Slabší už je to s pochopením procesů řízení této globální agendy na státní, regionální a místní úrovni našeho života. S pochopením toho podstatného, že za tím řízením nestojí computery, ale LIDÉ, kteří jsou k tomuto řízení připravení. Právě tyto nám blízké skutečnosti největší měrou ovlivňují a budou ovlivňovat náš každodenní praktický život, nyní tedy spíše živoření.
Evergrýnem celé druhé vlny českého COVIDu je snaha o co nejvyšší míru destrukce sociálního a ekonomického systému státu. Newspeak má pro tento veskrze národně-likvidační proces řadu eufemizmů, především „péči o zdraví obyvatelstva”. Scénáristé připravovali a nyní realizují tento proces promyšleně a tuto promyšlenost maskují výborně mediálně prezentovaným „řízeným chaosem”. Oblíbený je populární slogan SAMOSETO.
Zkusme si na tento proces degradace státu a jeho obyvatel posvítit a využít přitom základní poznatky z Dostatečně všeobecké teorie řízení. Pokud pochopíme strategii nepřátel České republiky a způsoby řízení jimi zvenčí vedeného degradačního procesu, pak vzroste naše šance na obranu a přežití, a to jak jednotlivců, tak i celku. Rodiny, komunity, národa.
Cíle a strategie rozkladu státu
oslabení a snížení funkčnosti všech kompetencí, které tvoří státnost a jsou ještě převážně řízeny domácími kádry v zájmu většiny spoluobčanů;
postupné přebírání těchto zbytkových a oslabených kompetencí dlouhodobě organizovanou a sponzorovanou agenturou kompradorů pracujících pro zájmy nadnárodních i globálních subjektů řízení;
finální přechod oslabené a z hlediska schopnosti sebeřízení už zdegradované a nefunkční státnosti do nového a pro veřejnost včas připraveného „atraktivního” formátu státnosti nové. Ve skutečnosti však půjde o dovršení plného koloniálního statutu státnosti, jen s novou tváří;
v takto transformované státnosti už nastoupí pseudo-řídicí korpus v plné míře, vedený skutečným nadnárodním řídicím subjektem.
O kterých kompetencích státu hovořím? Ekonomika, obrana, školství, zdravotnictví, kultura.
A příklady úspěšné destrukce státnosti tu máme také, a to z nedávné historie vlastní nebo ruské:
– Listopadový státní převrat v r. 1989 s patřičně informačně používaným eufemizmem SAMETOVÁ REVOLUCE. Tento převrat přes dvouletý nutný turbulentní a formující mezičas vyústil do finálního rozpadu silného a pro nadnárodní řízení nevyhovujícího Československa do dvou nových státností ČR a SR. Občanstvo obou „ze spárů bolševika osvobozených” republik bylo trvale masírováno vidinou konzumního Edenu a tedy světlé budoucnosti. Ve skutečnosti dobrovolně přešlo do nového stavu. Nyní už je spravováno uvnitř kastrované kryptokolonie a finálně byly obě kryptokolonie natlačené do nadnárodního postkoloniálního konglomerátu Evropská Unie.
Globální řízení zapracovalo úspěšně, domácí řídící kádry prakticky neexistovaly a ty nadějné polotovary byly včas odkoupeny do řad 5. kolony.
– Bleskurychlý rozpad SSSR, který ovšem neproběhl jako zázračný „krach socializmu”, i když byl a je tak dosud propagandisticky prezentován. Šlo o závěr dlouhodobého procesu vnitřního rozkladu státu a pověstné povalení té „první dominové kostky”. Skutečný proces běžel skrytě od smrti Stalina (1953) až do veřejné prezentace nástupu „Otců perestrojky” Gorbačova, Jakovleva, Ševarnadzeho, Kalugina a dalších v r. 1985. Závěrečná etapa musela vést k Bělověžskému protokolu, Jelcin svoji úlohu protokolárního pohřebního zřízence supervelmoci SSSR splnil.
I tady je diagnóza stejná. Globalisté využili absence silného domácího řídicího korpusu a současně i aktivizovali připravenou 5. kolonu a celý proces nazvaný eufemizmem PERESTROJKA zvládli brilantně. Ale nedotáhli ho do konce, protože Rusko je prostě Rusko.
– V našich obou republikách běží v posledních měsících velmi podobný proces, jaký jsem popsal výše. Rozklad obou státností a snaha je převést do nové pozice v novém formátu „nové Střední Evropy”. Podrobněji v článku:
| Quo vadis, střední Evropo? (1.část) |
Dosud jsem hovořil o cílech rozkladných procesů. Nyní konkrétní ukázka řízeného útoku na českou, ale podobně i slovenskou ekonomiku. Obě ekonomiky byly donedávna vychvalovány jako premianti EU (nízká míra zadlužení a solidní ekonomický růst). Tyhle pochvaly jsou vždy účelové.
Být příliš úspěšný se nikdy nevyplácí a naše společná zkušenost celé historie společných států to jen potvrzuje. Jakmile se východní „postsocialistické” křídlo EU ukázalo jako častěji rebelující vůči bruselské centrále – úspěšnost se stala trnem v oku Bruselanů. Započal cílený proces:
Srazit ekonomiku obou zemí co nejníže, rozleptat sociální systém a soudržnost obyvatel co nejhlouběji. A potom, když už budeme ekonomicky i sociálně na dně?
…podaná pomocná ruka s tím, že ta druhá skrývá za zády ohlávku na řetězu v podobě návratu do normálu – ale pod novým pastýřem. Něco za něco, jako vždy.
