Průmysl parazitů aneb Obchodníci s fejkovým myšlením

Pak nemá být všechno tak drahé, když si platíme hordy topičů v letních kinech. Aby se vyrobil rohlík, musí se dodržet cca 200 norem Evropské unie a málem i povolat znalec na to, aby posoudil, jestli bílá mouka náhodou není rasistická. Vždyť v Německu už mají rasistické i zákusky!

Kdyby pomýlenci, kteří tohle všechno osnují a praktikují, páchali jejich nemocné "dobro" ve svém volnu a zadarmo, tak by mě to sice taky možná štvalo, ale květák by určitě nestál 80 korun ani v koronakrizi. Ušetřilo by se na platech a především na výdajích na sanaci škod pocházejících z myšlenkové dílny parazitů. Ale především: zadarmo by to oni určitě nedělali a byl by od nich svatý pokoj. Zato s aureolou a puncem placených moralistů a majitelů jediného správného receptu na šťastnou planetu řádí jak pominutí. To už je úplně jiná liga, takovéto opojení mocí. (Mimochodem, věděli jste, že vůbec prvním profi moralistou na světě byl bývalý bolivijský prezident Evo Morales?)

Cokoliv zdarma je podezřelé a nebudí to moc důvěru, takže s vymýváním mozků grátis příliš nepochodíte. Až kouzlo peněz, které se v tom díky blahobytu začaly točit, povýšilo řemeslo profesionálních parazitů vysoko nad spolek ochotníků či klub zahrádkářů.

Aby bylo možno pohodlně vymýšlet a prosazovat vesmírně důležité věci jako například omezení výkonu vysavačů, musí se na to vědecky a to stojí peníze. Čím větší a nejapnější nesmysl, tím musí být v sofistikovanějším balení. K tomu je nezbytná armáda úředníků a "think-tankistů". Prodavači fejkového myšlení se zdatně činí, aby naočkovali nás hlupáky, kteří si to necháme líbit, že kostým Aladina na školním večírku je rasistický. Jdou na to přes mazané morální apely a vydírání. Když jste dostatečně suverénní a vytrvalí ve lžích, nemůžete dnes minout svůj velkolepý cíl.

Zmanipulovat dav tak, aby lidé uvěřili třeba i tomu, že řešit správné zakřivení okurek není jen výnosný byznys euroúředníků. Což vyžaduje celý tým poradců, asistentů, služební notebook, tučné diety a letenky zdarma. Pokud byste o správném zakřivení okurek poučovali souseda na zahradě, nejspíš by se brzy odstěhoval, protože by měl strach, že bydlí vedle nebezpečného psychopata. Pokud za totéž ale někdo bere 200 tisíc měsíčně, tak to přece musí mít nějaký smysl a respekt!

Je v tom možná taky kus jakéhosi zvráceného adrenalinu, dělat z lidí co největší okurky. Třeba omezením výkonu vysavačů pod záminkou šetření energií, což prý uleví vyčerpané přírodě. Takže na to konto musíte nevýkonným vysavačem luxovat dvakrát tak dlouho, v čemž tedy úsporu energie příliš nespatřuji. Místo toho bych omezil spíš výkon vysavačů zdravého rozumu, kteří ve jménu neurotického boje za svůj europoslanecký plat ruinují, co se dá, co ještě funguje a co je právě napadne. Kazatelé postmoderní morálky nám vtloukají do hlav cokoliv, klidně i existenci rasistických klíčenek, hlavně když jim to sype.

Abyste se na takovém lukrativním postu udrželi, je k tomu vedle drzosti potřeba i dostatek parazitní energie maskované péčí o veřejný zájem. A to už je facha na plný úvazek. Dělat efektní a efektivní "píár" spasitelskému komplexu, to na na amatérské bázi dost dobře nelze.

Abyste o svůj kšeft nepřišli, je ideální stvořit a dát do oběhu nějakou novou filozofii či náboženství, což vyžaduje nejen know-how, ale i peníze. Proto jde v hnutí Metoo o miliony, zatímco ve Vysokém Metoo se nikdo s žádnou sockou kvůli pár drobným soudit nebude.

Paraziti nejdřív vystudují gender, veterinární sociologii, nebo podobně závažný, užitečný a vysoce eticky ceněný obor, který je bohužel v praxi zcela nepoužitelný, aby to následně společnosti vrátili tak, že vymýšlejí záchody pro třetí pohlaví nebo eutanázii pro žížaly. Oni vlastně nestudují proto, aby posléze našli žádoucí pracovní a společenské uplatnění, ale proto, aby nám dodávali nevyžádané filozofie a pomatená náboženství. To je zhruba celý výstupní produkt pestré škály pochybných studijních oborů: namísto odborníků na věci potřebné a důležité generovat lidské spamy. Vystudujete ptákovinu a co si s ní najednou pracovně počít? Nezbývá, než stát se aktivistou, a nebo jít tu samou pitomost učit jiné.

