Rádi bychom touto cestou připomněli našim přátelům ve Spojených státech amerických, jeden patrně zapomenutý princip, zakotvený v mezinárodním právu. Princip nevměšování. Rezoluce OSN, které tento princip kodifikují, byly přijaty mezinárodním společenstvím před 52 lety, jak tomu bylo u rezoluce 1815 (XVII), respektive před 42 lety, v případě rezoluce 2625 (XXV).

Při této příležitosti vzpomeňme s úctou smutný osud velvyslance SSA, Jana Kryštofa Stevense, který se nepřímo stal obětí zapomnětlivosti některých jeho nadřízených politických orgánů, právě tohoto principu nevměšování.

Princip Nevměšování

Je zásadou, nevměšovat se do záležitostí, které patří do vnitřních pravomoci kteréhokoli státu, v souladu s Chartou OSN.

Tato zásada je obsažena v čl. 3 Deklarace zásad přátelských vztahů a spolupráce mezi státy:

Žádný ze států, ani skupina států nemá právo vměšovat se do záležitostí jiného státu či států. Všechny státy se mají vystříhat jakéhokoliv ovlivňování vnitřního fungování či dokonce konfliktu jiného státu či států jakýmikoliv prostředky, ač by se mělo jednat o přímou intervenci, či nepřímou. Do nevměšování se zahrnuje kromě vojenské intervence i podpora nevojenského charakteru, například:

Propaganda, podpora rebelů či povstalců, ovlivňování finančního sektoru, hospodářské ovlivňování, ovlivňování politického směru, a podobně.

Použití síly, mimo mandát OSN, lze v případě vměšování považovat za mezinárodní zločin. Flagrantními příklady jsou, mimo jiné, bombardování Jugoslávie, vpád do Iráku a vpád do Afghánistánu.

Mandát Rady bezpečnosti při ohrožení mezinárodního míru a pořádku je jedinou výjimkou použití síly proti jinému státu. Tato výjimka byla nicméně v poslední době zneužita k vměšování států do suverenity jiného státu a to především pod záminkou „ochrany humanitárních operací a ochrany lidský práv a svobod“, k legalizování vojenských operací, které ve skutečnosti sledují jiné cíle, než za které se schovávají. Příkladem budiž právě vojenská intervence v Libyi, provedená na základě usnesení Rady bezpečnosti OSN prostřednictvím rezoluce č. 1973 (2011). Tato rezoluce měla zajistit ochranu civilního obyvatelstva při nepokojích mířených proti Libyjskému prezidentovi Muammaru Kadáfímu. Rezoluce byla zneužita ke zničení veškeré infrastruktury země, ozbrojenými silami zemí OSAS a ke svržení a vraždě prezidenta Muammara Kadáfího. Podobným příkladem je případ projednaný Mezinárodním soudním dvorem dne 27. 6. 1978. Nikaragua vs. USA, ve věci Vojenské a polovojenské činnosti v Nikaragui a proti ní (Miltary and Paramiltary Activites in and against Nicaragua. Mezinárodní soudní dvůr ve svém rozsudku konstatuje, že zakázanou je taková intervence, která se dotýká záležitostí, o kterých má každý stát právo rozhodovat svobodně sám, například: volba politického a hospodářského zřízení státu.

Pochodování velvyslanců SSA v čele demonstrací a průvodů, nebo celkem nedávné podvratné aktivity velvyslance SSA Roberta Forda v Sýrii či dávnější praktiky velvyslance Negroponteho, jsou naprosto neakceptovatelné! Žádáme Vás proto, touto cestou, přátelsky a ve vší patřičné úctě, pane velvyslanče Schapiro, abyste se podobných praktik během Vašeho služebního pobytu v naší zemi vystříhal. My zde nemáme zájem o další barevné revoluce, ani o jakoukoliv formu majdanu. Prosím vyřiďte toto Vaším nadřízeným a zejména Vaším spoluobčanům pracujícím pro Národní Nadaci pro Demokracii (National Endowment for Democracy).

S přátelskými pozdravy,

V Praze, dne 26. 11. 2014

Iniciativa proti vměšování do domácích záležitostí České republiky.

Příloha:

1.

Resolution adopted by the General Assembly