Přijde jich milion?

Somálsku, a místním tam bude vyprávět svoje zážitky z České republiky. Své zaměstnání poslance pak jistě vylíčí v nejlepších barvách: Do práce nemusím, když mám osobní nebo pracovní důvody. Žádné potvrzení nepotřebuji.

Dva měsíce prázdnin. Docházka do práce – jak mi to vyjde. Když marodím, tak se to vejde do osobních důvodů? Žádný píchačky, jako maj Češi. A strhnout pracovní dobu, když jdou na záchod. Žádných osm hodin denně. Alkohol snad nikdy nikdo nekontroloval.

Nulová zodpovědnost za „odvedenou“ práci. Nikdy žádný postih ani pokuta za zmetkovou práci. Snad měsíčně sto tisíc, čistá ruka. Když mají v sále o něčem hlasovat, tak je svolávaj jakousi zvonkohrou, bůh ví odkud. Tolik času na oběd nemá v práci žádný Čech. Obědy, vlastně za hubičku.

Jestli jsou i snídaně a večeře, nevím. Obědy pro ministry zadara. Ti chudáci na to zřejmě nemaj. Sady zájezdů po celém světě. I jakoby pracovně. Celá řada dalších peněz. Peníze za osobní kancelář. (Význačný politik se v televisi přiznal, že to vše řešil z kuchyně. Tak mu zbylo na nový byt.) Ošatné.

To se mu vyplácí, i když je ve vězení. (Ráth). Jestli je také obědné, nebo botné, nebo i další, nevím. Jestli si například chodí s ešusy? To nám cudně zatím zamlčeli. Prachy za „klubovné“. Za účast ve Správních radách a pod. Laik nedovede ani spočítat řadu jejich výsad. Zkrátka ta pravá demokracie. A ženských, kolik chceš.

To by bylo, aby se k nám jen ze Somálska nehrnul alespoň milion „třicetiletých“ nezletilců.