O zlaté rybce a pravdě

První uviděl na návsi dvě staré báby, místní drbny. Aha, řekl si, ty dvě, jak drbou, tak je to sama překroucená pravda. Nenápadně se tedy k nim přiblížil a pozoroval je. Po deseti minutách se nestačil divit. Obě drbny celou dobu jen otvíraly ústa ve snaze něco říct, ale ani hlásku ze sebe nevydaly. Až potom se jedna podívala na hodinky a řekla. Ty jo ,šest hodin, jdu domů. Rybář se taky pro kontrolu podíval na hodinky a skutečně bylo šest a bába asi skutečně jde domů. Tedy to funguje zaradoval se a zamířil do blízkého řeznictví.

Chvíli se rozhlížel a pak se zeptal. Tady to vepřové ,je čerstvé? Prodavačka se mile usmála a už už chtěla něco říct, jenže ejhle, ani slovo z ní nevylezlo. Aha, řekl si rybář, takže čerstvé není. Pak ukázal na další. A tamto je čerstvé? Prodavačka v rozpacích opět ani slovo. Asi až na šestý pokus se konečně dokázala vyjádřit u kusu hovězího masa. Ano, je čerstvé. Ráno ho přivezli. Rybář tedy koupil kus čerstvého masa a spokojen, že nebyl ošizen, šel dál. Dál natrefil na jeden autobazar. Jen tak z legrace tam zamířil. Nemusím ani popisovat, co se tam odehrávalo. Všechna obsluha najednou oněměla. Ještě z mnoha lidí si takto dělal legraci a celkem ho to bavilo.

Tato zvláštní a záhadná nemoc pravdomluvnosti se šířila celou zemí a způsobovala hodně paniky a chaosu. Netrvalo to však dlouho a lidi přišli na to, co se děje. Najednou bylo téměř všechno obyvatelstvo němé a jen pomaloučku postupem času se začínaly objevovat nějaké ty diskuze či hovory mezi lidmi. Z počátku se sice často zadrhávali a odmlčovali, ale zvykali si. Jen zprávy na ČT24 ne a ne si zvyknout.

První dny se sice redaktoři snažili před kamerami otvírat ústa a říct nějakou tu zprávu, no pokaždé se stejným výsledkem. Jen ticho. Asi po dvou týdnech marné snahy se místo zpráv ukázaly jen velké hodiny ukazující přesný čas. Dokonce i předpověď počasí se podařilo po mnoha pokusech obnovit. To ale museli jen říkat, že zítra bude od rána do večera světlo a v noci tma. Jinak nic.

Po nějaké době zkrachovaly i všechny řeťezce supermarketů, protože se lidi rychle naučili ptát se. Je to zboží čerstvé? Je to zboží kvalitní? No a protože nebylo a protože čerstvé a kvalitní zboží se jim nevyplácelo dovážet a prodávat, tak to sbalili a odešli jinam.

Taky všechna soudní jednání, běžně se táhnoucí měsíce či roky, se najednou zkrátila na par minut. Soudci stačilo položit jedinou otázku. Udělal jste to, z čeho vás viní obžaloba? A okamžitě bylo vše jasné. Doktora se stačilo zeptat. Pane doktore a je i nějaká levnější léčba? Jsou i nějaké levnější léky? Atd. atd...

Horší to bylo v partnerských vztazích. Najednou enormně stoupla rozvodovost a zpočátku vládla téměř v každém manželství tichá domácnost. To kvůli těm otázkám. Byl jsi mi věrný? Podvedla jsi mě někdy? Neulil sis nějaké peníze bokem? Kolik jsi dala za ty hadry?

Prostě nastaly velké změny. Mimo jiné třeba byly zrušeny i alkohol testry. Místo foukání se stačilo zeptat, pane řidiči, požil jste? No, trvalo to asi deset let, než se lidi naučili žít s pravdomluvností. Zkrachovalo sice hodně autobazarů, cestovek, supermarketů a taky ČT24, Český rozhlas a další stanice byly úplně zrušeny, ale to lidem tak moc ani nevadilo. Zvykli si a zas žili spokojeně a možná i šťastněji, než předtím se lží a věčnou přetvářkou.

Tedy až na ty politiky. V parlamentu to vypadalo asi, jak když vysypete káď plnou ryb na podlahu. Všechny se jen tak plácaly a otvíraly huby na prázdno. Občas někdo poodešel k mikrofonu, chvíli otvíral hubu naprázdno a zas šel k ostatním plácajícím se rybám. Ale jinak bylo v jednacím sálu ještě hodně, hodně let hrobové ticho.

/Lupo Anetta/"

https://www.facebook.com/…ta/