Elitní spolky (I.)

1 Úvod

Téma elitních spolků jako globálních aktérů je v současné době stále více diskutované a začíná se stále více dostávat do povědomí lidí. Jakoby lidé začali tušit, že je něco špatně. A není se čemu divit, politická a ekonomická situace je stále nepříznivá, roste nezaměstnanost, inflace, Evropská unie čelí řadě vnitřních problémů a někteří ekonomové předpovídají její krach včetně pádu její měny. Neustále dochází k válkám o ropu nebo za účelem pacifikace národů, které přestanou hrát podle zavedených pravidel (např. snahy o odpoutání se od dolaru a zavedení jednotné zlaté měny pro Afriku – viz Kaddáfího Libye). Pokud se nějaká země rozhodne učinit reformy pro zlepšení své situace a tyto reformy nějakým způsobem kříží plány elit, dochází k známému scénáři – předložení určitých, často nepravdivých obvinění a poté přinucení země, aby jednala v souladu se zájmy elit a to buď jednodušší cestou prostřednictvím korupce, či odstranění politických vůdců dané země nebo v radikálnějším případě k vojenské intervenci nehledě na počet civilních obětí (viz kap. 5. 4).

Někteří lidé jsou tímto opakujícím se scénářem již unaveni a vede to k tomu, že přestávají projevovat zájem o politiku, zmocňuje se jich apatie a žijí svůj život bez jakéhokoliv zájmu o dění – tento postoj je pro elity tím nejlepším, mají pak pro své plány volnou ruku. Ovšem jsou tu i ti druzí lidé, kteří se těmto věcem snaží porozumět a pátrají, proč krachuje ekonomika a stát musí vyplácet banky, a komu vlastně všechny státy dluží, když jsou zadluženi úplně všichni, proč neustále (i když došlo k zhroucení komunistického režimu a bipolárního světa) dochází k válkám, intervencím a pořád nepřichází politiky slibovaný mír. Mír, o němž mluvil po pádu komunismu např. George H. W. Bush, který prohlašoval, že se v těchto těžkých časech nabízí příležitost k vytvoření Nového světového řádu (dále NWO), v němž budou národy sjednoceny a který povede prostřednictvím OSN k dlouhé epoše míru (RIVERA, 2010). Má práce je věnována, jak těm druhým, kteří hledají odpovědi na otázky, kde se Nový světový řád vzal, kam směřuje a kdo ho řídí, tak těm prvním, otráveným a znechuceným lidem, ve snaze o obnovení jejich ztraceného zájmu a samozřejmě i všem ostatním.

Postupnou integraci světa popsal v osmdesátých letech např. harvardský profesor a člen spolku CFR (viz kap. 6. 1) Richard N. Cooper: „Navrhuji radikální alternativní plán následujícího století: vytvoření jednotné měny společné pro všechny rozvinuté země, včetně společné měnové politiky a také společné emisní banky, která bude tuto měnovou politiku řídit. Jak mohou nezávislé státy dosáhnout těchto cílů? Musejí svěřit veškerá rozhodování v oblasti měnové politiky vyšší, nadnárodní instituci.“ (GRIFFIN, 1998, s. 111).

Proč by ale někdo chtěl směřovat k zavedení světové vlády a kontrolovat ji? Touha lidí je nekonečná. S dosažením něčeho okamžitě toužíme po něčem dalším. Stejně tak mocní zákulisní aktéři, kteří se postupem věků dostávali stále k většímu bohatství a moci, touží po další stále větší moci, jejich cílem tedy má být směřování k jedné světové vládě.

Tyto tendence jsou v knize D. Estulina popisovány jako Rockefellerova strategie: „…nezáleží na tom kolik peněz člověk má, jestliže je nepoužije k získání a kontrole takových organizací, které vytvářejí plány a politiku, jež ovlivňuje vlády, popřípadě lidi, kteří v nich pracují, nikdy si neuvědomí skutečnou sílu bohatství.“(ESTULIN, 2012, s. 175).

Práce popisuje, jaké spolky jednají v souladu s cíli NWO, jaký je jejich vliv, jak konkrétně tyto spolky postupují a jakým způsobem se dostaly k moci. Popis historických událostí a mezinárodních bankéřů v první části práce je pro pochopení problematiky nutný, jelikož elitní spolky 20. století na popisované události navazují a je patrné, že se v těchto elitních spolcích objevují titíž aktéři, jež uplatňovali své vlivy v historii (mj. jména jako Rockefeller, Morgan). O některých významných skutečnostech a problémech, které by si zasloužily mnohem větší pozornost a rozbor, se v práci zmiňuji pouze krátce, důvodem je rozsahové omezení práce.