Vnější řízení (zdaleka ne jen Brusel) drží v této partii dva trumfy:
– finanční: tzv. Stabilizační fond pro obnovu post-covidových unijních chátrajících ekonomik ve výši 750 mld EUR. Všechno fiat money. Má z čeho nabízet a může uklidňovat, že „ono se to nějak zaplatí”;
– domácí kompradory (koupené služebníčky, podpindosníky, kolaboranty) v celé vertikále řízení obou států. Čím je objektivně v obou republikách hůře, tím zřetelněji se tato parazitující škodná projevuje. Zdaleka ne jen ve vysoké politice a na vládní úrovni. Je všude – firmy a zejména ty se zahraniční majoritou, zdravotnictví, kultura, školství, silové složky státu a vidíme je i okolo nás na úrovni místních, městských a krajských samospráv.
Společný znak těchto věrně sloužících potkanů v lidské podobě – vždy loajální k moci a té nadnárodní zvláště, vždy přehlížející své spoluobčany. Mnohdy dříve ti nejmilejší „sousedi”.
Strukturně řízený rozklad
je veden z nejvyšší domácí exekutivní úrovně, ruku v ruce s vlivovými skupinami v zákonodárných orgánech. Samostatně by jen exekutivní a jen zákonodárné řízení nevedlo k úspěchu, tak pracují tandemově. Podstata strukturního řízení = příkaz a jeho plnění. Seshora dolů.
Exekutiva – vymyslí. Parlamenty – odkývají. Exekutiva Zákon nebo novelu převezme a začíná jím tlačit na veřejnost. Ještě si přizve vyzkoušeného a loajálního nadhaněče – a tím jsou ODBORY.
Pandemický zákon, Krizový zákon, štosy právně dementních Usnesení a Mimořádných opatření z pera tomu právní úrovní odpovídajících autorů.
Heslo: Zavřeme všechny ekonomické subjekty a počkáme, až padnou. Říkáme tomu LOCKDOWN. „Přednost” při likvidaci dostanou samozřejmě malé a střední ekonomické subjekty „vlastněné českými a slovenskými vlastníky” už dlouho zaclánějící „silnějším”. Tak proč nevyužít příležitosti?
Samozřejmě – všechny obchodní řetězce s vlastníky v SRN zůstávají ve hře na straně nepoškozených.
Tento likvidační ekonomický proces je přímočarý a rychlý, ale přináší i politický zpětný ráz od postižené ekonomiky. Jsou totiž známi autoři téhle ekonomické a sociální genocidy „tam nahoře”, a to není žádné přehánění. Jednou ten hostinský přijde a účet předloží…. A hlavně – na podzim máme parlamentní volby. Chce to odlehčení.
Bezstrukturně řízený rozklad
je pomalejší, méně nápadný a hlavně – na první pohled nepoznáte, kdo za ním vlastně stojí. Výhoda bezstrukturního (jinak řečeno vlivového) řízení. Podstata této varianty dosažení stejného cíle – ekonomického a sociálního rozvratu státu – stojí na využití strachu a stresu lidí. Opět odshora až dolů.
Namísto přímého útoku na ekonomiku formou „vláda Zákonem přikázala a vy své podniky zavřete”, použil řídící subjekt okliku:
– předám „právo” této likvidace velkoryse do rukou územních samospráv a jejich loajalitu budu kontrolovat a stimulovat finančními toky z centra do územních celků – krajů, měst a obcí. A ovšem, krajské a místní samosprávy jsou prolezlé klony z centra, tvořeného jednotlivými partajními klany. A v těch samozřejmě panuje poslušnost ve jménu příštího zvolení ke korýtku.
Není čas na hrdinství. I hejtmani a starostové jsou také lidé – že?
– jenže se tato oklika nezdařila. Vláda potřebovala stoprocentní ochotu samospráv, ale část gubernií (řízených klany z opozice) odmítla, samozřejmě s ohledem na podzimní parlamentní volby. Tedy, přes samosprávu tento krok nevyšel. Musel přijít poslední, podle všeho právně zoufalý krok aliance zákonodárců a exekutivy:
– předání „práva k povinnosti” přímo do rukou ekonomických subjektů. Právní stát v podstatě skončil. Umíráček mu zazvonil v okamžiku protlačení protiústavního tzv. Pandemického zákona přes obě parlamentní komory. Blíže o tom píši v článku:
| Pandemický zákon je krokem k diktatuře (zamyšlení k jednomu rozhodnutí poslanců) |
Ale protože řídící subjekt se řídí okřídleným heslem „Účel světí prostředky”, kráčí neochvějně s Pandemickým zákonem a z něj odvozenými Mimořádnými opatřeními ke konečnému cíli:
Poslušní proti neposlušným.
Testovaní proti netestovaným.
Ovčané proti občanům.
Rozvrat ekonomický a sociální „par excellence”.
První známky tohoto připraveného „bezvýchodného stavu” nepřišly kupodivu z automobilového průmyslu, ale ze zatím ryze českého zdravotnického prostředí. Naše „pacienty”, zatím jen chřipkové, budeme léčit v Německu a Rakousku. Nejsou lidi a postele. Fakt nejsou ???
Závěr ze sledování téhle nátlakové občanské války
je poučný a mobilizující současně:
- – podívejte se kolem sebe, s kým pracujete, kdo vás na pracovišti řídí a jak se projevuje vůči svým spoluobčanům;
- – podívejte se rovněž na své zastupitele a starostu a sledujte totéž, do jaké míry jsou starosty a zastupiteli “Vás” lidí;
- – podívejte se i na své nejbližší v bydlišti, zda zůstali lidmi, anebo se stali udavači a svědomitými dráby vůči sobě rovným spoluobčanům.
Ona totiž zase přijde doba slunečných dnů a ti, co se provinili vůči svým blízkým, budou k vám spěchat s vysvětlováním „že jsme vlastně všichni tak nějak stejní”. NEJSME !!!
