Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

VELIKONOCE V PEKLE

VELIKONOCE V PEKLE

Velikonoce v pekle: Když víra šeptá mezi výstřely a kouřem smrti...
 
Velikonoce, svátky naděje, víry a vzkříšení, měly během druhé světové války pro mnohé zcela jiný význam. V koncentračních táborech, v zákopech a na útěku před smrtí se stávaly dny utrpení, zoufalství, ale i nezdolné víry.

velikonoce-v-pekle
 

- „Maminko, nedávej už vajíčka stranou, letos nepřijdu.“ 

Václav, 23 let, voják, dopis z východní fronty, duben 1943
 
„Slaví se tam doma? Je pondělí? Já už ani nevím. Tady v zákopech je den jako den, jen dnes se jeden z nás pokřižoval a řekl, Kristus vstal z mrtvých… a jiný se rozbrečel. Zkoušel si připomenout modlitbu, ale po letech v mlčení zapomněl slova. Pak padla mina a z něj zůstala jen pravá ruka. Maminko, nedávej už vajíčka stranou, letos nepřijdu.“
 
- „Ukryli jsme drobek chleba pod slamník. Jako hostii.“
 
Vzpomínka Elsy, 16 let, Osvětim, 1944
 
„V neděli ráno jsme našly drobek chleba, sušenku, kterou někdo schoval. Věděly jsme, že je to krádež, ale taky to byla oběť. Rozdělily jsme si ji na čtyři díly, položily pod slamník a modlily se. Nikdo nemluvil. Jen jedna stará paní šeptala, Tohle je mé tělo. A my jsme plakaly. Ne hlady, ale kvůli tomu, že svět zapomněl, že jsme lidé.“
 
- „Přinesl jsem vajíčko. Barvené krví.“
 
Andrij, 11 let, ukrajinský sirotek, utekl z vypálené vesnice, 1944
 
„Našel jsem mrtvou slepici a vedle ní vejce. Schoval jsem si ho. Běžel jsem s ním pět kilometrů do lesa, abych ho donesl babičce. Ale už nežila. Tak jsem to vajíčko položil na její hruď. Bylo celé od krve. Barvené… velikonoční. Nikdy jsem se pak nepřestal bát.“
 
- „Bože, dej, ať mě dnes nepopraví. Je Zmrtvýchvstání.“
 
Skutečný zápis z Terezína, neznámý duchovní, Velikonoce 1945
 
„Je ráno, ptáci zpívají, přestože vědí, že za tou stěnou lidé umírají. Dnes je den Vzkříšení. Věřím, že Bůh přijde, možná ne dnes, ale přijde. Popravují po třech. Možná přijdu na řadu večer. Modlím se ne za život, ale za to, abych neproklel člověka. Abych zemřel jako kněz. Jako člověk.“
 
- „Když zazpíváš, nezemřeme.“
 
Julius, 14 let, sirotek z Varšavy, paměť přeživšího
 
„V baráku nás bylo třicet. Všichni jsme věděli, že do týdne jdeme. A tak jeden z nás, Mirek, začal zpívat. Ne hymnu, ale koledu. Velikonoční, co si pamatoval z dětství. Zněla dutě, jak se odrážela od holých stěn. Nikdo nemluvil. Jen tiše plakali. Já si pamatuju, že jsem ten večer nechtěl umřít. Ne kvůli sobě. Ale kvůli němu.“
 
- „Táto, kdy zas budem barvit vajíčka?“
 
Silvie, 6 let, transport z Brna do Terezína, 1942
 
„Z okénka v dobytčáku jsem viděla stromy. Byl duben. Táta se snažil, abych neplakala, a tak mi šeptal, že Velikonoce jsou i tady. Že až se vrátíme domů, budeme zase barvit vajíčka. Tři týdny nato ho ubili. A já od té doby barvím vajíčka jen černě. Každý rok.“
 
- „Dnes ráno mi popřál i esesák.“
 
Josef, katolický kněz z Prahy, Dachau, 1945
 
„Vyšel jsem s miskou polévky, když k mému baráku přišel esesák. Díval se na mě a pak tiše řekl, Frohe Ostern, pane faráři. Nic víc. Jen to. A šel pryč. Neomluvil se, neprosil, jen popřál. Ale mně se podlomila kolena. Možná právě v té chvíli Kristus vstával.“
 
A CO TY?
 
A co ty, čtenáři?
 
Jak slavíš Velikonoce?
 
Máš na stole mazance? Piješ víno, směješ se, planě nadáváš na svět? 
 
Zkus na chvíli zavřít oči a představ si, že tě jednou budou děti prosit, Vyprávěj nám o míru, jaký byl? Bylo to fajn? A ty nebudeš vědět, co říct.
 
My jsme se narodili do svobody, a přesto ničíme. Vyháníme. Bombardujeme. Nenávidíme.
 
Je čas ztichnout.
 
Je čas vrátit smysl slovům jako oběť, pokora, milost, odpuštění.
 
Je čas uctít ty, kdo se nedočkali velikonoční neděle.
 
A uvěřit, že vzkříšení není jen příběh, ale výzva.
 
K obrácení. K pokoji. K lásce. 
 
„Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ 

Ať tohle jediné slovo zvoní hlasitěji než všechny zbraně světa.

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře