- máme jednu ideologii nekompromisně prosazovanou
- ideologie má výrazné symboly
- život většiny obyvatel je rovnostářský, prokolektivní a nucen vládou občanům
- stát vládne ekonomice
- nepohodlní občané jsou ostrakizováni, zavíráni nebo likvidováni - násilí státu vůči občanům je zřejmé
- stát udržuje obyvatelstvo ve strachu z násilí
Kafka ji popsal v románu Zámek. V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky.
Hlavní rysy kafkovské utopie jsou:
- vláda úředníků a technokratů a fachidiotů
- důležitá není ideologie, ale vyplnění všech formulářů a získání všech razítek
- úřednické ptydepe je nudné jak projev Bohuslava Sobotky na oslavě profesora Petra Fialy
- stát ekonomiku ovlivňuje nepřímo, přímé zásahy jsou řídké
- hrozby obyvatelstvu jsou typu pokut, sankcí a kontrolních hlášení
- stát přímo nevytváří násilí vůči občanům, ale drtí je kupou nesmyslných formulářů, za jejichž opomenutí nebo chybné vyplnění rozdává mastné a likvidační pokuty.
Huxley v románu Konec civilizace (v originále Brave New World - Skvělý nový svět) popisoval své zkušenosti s Mussoliniho Itálií a Stalinovým SSSR. Hlavní rysy jsou:
- vláda je zcela úřednická, a ti vládci v pozadí skoro nejsou vidět - vláda expertů
- všemu vládne konzumní způsob života, sex, drogy, chléb a hry, jednoduchá zábava pro masy
- poživačný styl žití na dluh je hlavním cílem státu při jeho vlivu na ekonomiku
- každý člověk má v okamžiku zrození předem nalinkovanou budoucnost
- obyvatelé jsou vedeni k životu, kdy stát se o ně postará výměnou za jejich loajalitu
- lidé jsou vůči režimu loajální dobrovolně a jakékoliv změny jsou odmítány s odvoláním na neslučitelnost se současným životním stylem
- veškeré zěmny ve společnosti jsou přímo řízeny státe,
Jednoznačně žijeme v nějaké utopii, ale které z nich?
Osobně si myslím, že Evropská komise a především její předseda Juncker budují orwellovskou společnost podle románu 1984. Nestydí se lhát, problémy jsou odsouvány do pozadí, kritici umlčováni, máme jednoho imaginárního nepřítele a chvilky nenávisti.
Bruselští úředníci vytvářející směrnice a na ně navázaní úředníci evropských států pak žijí Kafkův Proces. Oni nejsou tím obžalovaným, ale nestrannými vyšetřujícími úředníky pohybujícími se ve spleti zákonů, směrnic, vyhlášek. Dokonale ovládají způsob, jak cokoliv užitečného postupně zničit. Vezměmě si jako příklad dvojí kvalitu potravin, a jak nakonec dopadla. Zakládají si na logu, vlaječkách, kolektivních juchanicích se správnými hesly typu: "Více Evropy".
Obyvatelé EU pak žijí Huxleyho Konec civilizace. Roztáčet kola výroby, zadlužovat se, odpočívat při jednoduché zábavě. Máme i své poslušné loajální občany s vymytými mozky, kteří každou kritiku současného stylu vládnutí v Evropě odmítají jako útok na současné zřízení, napomáhání nepříteli (tu chvilku nenávisti převzali z Orwella) a přesvědčují, jak se máme skvěle, a nikdy v minulosti jsme se neměli lépe.
Všechny utopické systémy popsané Kafkou, Orwellem nebo Huxleyem stojí za starou bačkoru. Ale EU je zvládla všechny sloučit do jednoho smrtícího systému, který spolehlivě zadusí jakoukoliv šanci na změnu systému, takže všichni nespokojenci musí vyčkat, až se systém sám zhroutí vlastní neefektivností zevnitř. EU má v sobě zakódovaný pád už od přijetí Lisabonské smlouvy. Protože postrádá jakoukoliv možnost reformy, pád EU je nevyhnutelný. Jen nevíme, kdy to bude.
Co z toho vyplývá pro nás? Buřiči a kritici skončí jako v Kafkově Procesu. Tedy symbolicky, budou vyhnáni za nedostatek evropského ducha z kruhu pravověrných a ponecháni k přežívání na okraji společnosti. Stát nám sice tvrdí, jak se o všechny postará, ale nepostará se vůbec o nikoho, protože v té době, kdy by se měl tedy starat, už nebude. Úpadek EU bude postupný, plíživý a provázen záplavou směrnic, vyhlášek a nařízení. Takových, až jednou zastaví život v EU úplně.
A pak se vzedme vlna naděje na změnu života jako v listopadu 1989. Najednou se objeví ochota změnit společnost k lepšímu. Snad se pak k moci nedostanou potomci těch, kteří nám vládnou od 1990.
zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/v-jakem-zijeme-svete
