Který disident by mohl v dobách normalizace pracovat v estébáckých podnicích zahraničního obchodu a na ministerstvu průmyslu ČR? Snaha Halíka namluvit veřejnosti opak je stejně trapná jako jeho předstírání akademické erudice a počestně nabytých akademických titulů. Záležitost stejně pochybná jako jeho vysvěcení na kněze v Německé demokratické republice (NDR), kde se v sedmdesátých letech minulého století účastnil kurzů operační, či “sociální” psychologie, jak to pro jistotu sám nazývá, při vysoké škole ministerstva pro státní bezpečnost (Stasi) ve východním Berlíně. (Patrně Halíkovi vypadlo, že sociální psychologie se tehdy vyučovala na univerzitě v Jeně).
Snímek z bohatého Halíkova záznamu v archivu předlistopadových bezpečnostních složek (viz. fotogalerie). Z existujícího spisu je zřejmé, že byl Tomáš Halík připravován na další veřejné působení po listopadovém převratu. Spis byl upraven zejména v pozdějších částech tak, že Halíkovo působení v rámci předlistopadové kontrazorvědky (boj s vnitřním nepřítelem – církve) zůstává zastřené a může na laika působit i nevinně. Z pachatele se rázem stává oběť, jak lze chápat z postkomunistického narativu Tomáše Halíka. Bylo by ale naivní se domnívat, že zaměstnanec podniků zahraničního obchodu a kádrovák ministerstva průmyslu ČR s přístupem k osobám a personáliím generálního štábu socialistockého průmyslu by mohl být nezbedný a neposlušný disident, jak se Halík nyní mazaně prezentuje.
Luděk Sekyra, někdejší blízký spolupracovník protagonisty tuzemského organizovaného zločinu “kmotra” Mrázka. Sedí na sedačce, honosně nazývané po stejnojmenném letišti “lavička Václava Havla”, se svým vysněným prezidentským kandidátem Tomášem Halíkem v parčíku v anglickém Oxfordu, kam se ono vypečené bratrstvo infiltrovalo prostřednictvím nekale vydělaných peněz Sekyry. Ten do dnes dluží magistrátu hl. M. Prahy astronomické částky za pronájem a budoucí nákup záplavových pozemků na Rohanském ostrově, kde přes svého koně na ministerstvu kultury, proradného laicizovaného kněze Daniela Hermana (v pozadí s Halíkovou “hospodyní” Vasilukovou-Rešlovou) hodlá vystavět mimo jiné i národní knihovnu a namastit si kapsy penězi ze státního rozpočtu, stejně tak, jak si je mastí již nyní díky opravám kulturních památek v gesci ministerstva kultury a mastit si bude i skrze plánovanou digitalizací českého filmového archivu. V pozadí stojí spojka do světa nadnárodních nevolených (ex-) feudálních elit, Karel Schwarzenberg.
Ale snaha by byla. Kazatel Halík dokonce již obdržel nezanedbatelnou finanční výpomoc prostřednictvím Templtonovy ceny, pojmenované podle podobného finančního spekulanta, jakým je nyní nechvalně známý sponzor volebních manipulací, barevných revolucí a “nezávislého, leč účelového žurnalismu, George Soros. Fyzik Martinus J. G. Veltman tuto cenu mimochodem označil “mostem klenoucím se nad propastí mezi smyslem a nesmyslem”.
Templeton 1912–2008, svého času soused Viktora Koženého na Bahamách, odkud provozoval svou firmu Templeton Global Advisors Limited.
Templetonovu cenu zjevně dohazuje Heinrich (von und zu) Liechtenstein, pocházející, stejně jako KarelSchwarzenberg, z rakouského šlechtického rodu. Zajímavé na tom je, že i Lichtenštejni, již po dlouhá léta, usilují o uplatnění svých nestoudných a olbřímích restitučních nároků, byť, na rozdíl od Schwarzenbergských, zatím marně.
Původní plán byl dostat Halíka na Hrad, odkud by, na rozdíl od neúspěšného pokusu Schwarzenberga, který v roce 2013 selhal, prolomil, jistě ne jinak než z čisté lásky k bližním z řad štědrých budoucích restituentů, ony nechvalně známé Benešovy dekrety zrušil. Na své majetky čekají vedle Heinricha, Sudeťáků a dalších po druhé světové válce ukřivděných a ožebračených, také Teutoni neboli Němečtí rytíři.
Každý by rád přispěl na prezidentskou kampaň dobrého kandidáta „naschince“, tak jak přispěl Katar na neúspěšnou prezidentskou volební kampaň 2016 Hillárie, nejméně jedním milionem dolarů v naději na brzké ukončení syrského konfliktu a natažení územím vítězícího Islámského kvazistátu svých produktovodů, zejména plynovodu z Perského zálivu ke Středozemnímu moři a břehům Evropy.
Jak lépe projevit své zájmy, než tučným finančním příspěvkem do volební kampaně! A z cizího krev neteče! Proč by jinak byly finančními magnáty zřizovány četné filantropické nadace? Naftař Rockefeller(1839 – 1937, železničář Harriman (1848 – 1909), ocelář Carnegie (1835 – 1919), uhlobaron Mellon (1855 – 1937), průmyslník Ford (1863 – 1947), potravinář Kellogg (1860 – 1951), atd. Jeden jako druhý – neskuteční dobráci a průkopníci filantropie. Jejich nadace vzkvétají do dnes a šíří „blahobyt“ a „demokracii“ po celé planetě. Patrně proto je všem dnes na světě bez válek, žijícím v míru a lásce, tak dobře. V neposlední řadě je třeba zmínit, že má aspoň kdejaký parazit z čeho žít a podněcovat nenávist tak, jak to dělá Tomáš Halík, přezdívaný lidem „páter peklo“.
Patrně proto začal Lichtenštajnský Heinrich tím, že zde v devadesátých letech figuroval ve firmě Knight & Svoboda, za účelem dostatečného politického vlivu k prolomení Benešových dekretů. Když to moc nešlo (krom zinscenovaného výbuchu před domem ministra Pilipa a kauze Zemanův kufřík a nyní nedávných církevních restitucí), vyslali Rothschildové svého bílého oře Bakalu nakoupit mediální koncern Economia a “knížecí” Respekt, aby se vliv (impact) na potenciální a budoucí voliče zvýšil.
Dokonce pověřili Casimira Knighta ai jeho otce Andrewa Knighta, někdejší pravou ruku Murdochovu a ředitele Reuters k řízení toho zdejšího prodělečného mediálního mini-impéria. Leč marně. Kníže jim to projel. Dekrety prolomeny doposud nebyly. Chtělo by to zjevně prostě nějakého charismatického, pro-sudeťátského anti-Zemana.
Takové velké národní (tedy znárodněné) majetky by se ještě daly odklonit… To by byla pro diverzní bezcharakterní developery (zejména ty s temnou minulostí a to rovnou jak před- tak i po-listopadovou) hotová žeň! To by bylo nejméně na svatořečení! (Svatý se řekne německy heilig, (čti: hajlich), to už je skoro doma).
Ihned po volební porážce Schwarzenberga nakoupila Economia (od Warburgů a Pincusů, čti: Pinkasů) elektronická, tedy internetová media Centrum a s ním i aktuálně.cz.
Obratem byla na aktualne.cz zavedena „famózní“ DVTV, (Drtinová – Veselovský TV). Navíc hnedle se Sorošovým požehnáním (proslulá novinářka Daniela Drtinová je v správní radě – board of trusteesSorošovy nadace Open Society Fund. Neboli OSF) a vše je teoreticky připraveno na druhé kolo velké inscenace Anti-Zemana. Zajímavé je, že zde všichni řeší koncentraci mediálního vlivu Babiše, ale to zásadní jim při tom uniká? Že by záměr? Že by opět zloděj křičel „chyťte zloděje!“?
Daniela Drtinová se neštítí žádného střetu zájmů. Patrně to bude pragmatička. Ale o nezávislosti nemůže být ani řeč. Agenda magnáta Sorose je prokázána nejpozději po zveřejnění korespondence v rámci DCL leaks. Podle korespondence ovlivňuje demokratické procesy (volby) a rozvrací celé státy v rámci tzv. barevných revolucí. Napomáhají mu při tom jeho dobře placení agenti z řad mnohých zaprodaných novinářů.
Jenže kdo to vlastně bude? Halík asi těžko, s tou minulostí a vylhanými tituly si může zkusit vyintrikovat pomocí své kartotéky estébáků, která mu zůstala za nehtem, coby životní pojistka z dob působení v „evidenci“ desáté správy SNB „boj s vnitřním nepřítelem“, pátého oddělení „církve“ leda tak nějakého toho „arcibiskupa“. Že by tedy měl šanci ještě nějaký jiný kejklíř, sázkař, diplomat? Čas ukáže.
Ale asi opět dopadnou bídně. Lidé u nás jim to totiž zjevně nebaští tak, jak bylo předplaceno a očekáváno. Je snad možné, že si volební preference nelze koupit penězi a dlouhodobou fabiánskou rozkladnou propagandou? To by popřelo vše to, co Tavistocký institut a Frankfurtská škola doposud vyzkoumali! Dnes kavárníci a spekulanti oné demokratizující přímé volby prezidenta jistě hořce litují…
