Otevřená encyklopedie Wikipedie definuje podnikání takto:
Podnikání je soustavná samostatná činnost určité osoby za účelem dosažení zisku.
Obchodní zákoník definuje podnikání jako
soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku
a Wikipedie pokračuje ve své definici:
Samostatná činnost spočívá v tom, že určitá právnická nebo fyzická osoba samostatně rozhoduje o tom:- jaké statky nebo služby bude na trhu poskytovat,
- jakým způsobem a kde bude své produkty vytvářet,
- s kým bude spolupracovat,
- jakým způsobem bude provoz financován,
- jaká bude právní forma podnikání,
- jakým způsobem se budou tvořit ceny,
- jakého zisku se má dosahovat.
Definice podnikání podle Wikipedie je naprosto přesná a problém, kterému se chceme věnovat, je z ní zřejmý:
Primárním účelem podnikání podle právní i společenské normy není prodej výrobků, poskytování služeb nebo jiná smysluplná, všeobecně prospěšná a radost přinášející činnost, ale
DOSAŽENÍ ZISKU!
Skutečná hodnota výrobku nebo služby tak ztrácí na svém významu a stává se pouhým prostředkem k jeho dosažení. Současná definice považuje za podnikání i burzovní spekulace, překupnictví a další činnosti vedoucí k dosažení zisku, při nichž se však nevytváří žádná nová nebo přidaná hodnota, Problematická se dnes zdá být i ona zákonem vyžadovaná soustavnost, která je v rozporu s dynamikou této „doby permanentní změny“.
Pojďme si v duchu sókratovského tázání položit další otázku: Existují výrobci nebo poskytovatelé služeb, jejichž primárním cílem není dosažení zisku?
Neziskové organizace
Wikipedie je definuje velmi stručně:
Nezisková organizace je organizace (právnická osoba), jejímž účelem není vytvářet zisk, tedy která není obchodní společností ani jiným podnikatelským subjektem.
Neziskovými organizacemi jsou například občanská sdružení nebo obecně prospěšné společnosti. Jejich primárním účelem je právě ona obecně prospěšná a smysluplná činnost, spočívající zejména v poskytování služeb, a někdy, v rámci takzvané vedlejší činnosti, také výroba a prodej. Jejich příjmy, často ve formě darů, odráží skutečnou hodnotu jejich výrobků a služeb. Získané finanční prostředky používají výhradně na pokrytí nákladů spojených s jejich činností.
Příkladem jsou mnohá občanská sdružení založená za účelem budování a provozování dětských hřišť. S podnikavými neziskovkami se v poslední době prostě roztrhl pytel, a proto se stát rozhodl zvrátit tento trend a vykázat je do oblastí, o které nemá na zisk orientované podnikání zájem, a ve kterých nebudou pro stávající systém žádnou hrozbou.
Totalita konzumerismu
John Withmore, zakladatel moderního koučinku, označil za problém dnešní společnosti zejména to, že se příliš soustředíme na peníze, ale už ne tolik na výsledky své práce. A právě tento konzumerismus je podle něj také hlavní příčinou současné krize.
Naše nesmírně produktivní ekonomika… požaduje, abychom z konzumace učinili náš životní program, abychom konvertovali koupě a používání věcí do rituálů, abychom v tom spatřovali naši duchovní útěchu, posílení našeho ega – tím, že budeme konzumovat. Potřebujeme věci konzumovat, spálit, vyhodit, nahradit stále rychlejším tempem.Victor Lebeau, 1947 (zdroj: Wikipedie)
Podle Naomi Kleinové vznikl konzumerismus v první polovině minulého století, kdy došlo k zásadní změně ve způsobu komunikace mezi výrobci a spotřebiteli prostřednictvím re-klamy, která se přestala zaměřovat na uspokojování potřeb, a namísto toho je začala sama vytvářet. Re-klama produktů se změnila na re-klamu životního stylu, ve kterém jsou tyto produkty jeho přirozenou součástí. Pod jejím vlivem se naše „potřebuji“ změnilo na prosté „chci“.
Tato zásadní změna našeho myšlení se projevila i v mnoha dalších oblastech. Mysleli jsme si, že se naše hodnota odvíjí od toho, kolik vyděláváme, co vlastníme a jakého postavení jsme dosáhli. Zrodila se individualistická společnost, která ve vyšším zájmu omezovala naši svobodu a potlačovala naši individualitu. Byla od nás vyžadována zejména loajalita, poslušnost a píle.
Pouze dva z deseti lidí se věnují práci, která je opravdu baví. Důvodem je nedostatek svobody.zdroj: Gallup
Tomáš Hajzler, neúnavný propagátor nových přístupů k práci a podnikání tvrdí, že dnes je konkurence na trhu práce taková, jaká tu ještě nikdy nebyla. Podle něj se práce stojící především na dovednostech stává komoditou, která postupně mizí, a na tu, která zbývá, se stojí čím dál delší fronta. Pokud budeme naši práci stavět pouze na tom, že ji svedeme, je potřeba se připravit také na to, že za ní budeme dostával stále nižší odměnu. Práci bychom proto už neměli hledat, ale doslova si ji vytvářet. Firmy je dnes nutné budovat tak, aby v nich lidé mohli být lidmi a mohli skutečně „tvořit“, ne jen něco „dělat“.
Redefine & rejoice
Na první pohled se může zdát, že žádné efektivní řešení snad ani neexistuje. A shora už naštěstí žádná změna, která nás ovlivní na dalších 20 let, taky asi nepřijde. Vystoupit z totality sebe-spotřební společnosti můžeme jen my sami. Stačí jen změnit myšlení a přístup:
Podnikání je tvořivá a prospěšná činnost prováděná samostatně nebo ve vzájemné spolupráci, využívající vlastního talentu a schopností za účelem poskytování výrobků a služeb.
Cesta ke svobodě vyžaduje odvahu opustit zavedený systém a jeho „jistoty“. Být sám sebou, poznat své přednosti a vytvořit si svou vlastní práci, která vás bude bavit a naplňovat radostí a uspokojením. Nebo si můžete najít svobodnou firmu, která vám umožní vytvořit si práci podle svých představ.
Na pricipech svobody dnes fungují nejúspěšnější světové firmy a přidává se k nim stále více firem českých a slovenských. Další může být právě ta vaše.
