Proč si média podivně nevšímají Macronových slov o Rusku?

 
Vzhledem k tomu, že tento projev má a bude mít značný význam v blízké budoucnosti, a to nikoliv proto, že ho pronesl prezident Macron, nýbrž kvůli jeho obsahu, souvislostem a jeho konfrontací s nadcházející realitou.  Pokusme se proto na chvíli u této záležitosti zastavit a podívat se na ni poněkud komplexněji než jako na pouhou informaci o tom, že prezident Macron „někde pronesl jeden ze svých projevů“. A co v tom projevu touto cestou (nejen přítomným velvyslancům, nýbrž především) světu vlastně sdělil? Tak tedy:
 
1/ v současnosti jsou obyvatelé evropských zemí „svědky úpadku západní hegemonie ve světě“; 2/ „okolnosti se mění, jde zejména o posílení nových mocností. Čína se posunula do první řady a Rusku se jeho strategií lépe daří“; 3/ Evropa by proto měla přehodnotit své vztahy s ostatními zeměmi; 4/ Evropa udělala strategickou chybu, když se odvrátila od Ruska;  5/ bez důkladného přehodnocení vztahů s Ruskem nebude možné oživit evropskou civilizaci; 6/ „ve vztazích s Ruskou federací, ve které v Evropě viděli jakéhosi trojského koně, nebyla důvěra. To však již není v našem zájmu“. 7/ „jsme v Evropě. Pokud nebudujeme nové vztahy s Ruskem, pak zůstaneme v napětí, zmrazeném konfliktu a důsledcích studené války,"  8/  „Musíme naše vztahy znovu hluboce přehodnotit a znovu je budovat. Každý den je třeba podniknout kroky tímto směrem.“ 9/  „S Ruskem je třeba vést dialog, nemůže odejít k Číně“.
 
Pokud bychom se zabývali jednotlivými myšlenkami projevu E. Macrona, pak tedy alespoň ve stručnosti je třeba říci především toto:
 
1/ konstatování o úpadku západní hegemonie je pravdivé, nic ale neříká o jeho příčinách. Bylo by jich hodně, tak tedy alespoň tyto: 1. globalizace – a s ní související:     a/   přesuny výroby ze strany nadnárodních (či velkých národních) firem z vyspělých zemí do zemí 3. světa s cílem minimalizovat náklady (zejména mzdové) a maximalizovat svůj zisk, a to často bez ohledu na dopady na životní prostředí a na následky deindustrializace západních průmyslových zemí; b/ dlouhodobé plány globalistů na přeměnu Evropy pomocí importovaných obyvatel z Blízkého a Středního východu a v poslední době především z Afriky podle
návodu Coudenhove-Kalergiho na islamizaci Evropy, promíchání navezených migrantů s původními obyvateli Evropy s cílem vytvoření nové světle hnědé rasy s průměrným IQ 90;  Plánovaný vývoj a směrování Evropy jsou tedy jasné. 2.  USA – a to zejména v těchto směrech:   a/  snaha USA o zamezení růstu Evropy jako svého konkurenta, a to zejména z obavy z navázání dlouhodobé užší spolupráce mezi Evropou a Ruskou federací, které se USA snaží všemožně zamezit; b/  kořistnická zahraniční politika amerických neoconů pod označením Pax americana, kterou USA praktikovaly (při jejich současně plýtvavém způsobu nakládání zejména s energetickými zdroji) po desetiletí. To se stalo i příčinou jejich rozkolu se světovými globalisty, z něhož se vedení EU, jakožto jejich vazal dodnes nevzpamatovalo. Řeší totiž problém, komu z nich dále sloužit, neboť dvěma různým pánům (globalistům a neoconům, jejichž zájmy se rozcházejí) to nepůjde a krom toho začínají vyvěrat na povrch i vlastní zájmy Evropy a zejména některých členských zemí. My k nim vinou našich voličů bohužel nepatříme (na rozdíl třeba od Maďarska). 
 