Nemine týden, abych se ze zpráv nedozvěděl o nějakém novém expertovi na ptákoviny. Na ptákoviny jsme totiž krátký, na ptákoviny jsme malý ptáky, je to tak, a proto už brzy dostaneme přes zobák. Za chvilku budou na jednoho člověka, který skutečně pracuje, dohlížet dva kontroloři kvality, jeden poradce pro lidská práva a jeden ombudsman pro sexuální menšiny. Deža s krumpáčem bude ve výkopu hlídat pracovník Antirasistické ligy mistrů, který o tom povede záznamy, aby po něm aspoň něco hmatatelného zůstalo, a hampejzy bude lektorovat sociální pracovnice s docentským titulem, která povede evidenci o slevách pro vozíčkáře a sociálně slabé. Slevy pro invalidy a socky pouze za běžné služby, pochopitelně. Za nadstandard typu Thajský vánek budou muset platit plnou palbu i oni. Totéž se týká i příplatku za sex bez kondomu. Humanitární neziskovka s názvem "Šťastné přirození pro všechny", se 150 zaměstnanci a ředitelkou s platem 85 tisíc měsíčně jednou ročně vydá zprávu o svých bohulibých aktivitách. 200 stran blábolů na kvalitním papíře vyjde v půlmilionovém nákladu a bude se to rozdávat na základních školách jako pomůcka při výuce sexuální výchovy.

Celé to sice zaplatí Evropská Unie, ale ta potom bude chtít svoje peníze zpátky, když se ukáže, že zakázku na výrobu knižní výroční zprávy dostal švagr jakéhosi Vratislava M., který je původním povoláním malíř-natěrač a který má na krku hibernující firmu s 18 ekekucemi. 100 mega za veřejně prospěšné knižní publikace tedy zacáluje Česká republika ze svého, aby nám později Brusel pro změnu napařil půlmiliardovou pokutu za nedodržení termínu dodání knihy na trh. A "zásluhou" švagra Vratislava M., který zažaluje Českou republiku za poškození svého podnikání a dobrého natěračského jména, následně přijde ještě i mezinárodní arbitráž. Česku to tedy švagr moc pěkně natře a vysoudí tři miliardy odškodného, takže mu zbude i na pomeje pro prasátko. Nesplněný závazek unii stran sexuálního a jiného štěstí se prostě nevyplácí.

Bohužel s tímhle přístupem budeme brzy sociálně slabí všichni, nejen vozíčkáři v nevěstincích. Teď se jim má podle nového manuálu o jakémsi newspeaku snad říkat jinak, nikoliv vozíčkář, ale to jsem jestě nestačil nastudovat. Dost mě zdržel zákon o GDPR a taky - světe div se - i normální práce, kterou stále někdo musí dělat, aby měly pomatené neziskovky z čeho žít.

Našim milým parazitům také můžeme říkat, že jsou vymočení namísto vych... (copyright: kolega Vladimír Kroupa), ale na podstatě věci to nic nemění. A možná dokonce na to konto naše plytké životy obohatí publikace s názvem Jak nediskriminovat parazity. No není tohle ukázkový průmysl, který si už žije vlastním životem? Geniální! Pár vykuků na tom slušně vydělá, my ostatní se z toho ale spíš poděláme.

Ambiciózní netáhla, která za to všechno mohou, nastěstí nepůjde živit a dotovat věčně, kór když se množí jak koronavirus v Darkově. Takže nemám obavy, že ta hrůza jednoho šťastného dne neskončí happy endem krachu a návratem k alespoň částečnému rozumu. To se prostě musí stát, jinak nepřežijeme. Jde o to kdy.

Jsem naštvaný, protože obchodníci se spasitelským komplexem jsou strašně drazí a nic nepřinášejí, spíš naopak. Nejenže nám kazí život celoplošnou buzerací, tu s okurkami, tu s vysavači, ale oni jsou už vyloženě nebezpeční, protože obracejí kormidlo příčetných dějin na cestu do mentálního i ekonomického Pelhřimova. Jde o to, jak tuhle expanzi duševní i materiální retardace zastavit a to co možná nejdříve. Normální lidé už toho mají plné zuby, jenže průmysl parazitů si vesele jede dál.

Internetová televize Netflix sice svého poradce pro sexuální menšiny, který dohlížel zřejmě na to, aby se v každém filmu mihl alespoň jeden transsexuál a dva zoofilové, vyhodila, jenomže to je jen kapička v moři jedné soukromé americké firmy, zatímco český státní sektor mezitím vydává manuály o tom, s jakými hračkami si mají děti v mateřské školce hrát, aby to nenarušilo jejich pohlavní identitu, integritu a právo na štěstí.

