Víkendové orgie trpaslíků byly zdařile poučné.

Válková a Írán. Tolik dobrot najednou! Jako manu nebeskou hltali pseudožurnalisté i papolitici zdrcené přiznání íránského velitele vzdušné obrany země, jehož odhodlaní obránci omylem sestřelili ukrajinský civilní letoun plný Íránců. (Čtenář nechť se nenechá mýlit národnostním mixem Kanaďanů, Němců apod., byli to rodilí Peršané, jimž „uzurpátorská“ teokracie klidně povoluje cestovat za příbuznými, tak „děsivé“ podmínky vládnou v Íránu…)
 
Odhodlaní Íránci právě vraceli facku Američanům a doplatili na přehorlivé odhodlání obránců vlasti. (Kéž bychom měli takové...!) Upřímně se nyní kají a za neúmysl usmrtit své nešťastné krajany  a cizí posádku, jsou již předem odhodláni přijmout jakýkoliv trest. Omlouvají se na všechny strany, k vyšetřování rovněž přizvali okamžitě mezinárodní expertskou komunitu, zahrnuli do ní i zástupce Ukrajiny. Té fašizoidní země, která svůj atentát či omyl při sestřelení indonéského letounu trapně zatlouká a svaluje vinu na Rusko a vlastní, režimem vražděné občany. „Vidíte je? Neříkali jsme to, že to těm teroristům patří, když s nimi americký prezident rázně po kovbojsku zatočil? A jaképak porušení mezinárodního práva?“ Takto radostně plesala srdíčka českých, kolaborantských politických zahradilů, takto se mediálně hýřilo i na obrazovkách ČT.
 
Vrcholný mejdan politikářských trpaslíků uspořádal tradičně sám šéf novodobých urválkovských odsuzovatelů Václav Moravec. A tak u něj souhlasně hýkali Markéta Adamová- Pekarová za TOP-09 (dáma má přednost i při cestě do politického zapomnění při příštích parlamentních volbách. pozn. aut.), Vít Rakušan ze STANu a Jan Hamáček, předseda pomerančových „demokratů“.

 

To bylo radosti! Jsou to přece jen hodnoty - to státní vraždění cizích politiků v cizích státech! Už Svatý Havel to vnímal podobně při přepadení (pardon – přesvědčování) Srbska.... Nikoli těmito slovy, ale v tomto jednoznačném smyslu, se dělo nedělní schvalování a odsuzování.
 
Urválek..., Urválek, že by ten hokejista...?
 
A zmínili jsme i toho Urválka! Tak to je teprve pikantérie. Notorická kariéristka za všech režimů a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková odstoupila ze své nominace na post veřejné ochránkyně práv prý z důvodu svého předchozího členství v KSČ. Ne snad z důvodu její soudružské spolupráce s lidsky odpornou figurou režimního juristy Urválka, jenž krvelačně žádal rozsudky smrti nad jinonázorníky, ale právě jen ze členství ve straně, která se v jistém období už snad ani neměla sama nazývat komunistickou.
 
Naivní drmolení přistižené tetky Válkové o tom, že nevěděla, kdo krvavý talárník Urválek je, by pobavilo, kdyby ovšem tak typicky neprozrazovalo všehoschopnost téměř celé právnické obce, tolik podobné té ubohé všehoschopnosti „umělecké fronty“. Komu by dnes vadilo členství v KSČ, když se jím může honosit většina politických živnostníků přiměřeného věku? Když jej coby „studijní období“ přiznává i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský? Ten Pavel Rychetský, jehož maminka působila dle veřejných zdrojů jako agentka StB pro ideologickou čistotu, tatínek hájil dalšího juristického vraha s titulem Karla Vaše a syn dodnes veřejně hlásá, že tento druhý urválek byl „politickým vězněm“?
 
 
Ale ze dvou předních jmen právnických řezníků Urválek a Vaš je nyní zmiňován jen ten jeden, protože se to hodí.  A protože prezidentská kandidátka na post ombudsmanky (jak si neodpustil škodolibě podotknout Václav Moravec) je tak hloupě společensky vyděšená, že by klidně podepsala i teorii, že středem vesmíru je hlava premiéra Babiše.
 
Takto bezpracně nabité kanóny, které způsobily události v agresívně napadaném Íránu a nejapné tlachání pavlačové domovnice s titulem JUDr Válkové tu skutečně už dlouho nebyly! To bylo slávy! To se to krásně osíralo!