Samotný Macron mezi těmito mocenskými skupinami značně lavíruje, což bylo patrné zejména těsně po prezidentských volbách ve Francii a v období po návštěvě prezidenta Trumpa. Nyní se zdá, že se zorientoval a vykročil jedním směrem. Při dnešní politické praxi to ale nemusí být trvalým jevem. Každopádně příčiny současného úpadku Západu nepojmenoval, zabývat se jimi s cílem nějaké nápravy evidentně nechce. Pouze upozorňuje na následky a informuje o nutnosti změnit nyní taktiku. O dlouhodobé strategii netřeba dělat si iluzí. Ty budou nadále protiruské. Jen teď není vhodná doba tímto směrem postupovat, toť vše. Macronovo „náhlé prozření“ netřeba tudíž přeceňovat. v jeho případě „jedna vlaštovka jaro nedělá“. Opravdu ne. Přesto obsah jeho projevu pro blízkou budoucnost význam má. 
 
2/ Okolnosti se skutečně mění. Macron se přitom nezabývá příčinami, nevidí je v rozdílném hospodářském systému Číny a západního světa, kdy ten čínský jasně vítězi (a to i přes četné výhrady k dosavadnímu přístupu Číny k životnímu prostředí apod.). S lidskými právy čínský ekonomický model a jeho úspěchy až tolik nesouvisí, neboť není např. rozdíl mezi zaměstnáváním dětí ve výrobě doma či ve výrobě přesunuté západními firmami do zemí 3. světa. A pokud jde o přístup k některým zaostalým skupinám obyvatel (Ujgurové – prakticky středověk a Tibeťané – otrokářský systém) je rozhodně humánnější tyto lidi učit, aby byli schopni žít v jim dosud na míle vzdáleném systému, než je vyvraždit, jak se to stalo v USA s Indiány.  Tvrdit, že Rusku se daří lépe díky strategii Číny, je absolutní nepochopení stavu věci. Rusku se daří lépe, je-li v rámci možností lépe vedena než dříve, existuje-li snaha postavit Rusko na vlastní nohy tak, aby nebyla jen surovinovou základnou jiných, začít tedy rozvíjet vlastní průmysl a zemědělství. A to nastalo nikoliv díky Číně, nýbrž díky sankcím Západu.
 
3/  Ano, Evropa by měla přehodnotit své vztahy s ostatními zeměmi. Položme si v této souvislosti přinejmenším tyto otázky:  a/ má autor výroku na mysli konstatování týkající se plošně všech zemí (tj. např. vč. francouzských neokolonií) či zda má výzvou k přehodnocení vztahů na myslí něco konkrétnějšího. V případě Ruska je to jasné. Neměl ale na mysli třeba i USA? A co Čínu? b/ jak mají ty „přehodnocené vztahy“ s dalšími zeměmi vypadat? Povedou ve všech případech snad k lepšímu? S ohledem na rozdílné zájmy jednotlivých velkých zemí, které se stávají velmocemi (nad rámec USA a Ruska, které již dříve velmocí bylo), to půjde těžko. Všem se v dnešním silně vyhraněném a agresívním světě podle známého přísloví „zavděčit“ nelze; c/  lze si snad vykládat Macronova slova jako definitivní příklon Francie ke světovým globalistům (a to i s vědomím, co vše pro Evropu plánují) nebo snad jako avízo o zahájení nové francouzské zahraniční politiky vycházejí v ústrety odlišnému modelu globalizace, s nímž přichází Rusko?
 