Co sakra s tím? Připadám si stejně bezmocně jako kdysi půlka světa v kauze justičního omylu století, v kauze totálního selhání práva i rozumu - v kauze Sacco a Vanzetti. Všichni věděli, že ti dva jsou nevinní, orodoval za ně dokonce tuším i Einstein, ale soudní mašinérie a nejspíš i ego soudce už byly tak rozjeté, že ten tank nešlo zastavit, na což Sacco a Vanzetti doplatili životem, když v křečích naposledy vydechli na elektrickém křesle.

A na pomyslném elektrickém křesle se kvůli parazitům ocitáme i my, pokud jej ovšem EU brzy nezakáže kvůli spotřebě proudu F mínus a to dokonce i v myšlenkách.
Zastavme tenhle rozjetý tank dřív, než budou muset vyjet do ulic tanky. Protože tohle už je válka, proti níž je koronavirus rýmička.

Že vás onen rozjetý tank na cestě do Pelhřimova moc netankuje? Tak to jste zřejmě asi jen loajální ke svému zaměstnavateli a pravděpodobně za pěkné peníze zevlíte v nějaké parazitní sociální organizaci. Jako je třeba jedna nejmenovaná na Jesenicku, jejíž pracovníci chodili do romských rodin budit děti, aby nezaspaly do školy. To je ale roztomilé povolání, že? Skoro až poslání. Taky by se mi moc líbilo a vykonával bych jej s láskou a s předstíraným zájmem o dosažení absolutní spravedlnosti. Jen kdybych takový flek sehnal! Kdybych měl to štěstí, že bych na daném postu mohl figurovat i já, dělal bych samozřejmě všechno pro to, aby mi ten bezva šolich někdo nevyfoukl. Takže bych s týmem veterinárních psychologů a dalších guruů pravdy a lásky usilovně hledal a pravidelně i nacházel všechny možné i nemožné důvody, jak zakrýt či alespoň částečně ospravedlnit absurditu svého počínání. Kudy bych chodil, tudy bych vyprávěl o nepostradatelné roli živého lidského budíku při univerzálním řešení problémů, se kterými se romská komunita potýká. Tuto frašku pod pláštíkem pomoci zaručeně nelze nazývat sociální službou, to je dokonalá služba medvědí.

Já taky občas zaspím do zaměstnání, když si třeba blbě natáhnu staromódního neživého budíka, takže bych byl nadšený, kdyby mě chodila budit nějaká romská krasavice. Jenže i kdybych byl v tomto směru protěžovaná menšina a svého živého budíka bych díky tomu zdarma vyfasoval, jak se znám, tak mně by určitě místo krásné životabudičky posílali nějakého depresivního budíkkničemu.

Na průmysl parazitů brzy doplatíme ještě víc než dosud. Nejen chudobou, ale i společenskou frustrací a nesnášenlivostí.
Jak zastavit ten špatně rozjetý "think-tank", abychom jako společnost nedopadli jako Sacco s Vanzettim? Minimálně už totiž sedíme na soudku střelného prachu a moc nechybí a ocitneme se v hlavní roli na elektrickém křesle. Pak už budeme jen bezmocně doufat, aby zazvonil telefon a na druhé straně se ozval jasnozřivý pan guvernér, který nám v poslední chvíli udělí milost.

Je proto důležité dobře vybírat své guvernéry, kteří disponují rozumem a odvahou nepodělat se před bandou feministek, ekoteroristů či rasových vyděračů. Jenomže i kdybychom osvíceného léčitele nemocné společnosti ve volbách našli, jako že zrovna nejsou na skladě, systém ho stejně brzy semele.

Doufám, že parazitní krize pomine dřív, než se většina normálně pracujících a uvažujících lidí ocitne na dlažbě nebo v blázinci. Doufám, že se dožiju dne, kdy kupříkladu takový genderismus přestane být lukrativním zaměstnáním a stane se bizarní kratochvílí hrstky hysterických zoufalkyň.

Kdybyste náhodou věděli, jak s průmyslem parazitů zatočit dřív, než se takzvaná západní civilizace, postižená civilizační chorobou jménem roupy z blahobytu, složí k zemi, aby políbila Číně nohy, dejte mi prosím vědět. Buďto sami a nebo prostřednictvím nějaké milé a schopné sociálně-osvětové pracovnice, která místo romských děcek probouzí z hlubokého spánku zdravý rozum.

Autor: Michal Pohanka

Zdroj: https://michalpohanka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752623