Bomba posledního soudu. Nejničivější bomba všech dob.

Bomba posledního soudu - Car bomba – vodíková bomba

Po roce 1960 vládly strategické síly USA mnohem početnějším termonukleárním arzenálem než SSSR. Tehdejší vůdce sovětských komunistů N. S. Chruščov se po poradě s jadernými experty pokusil vyrovnat poměr sil asymetrickým způsobem.

Nebylo v silách Sovětského svazu vyrábět rychle tolik mohutných bomb, jako se dařilo průmyslovým závodům v USA. Pro demonstraci síly byla proto v SSSR v jediném exempláři postavena bomba AN602. Bomba byla vyvíjena pod jménem Ivan (Иван), či Váňa (Ваня), Car-bomba je označení západních zdrojů, které se však rozšířilo i do dnešního Ruska. 

Bomba měla původně pracovat jako třífázové termonukleární zařízení postavené podle Teller-Ulam-Design (štěpení, fúze, štěpení). Ale propočítaná mohutnost 100 megatun znepokojila i samotné tvůrce, vedené pozdějším nositelem Nobelovy ceny za mír A. Sacharovem. Hrozilo totiž reálné nebezpečí, že tlaková vlna vymlátí okna stovky až tisíce kilometrů od místa výbuchu. Místo pláště z uranu 238 byl proto použit neštěpitelný obal z olova.

Den D připadl na 30. října 1961. V 11:32 moskevského času nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země přilétl strategický bombardér Tu-95 a svrhl AN602 neboli Váňu, jak bombu nazývali rusové na padáku z výšky 10,5 km. Car-bomba měla hmotnost 27 tun, délku 8 metrů a průměr 2 metry.

Její padákový systém zbrzdil pád a tím umožnil posádce letadla dostat se do bezpečné vzdálenosti v okamžiku výbuchu. Ten nastal ve výšce 4 km nad povrchem (roznět byl sepnut vestavěným senzorem tlaku vzduchu).

Ihned po výbuchu se vytvořila ohnivá koule o průměru přibližně 8 km. Její spodní část nezasáhla zemi kvůli odražené tlakové vlně, vrchní část téměř dosáhla výšky ze které byla shozena (10,5 km). Světlo z výbuchu bylo pozorovatelné téměř 1000 km od místa výbuchu. Následný atomový hřib byl 64 kilometrů vysoký, takže zasahoval až do mezosféry. Průměr klobouku hřibu byl 95 km a průměr jeho nohy 40 km.

Všechny budovy ve vesnici Severny 55 km daleko od epicentra byly zničeny. V místech stovky kilometrů daleko byly zničeny dřevěné domy, kamenné domy ztratily střechy, okna a dveře. Radiová komunikace byla přerušena téměř na hodinu. Uvolněné teplo by mohlo způsobit popáleniny 3. stupně 100 km daleko. Tlaková vlna byla pozorována 700 km daleko v přístavu Dikson. Okenní tabulky byly poškozeny ve vzdálenosti 900 km. Seismická vlna vytvořená výbuchem byla měřitelná i po třetím oběhnutím Země. Sověti Car bombu vyzkoušeli jen jednou a nikdy jí nevyráběli, ani ve slabší padesátimeganutové podobě. Bylo jasné, že bomba, která je schopná zničit například celou Francii, je nepoužitelná. Mít klíč k likvidaci světa nemá praktický význam. 

Test Velkého Ivana vyvolal ve světě velkou nevoli a vlastně všechny přiměl sednout k jednacímu stolu. Tak došlo k tomu, že v roce 1963 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vodě, ovzduší a vesmíru. O Smlouvu se významně zasloužil i jeden z tvůrců „Car bomby“, akademik Sacharov, pozdější sovětský obhájce lidských práv a disident.