4/  Evropa udělala daleko více strategických chyb než tuto vzpomínanou Macronem. A je otázkou proč, když na spolupráci s Ruskem je Evropa prakticky existenčně závislá. A to jak z hlediska odběru ruského plynu, tak z hlediska obrovského ruského trhu a jeho odbytových příležitostí pro výrobky evropských zemí. A stále ještě nikdo popravdě neuvedl příčiny těchto chyb, které spočívají v tom, že: • EU dostala ve spolupráci s Ruskem „zaracha“ formou sankcí ze strany USA, kterým se přímo nedokázala vzepřít a naopak začala sama dělat „papežštější politiku než sám papež“. Začala se tedy předhánět s USA v hloupnutí při vymýšlení různých obvinění vůči Rusku. Nebrala ale přitom na vědomí fakt, že zatímco EU klesla zbožová výměna s Ruskem o 20 %, zbožová výměna USA s Ruskem o 20 % vzrostla. Shoda okolností? Ale kdepak, hloupost Evropy, jejích vůdců a přisluhujících představitelů členských zemí. Celé tyto manévry šly k tíži EU, nikoliv tedy samotných USA.  Členské země EU tedy nehájily vlastní zájmy, nehájily dokonce ani zájmy EU, hájily výlučně zájmy USA na úkor zájmů těch ostatních jmenovaných. A to je za hranicí jak hlouposti, tak i vlastizrady. Záminky k tomu vedoucí jsou nepravdivé, až směšné: - neplnění Minských protokolů, kde ale Ruská federace není smluvní stranou pouze jedním z garantů, kdy Ukrajina jako smluvní strana otevřeně odmítá je naplňovat, zatímco její garanti, tj. Francie a Německo dělají „mrtvé brouky“ nebo  - autonomní republika Krym, která se po konkrétních zkušenostech s potlačováním obyvatel ruské národnosti (upálení cca 50 lidí v Oděse či v souvislosti s „kárnými operacemi“, na východě Ukrajiny vyúsťujícími v loupení a ve vraždách tamního ruského obyvatelstva, se zrušením ruštiny jako oficiálního jazyka atd.) se rozhodla na základě referenda k návratu do Ruské federace, odkud byla nezákonným způsobem převedena Chruščovem v minulosti do správy (nikoliv tedy do majetku) Ukrajiny.  • není ani zájem ze strany světových globalistů, jejichž nástrojem EU ve skutečnosti je, aby byla realizována nějaká dlouhodobá spolupráce či dokonce politické spojení EU s Ruskou federací. Potíž je v tom, že jakékoliv spojenectví či spolupráce ze strany EU s Ruskem je chápáno čistě jako přechodné, a to jen za účelem a do doby porážky amerických neoconů. Pak bude Rusko dobýváno Spojenou evropskou armádou posílenou o dovezené migranty vč. teroristů. 

Cíle amerických neoconů, stejně jako světových globalistů a jejich přisluhovačů zůstávají totiž beze změny. A těmi je území Ruské federace, její přírodní a nerostné bohatství. Nejpodstatnější na tom je to, že Evropa by mohla udělat strategickou chybu pouze v případě, kdyby byla sama subjektem nadnárodního řízení. Tím ale zdaleka není, je pouhým objektem nadnárodního řízení. Takže dělá to, co je vedení EU světovými globalisty ze zákulisí nařízeno. Takže chybou Evropy není primárně zničení vztahů s Ruskem, nýbrž podlehnutí jejího vedení nadnárodnímu řízení. Jenže, k tomuto účelu byla EU krátce po skončení 2. světové války již zakládána. Tedy jako prostředku k ovládnutí Evropy, k vytvoření 4. říše a k novému „Drang nach Osten“.  A pokud se nyní Macron tlačí do čela EU, nemůže s úspěchem předstírat, že „neví, do čeho jde“ a že jeho zájmy jsou čistě holubičí.  Takže o jaké „chybě“ dnes mluvíme, když jde od samého počátku o záměr? A je čistě na vedení Ruské federace, zda to konečně naplno pochopí a poučí se z toho či nikoliv.
 
