ZÁKLADNÍ POLITICKÝ PROBLÉM LIDSTVA A JEHO ŘEŠENÍ

Předpokládá se, že vypuknutí jaderné války by vedlo k obrovským ztrátám na lidských životech, protože hlavními cíli útoku by se staly hustě osídlené oblasti. Zatímco první jaderné zbraně na konci druhé světové války byly schopné decimovat celá města, přinesl vývoj možnost masivního nasazení těchto zbraní na velké vzdálenosti a s ještě ničivějším účinkem. Proto by válka s použitím jaderných zbraní mohla mít za následek zničení celé lidské civilizace na planetě, nebo takovou proměnu podmínek, která by znamenala drastické zhroucení lidské civilizace. Následný stav, ke kterému by došlo po jaderné válce, je znám jako tzv. nukleární zima.

V současné době několik nejmocnějších zemí disponuje jadernými hlavicemi, jejichž počet přesahuje několik desítek tisíc. Nejvíce jaderných hlavic vlastní Spojené státy a Rusko.

Po americkém jaderném útoku na Hirošimu a Nagasaki na konci druhé světové války sice k dalšímu použití jaderných zbraní nedošlo, ale často se prováděly jaderné testy, např. v Tichomoří, či Severním ledovém oceánu.

Lidstvo se od dob prvního použití atomové bomby již několikrát ocitlo na pokraji jaderné války, a to jak mezi USA a Sovětským svazem, tak i mezi některými menšími zeměmi, např. Indií a Pákistánem. Jednou z nejznámějších krizí, které hrozily vypuknutím jaderné války, byla tzv. kubánská, kdy se Sověti pokusili rozmístit nosiče s jadernými hlavicemi na Kubě, pouze několik set kilometrů od amerického území. Sověti tak reagovali na rozmístění více než 100 amerických balistických raket Jupiter s jadernými hlavicemi v Itálii a Turecku. V následujících dekádách došlo k méně známým, nicméně také nebezpečným krizovým situacím, např. roku 1983 sovětský počítač na jihu Moskvy oznámil chybně jaderný útok na SSSR

Válka vedená klasickými zbraněmi podle pravidel dohodnutých v Ženevských úmluvách? V současnosti takovou válku vnímá většina lidí  podobně jako sportovní utkání, ale válka je především velké zlo, jehož podstata spočívá v maření lidských životů a ničení vytvořených hodnot.  V případě, kdyby se práce a energie vynakládaná na přípravu a vedení válek na celé planetě věnovala na rozvoj zaostalých států světa, přestaly by v těchto státech existovat hlad a bída.
Drtivá většina politiků na celém světě považuje za samozřejmost, že se vlády všech států buď připravují na válku nebo vedou válku. Je nejvyšší čas tuto skutečnost změnit, a to především vzhledem k uvedenému nebezpečí možného vzniku světové jaderné války.

Všechny vyspělé státy světa vyrábí zbraně s kterými se čile obchoduje. Největším světovým obchodníkem se zbraněmi jsou USA. Podle některých odhadů vyrábějí tři čtvrtiny světové produkce zbraní. Spotřeba zbraní ve válkách je bytostním zájmem vojenskoprůmyslových komplexů. Z hlediska výrobců zbraní je každý důvod k válce dobrý důvod. Skutečnost, že výrobci zbraní dodávají zbraně všem válčícím stranám se považuje se za normální. Děje se tak obvykle pomocí několika prostředníků, což podstatu tohoto zvrhlého obchodování ve značné míře zastírá. Výrobci zbraní jsou skutečnými vítězi každé války. Zisky vojenskoprůmyslových komplexů jsou podmíněny mařením lidských životů a ničením vytvořených hodnot ve válkách. Je čas tuto uvedenou skutečnost změnit.
V současném politickém uspořádání světa platí: peníze=bohatství=moc. Je neoddiskutovatelným faktem, že i na začátku 21. stol. pořád existuje na zemi mnoho bohatých velmi inteligentních lidí, kteří svůj um a schopnosti soustřeďují na vzájemné soupeření, které nepřináší žádné hodnoty, ale naopak války, tj. maření lidských životů a ničení vytvořených hodnot. Je nejvyšší čas začít něco globálně v lidských vztazích měnit. Solidní přežití lidstva vyžaduje zásadní změnu reálných mezilidských vztahů nejen v mezinárodní politice.

Podstata řešení problému nastolení trvalého míru na celé planetě, nemusí být složitá. Podstata tohoto řešení může spočívat v tom, že se urychlí vývoj politického uspořádání lidstva tak, aby bylo dosaženo stavu, kdy budoucnost lidstva bude centrálně globálně koordinována a řízena v souladu s globálně demokraticky projevovanou vůlí lidstva.

Vzorem k řešení problému nastolení trvalého míru na celé planetě může být Evropská unie. Evropská unie vznikla se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy v Evropě, jež vyvrcholily druhou světovou válkou. V roce 1950 začalo hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem bylo zajistit mezi spojenými státy trvalý mír. Zakládajících států bylo šest: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko.

Podle vzoru Evropské unie může být k řešení problému vzniku centrální globální demokratické mocenské organizace spravující svět využito již osvědčené formy politického spojení států, kterým je federace. Uskutečnit spojení všech států světa v Globální federaci s jednou globální vládou nebude snadné, ale určitě bude stát za námahu s tím spojenou. Nastolení trvalého míru na celé planetě je cíl, který za to stojí. Nastolení Globální federace lze zrealizovat například tak, že si všechny pokrokové politické strany ve všech státech světa přidají do svých politických programů záměr nastolit Globální federaci, načež všechny tyto politické strany ve vzájemné spolupráci globálně zrealizují své politické programy. Jedno možné konkrétní řešení nastolení Globální federace popisuje OTEVŘENÝ DOPIS POLITICKÝM STRANÁM VE VŠECH STÁTECH SVĚTA. Uvedený dopis je např. na - https://miloslavdedek.blogspot.com/2019/08/otevreny-dopis-politickym-stranam-ve.html