Přijdeme o svátky Věrozvěstů a Mistra Husa?

Poslanecký návrh zákona existuje ve dvou variantách. První - radikální řešení - svátek označený jako „Den slovanských věrozvěstů Cyrila & Metoděje“ ruší zcela. Ve druhé verzi návrhu dochází k padesátiprocentní korekci svátku a to tím způsobem, že nebude už spojován se jménem Cyrila a ponese název: Den slovanského věrozvěsta Metoděje.

Větší naději k souhlasu napříč politickým spektrem má spíš ona druhá verze už proto, že rušení státních svátku, které jsou dny pracovního klidu s nárokem na pobírání mzdy, by u odborů narazilo na rozhodný odpor. Tím spíš, že počtem svátků jsme se ještě zdaleka nevyrovnali sousednímu Německu a o platech ani nemluvě.

Důvodem pro „odstranění“ Cyrila má být to, že do našich končin jako první zavlekl písmo, které se u nás sice neuchytilo, ale později jsme byli nuceni jej povinně používat ve školách při mnohaleté výuce ruštiny na všech stupních vzdělávání a v písemném styku s občany SSSR. Jde o písmo našich někdejších okupantů, a proto je čas vyrovnat se s minulostí a odhodit na smetiště dějin historickou osobu, která stála u jeho zrodu, Cyrila.

Ačkoli na první pohled návrh vypadá logicky a navíc zapadá do světového kontextu rozchodu s kontroverzními postavami minulosti, je založen na omylu. Bratr Cyril azbuku nevymyslel, cyrilice vznikla až později a on s ní neměl nic společného, jde o nešťastný souběh jmen. Věrozvěstové k nám ve své době přinesli jiné písmo, hlaholici – a to je ideově čisté, neokupační, nikdo nás nenutil učit se ho číst, ani jím psát jako azbukou.

O svátek zřejmě nepřijdeme, pokud ovšem zvítězí jazykověda nad ideologickou zaslepeností.

Ve „vzduchu“ je však otázka příznivě navazujícího svátku Mistrova upálení. I toto volno je v ohrožení. Prý se objevily písemnosti, kde Hus zmiňuje „prokleté černé kulhající plemeno s ocasem.“ Mínil tím opravdu čerty?

Jestliže ne, přijde(me) nejenom 6. července o svátek, ale následně i o pomník na Staroměstském náměstí. Pomníku by tolik škoda nebylo, už tam dominuje mariánský sloup.

Autor: Jan Dvořák |
Zdroj: https://jdvorak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753997