5/  Pro každého je novinkou, že právě Macron chce „oživovat evropskou civilizaci“, když ji stále ničí podporou dovozu migrantů do Evropy vč. Francie. Na místě je tudíž otázka, co tím má na mysli. Základní možnosti výkladu jsou zhruba tyto: a/ optimistická – Macron prohlédl, chce zastavit migraci do Evropy a tudíž i ničení evropské (a současně s tím i francouzské) civilizace. Opustil tedy globalisty a přešel na stranu Trumpa (vzdává se tak současně vedení EU, jako nástroje globalistů, o něž usiloval); b/ pesimistická – jde čistě o Macronův trik vůči Francouzům a dalším obyvatelům EU s cílem získat neoprávněně jejich podporu, ačkoliv jejich zájmy již dopředu není ochoten svými záměry podpořit; c/ pomýlená ( ? ) – pokud Macron žije v představě, že pod rouškou oživení podpory evropské civilizace a zapojení Ruské federace do tohoto procesu se podaří infiltrovat do Ruské federace islám nad rámec kontroly ruského vedení a tím Rusko rozložit. (Tedy pod heslem – „buďme všichni jedna evropská rodina“ – ovšem islámská). Pokusit se o to ovšem může.

Pokud Putin nenastoupí své 3. volební období, je dokonce reálná možnost tento záměr do Ruska infiltrovat. I tam „chybějí kádry“. A čas utíká rychle. 
 
6/  Vyjádření E. Macrona, že „ve vztazích s Ruskou federací, ve které v Evropě viděli jakéhosi trojského koně, nebyla důvěra. To však již není v našem zájmu“ jasně ukazuje na jeho účelovost, o níž se zmiňuji v bodě 5.c/. Jeho vyjádření a záměry patří do kategorie taktických (tedy dočasných) a nikoliv strategických, tj. dlouhodobých. Ve skrytu tedy nadále sleduje záměry světových globalistů (a svého bývalého zaměstnavatele);
 
7/  Ani toto prohlášení Macrona úplně nesedí. V napětí, zmrazeném konfliktu a důsledcích studené války jsme totiž již dávno, a to svojí vlastní vinou. Sami jsme (prostřednictvím námi volených představitelů) na tuto hru přistoupili.  A chceme-li budovat nové vztahy s Ruskem, musíme sami nejprve toto popsané klima opustit. Pak teprve můžeme chtít navazovat nějaké nové vztahy s Ruskem. Musíme totiž nejprve prokázat, že jsme se sami změnili a nikoliv jen to, že postupujeme takto pouze dočasně podle toho, co je pro nás v danou chvíli nejvýhodnější. Otázku omluvy Ruské federaci, jejímu vedení, pamětníkům a obětem 2. sv. války a osvobození příslušné části Evropy od fašismu Rudou armádou vč. stíhání podporovatelů fašismu a/nebo zpochybňovatelů osvoboditelů jednotlivých zemí v Evropě je třeba považovat přitom za samozřejmost.  Jsme toho jako Evropa vůbec schopni? Jsme toho schopni u nás v ČR? A s tímto či nutně již s novým vedením?
 
8/  V mezinárodních vztazích bylo opravdu napácháno mnoho škod. Položme si pouze zkušební otázku, kdo a proč je napáchal. A proč pod dojmem toho chce prezident Trump opustit globalistické organizace jako je OSN, MMF a další. A proč narušuje dlouhodobě vytvořené obchodní vztahy a pravidla WTO? To přece není jeho samoúčelný zápal pro destrukci, nýbrž součást jeho snahy o přestavbu systému světového řízení, který se ukázal být vadným. Je zvláštní, když tyto nové vztahy chce budovat i Macron, přičemž ale nelze vyloučit, že každý z nich si pod tím představuje něco jiného. Pokud by E. Macron naznačil směr zamýšleného budování nových vztahů, omezil by tak možnost spekulací.
 
