není.
Psycholog Erich Fromm přirovnává dnešní lidi k automatům. Jsou schopni kooperovat, vycházet si vstříc, ale automaty nejsou schopné milovat. Automaty jsou konzumenty povrchnosti. Láska však vychází z lidské, hluboké centrální zkušenosti. Jen tato lidská centrální zkušenost je lidská realita, jen v ní je živost, jen v ní je základ lásky. Takto prožitá láska je neustálou výzvou, rozhodně to není klidné útočiště, je to pohyb, růst, společná práce. Je druhořadé zda v ní převládá harmonie či spor, radost či smutek. Pokud se dva lidé prožívají z podstaty své existence jsou navzájem jedno a dokáží potlačit vlastní já pro druhého. Je jen jeden důkaz existence lásky: hloubka vztahu a živost a síla každého z partnerů. To je podle Fromma plod podle něhož se láska pozná.
Anglický filozof a politolog John Gray v knize Kacířství pokračuje ve vytříbeném, avšak velmi nelítostném odhalování jedné lidské iluze, která se nazývá víra v pokrok. Gray píše: „Jestliže byl komunismus tragédií je neoliberalismus fraškou. Po všem tom povídání o neodolatelném šíření demokracie a volného trhu je skutečností válka. Pokoutní politika tajností a korupce“.
Když v roce 1952 přijel Albert Schweitzer do Osla, aby převzal Nobelovu cenu míru, vyzval svět, aby „se podíval na svou situaci... Člověk se stal supermanem...Avšak superman s nadlidskou silou nedosáhl nadlidského rozumu.
Čím více roste lidská moc, tím ubožejším se člověk stává... Je třeba vyburcovat naše svědomí, protože se stáváme o to nelidštějšími, oč více se stáváme supermany".
Kdysi jsem v jednom článku napsal, že majetek ani idea volného trhu nevedou lidské bytosti ke štěstí.
Čím víc věcí potřebujeme, tím víc peněz musíme vydělat. Čím víc peněz musíme vydělat, tím více času trávíme prací. Čím více jsme v práci, tím méně času máme na lidi a aktivity, které nás skutečně naplňují a baví. A tak je to neustále dokola. Kolotoč: nákupy – peníze – práce – další nákupy – víc peněz – víc práce – méně radosti.
Pokud jste v tomto denním kolotoči pak nemáte čas na empatii, lásku, porozumění. Jste závodník, který nemá na nic čas, nevidí kolem sebe. Na sklonku svého života poznáte holou skutečnost. Poznáte, že nic z toho co máte a vlastníte jste ve skutečnosti nikdy nepotřebovali...Poznáte, že štěstí spočívá v naprostých maličkostech. V obdivu nad tím jak nádherně voní růže, jak krásně zpívá slavík, jak příjemné je hřejivé slunce jak milý je úsměv někoho komu jste právě udělali radost.
Každý člověk hledá lásku, ale dnešní společnost nenabízí moudrost, neukazuje cestu k celistvosti, ke ctnosti. Nenabízí nic co by mělo opravdovou duchovní hodnotu. Konzumní společnost nabízí jen obrovský karneval iluzí, obrovský výprodej, na jehož vrcholu opravdu nic není. Můžete být vším, ale doopravdy nejste ničím. Snad proto je člověk vržen do existenciálních problémů, je nespokojen sám se sebou, a nucen hledat a jít vlastní cestou k transcendenci.
Zdroj: Erich Fromm – Umění milovat,
Erich Fromm - Mít nebo být
John Gray - Kacířství
Christina Grofová – Žízeň po celistvosti
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (IX.)
- Zapomněli vypnout mikrofon.
- Ing. Miroslav Kelnar: Konec jedné „protikorupční svině“
- Nositeľ Nobelovej ceny za ekonomiku Joseph Stiglitz: Východná Európa je dva krát chudobnejšia po vstupe do EÚ
- Putin nabídl Západu „high-tech souboj“
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (X.)
