Češi jsou poraženým národem. Na členství v EU prodělali nejvíc, říká jasně světoznámý ekonom

„V Paříži, Berlíně a Bruselu lidé nerozumějí nedostatku vděčnosti  za obrovské sumy veřejných peněz, které ze svých daní posílají na východ. Ale v Praze a Varšavě se věci interpretují o dost jinak. Lidé tam zdůrazňují, že návratnost západních investic tady byla obrovská a že sumy, které si odtud západní investoři stahují, výrazně převyšují částky, které sem z Evropské unie přišly. Ve skutečnosti, když se podíváme na čísla, mají ti Češi a Poláci pravdu. Po kolapsu komunismu se postupně západní investoři (především Němci) stali majiteli významné části kapitálu v postkomunistické Evropě. Když vezmeme celkový objem fixního kapitálu (včetně budov), patří jim čtvrtina“ napsal v lednu letošního roku na svůj blog známý francouzský ekonom Thomas Piketty, který se zabývá otázkami příjmové nerovnosti. Jako nejvíce poražený stát z tohoto srovnání vychází jednoznačně Česká republika, což dokládá i přiložený graf.

Piketty přitom cituje data svého spolupracovníka Filipa Novokmeta. Výstižné je srovnání, kolik peněz ze střední Evropy v letech 2010 až 2016 odešlo na dividendách, tedy rozděleném zisku. A kolik sem naopak přišlo na evropských dotacích. Podle oficiálních statistik Euro státu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 na dividendách „odkloněno“ 7,6 procenta HDP. "V absolutních číslech to znamená, že z naší země za tu dobu odešlo 2 252 miliard korun, zatímco ve formě evropských dotací se nám za stejnou dobu „vrátilo“ 1,9 procenta HDP. To dělá 563 miliard korun. Česká republika je tedy v minusu 1 689 miliard korun za sedm let. Roční minus dosahuje 241 miliard korun. V přepočtu na výkon ekonomiky to dělá minus 5,7 procenta HDP," jak uvedla analytička Lenka Zlámalová v březnu na serveru Echo24.cz v článku ,,Z Česka se stal krmelec Evropy„ , kde rovněž označuje Česko za, nejvíce poražený stát", pokud jde o poměr přílivu euro dotací a odlivu dividend.

„Evropa bude muset překonat mnohé výzvy. Tou hlavní je obecný přesun celého světa směrem k příjmové nerovnosti. Evropa své občany neuklidní vysvětlením, že jsou na tom lépe než ve Spojených státech nebo v Brazílii. Nerovnost roste ve všech zemích a je podpořena fiskální soutěživostí, která odměňuje ty nejmobilnější. Evropa jen přikládá pod kotel. Nebezpečí kulturního izolacionismu a hledání obětního beránka může být s úspěchem odvráceno pouze tehdy, pokud dokážeme dělnické třídě a mladším generacím nabídnout skutečné strategie ke snížení nerovnosti a k investování do budoucnosti,“ píše dále Piketty.