9/  Rusko nemůže věřit plně ani Číně, a již vůbec ne USA. Jak to bude s Evropou, bude záležet především na Evropě samé. Dokud ale bude i nadále nástrojem světových globalistů a tudíž pouhým objektem a nikoliv subjektem světového řízení, bude Evropa (a tedy EU) hrát pouze druhou ligu bez možnosti postoupit do 1. ligy.       Vstupenka pro EU do 1. ligy předpokládá:      a/ nabytí úplné suverenity EU na úkor členských zemí EU, tj. vytvoření 4. říše, což je v naprostém rozporu se zájmy jejích členských zemí. (O dalším plánovaném postupu její islamizace ani nemluvě). Tady vzniká zásadní problém v rámci EU a jejích členských zemí; b/ její úzkou spolupráci s Ruskou federací, pokud se na ní obě strany budou schopny vůbec dohodnout. V praxi to znamená mj. odstoupit z účasti armád členských zemí EU na provokaci NATO na hranicích Ruské federace a opustit NATO jako takové.  Cílem takového kroku by bylo posílit Evropu zdrojově, vojensky, odbytově atd.  Nutným předpokladem k tomu by byl odchod EU z vlivu světových globalistů.  To vše jsou ale nereálné předpoklady, takže EU bude i nadále hrát ve světě „druhé housle“. Na víc totiž bez hlubokých zásadních změn nemá. 
 
To, kam Rusko odejde, bude záviset na tom, kam, jak a kým bude tlačeno. Z logických důvodů bude Rusku lépe ve spolupráci s Čínou, a to minimálně z těchto důvodů: - Čína má v současnosti stejného nepřítele jako Rusko. Tím jsou USA v podobě amerických neooconů.  I po jejich předpokládané porážce bude Čína kvůli svému ekonomickému potenciálu nadále hlavním soupeřem USA, a to minimálně do doby plného rozběhu globalisty plánované přestavby USA;

- Čína je pro Rusko velký odběratel, a to zejména energií a zemědělských výrobků, obráceně u Ruska to platí zejména v případě spotřebního zboží a kapitálových investic, a to především do výstavby infrastruktury; - s ohledem na obvyklý způsob jednání USA Čína je pro Rusko určitě spolehlivějším partnerem, a to alespoň pro nejbližší období. Nelze přitom ale nevidět poměrně řídké osídlení zejména východních oblastí Ruska v blízkém sousedství Číny. To je a bude dlouhodobý problém Ruska, který nelze přehlížet.
 
Rusko si je dlouhodobě vědomé své polohy, své rozlohy, dislokace a svých možností. Ruský orel není náhodou dvojhlavý, přičemž každá z jeho hlav se dívá na opačnou světovou stranu. Jedna na západní a druhá na východní.  Je v tom i jistý náznak vstřícnosti pro jeho zahraniční partnery. Tuto možnost zatím potenciální zahraniční partneři Ruska nepochopili, nedávali ani pozor při vystoupení prezidenta Putina na fóru v Mnichově v r. 2006. Rusku to ovšem dává možnost výběru stran ke spolupráci. A tu za daných okolností nepromarnilo, což je (navíc za přesunu pokroku ze Západu na Východ obecně) logické. Dnes se píše rok 2019 a důsledky známe. Věřme přitom tomu, že prvním z těch, kteří začali se zpožděním chápat, je prezident Macron. Z obsahu vyjádření E. Macrona si takové závěry ale jednoznačně učinit nelze. Přitom tady nejde prvoplánově o Rusko, nýbrž o osud Evropy a tedy i náš. A pro něj budou muset udělat mnohé samotní občané evropských zemí. Jejich politické „elity“ totiž naprosto selhaly a svým jednáním a přijatými (často i osobními) závazky se samy učinily nedůvěryhodnými.
 
I přes tyto okolnosti lze ale očekávat postupně změny v chování EU vůči Rusku, bez ohledu na motivy jejich evropských zvěstovatelů. A evropští rusofobové vč. těch našich by si měli na tyto změny začít zvykat a vycházet z nich.