Mladá černoška napadla matku, ukradla telefon a zavřeli ji do polepšovny. Prý rasismus!

 
Co už na to říct, je to furt dokola. Černoch něco podělá, a když na to konto trochu dostane za uši, jde si vylít srdíčko na demonstraci, eventuálně jako bonus přidá bezplatný nákup v obchodě. Když něco zmrví běloch, nese si za to zpravidla plné následky. S takovou tu rasovou pohodu nikdy nevybudujeme, soudruzi! Chudáci běloši musí za své hříchy pykat jenom proto, že se narodili bez toho správného pigmentu. To není fér, taky by chtěli trochu té lásky a péče od společnosti, vždyť i bílí jsou přece lidé!

Soud poslal puberťačku do polepšovny, protože poslední kapkou v její rozevláté kariéře bylo to, že během koronakrize a distanční výuky nepsala domácí úkoly. Což jako důvod k umístění do pasťáku zní docela přísně, a demonstranti převážně na tohle poukazují. Že prý spousta bílých v té době taky nepsala úkoly a klidně si běhají na svobodě. Jenže už tolik nezdůrazňují, že černá puberťačka má na triku hlavně předchozí násilný trestný čin a krádež. Což hodně mění situaci.

Já je svým způsobem chápu. Mají to těžké. Když se na vás většina dívá svrchu, sotva se narodíte, je to tak demotivující, že skoro až demoralizující. Jednou jsem se ptal jednoho Cikána na to, koho si z romské komunity váží. A on se jen uchechtl a řekl: "Však jsem Cikán, koho bych si tak od nás mohl vážit." Po delším přemýšlení vydoloval z paměti nějakého zahraničního zpěváka jménem Ricardo. Z českých Romů ho nenapadl nikdo. To dobře ilustruje jistý marasmus, ve kterém jsou Romové uvězněni. Neváží si ani sami sebe. A s tímhle je strašně těžké něco dokázat. Když spadnete na dno, odrazit se určitě dá, ale kolika bezdomovcům (například) se to podařilo?

 

A Romové žijí na společenském dně celé generace. Jsou frustrovaní, more, což je cesta do pekel. Cítí se méněcenní. Stejně jako mnozí černoši. Případná změna ale musí proběhnout hlavně na jejich straně, podmínky k tomu mají. Nenapadá mě vůbec nic nového pod sluncem, jak by jim společnost mohla pomoct se z toho několikasetletého srabu vyhrabat, než ono otřepané, že hlavně musejí sami chtít. Ukazuje se, že ta protekce pro ně je spíš na škodu, než aby byla funkční.

 

A navíc způsobuje ještě větší společenské pnutí a etnickou nesnášenlivost. Tudy cesta určitě nevede. Stejně jako nevede přes agresivitu Romů na sociálce a dělání bordelu ve vyloučených lokalitách, kteréžto velmi expresivně kritizoval i herec ze seriálu Most Zdeněk Godla, jenže ten si to jako černý může dovolit.
Za svůj 46letý život jsem se osobně setkal s několika pracujícími Romy, kteří vedli takzvaný řádný život. A víte co? V jejich případě jsem vůbec neřešil ani nevnímal nějakou barvu pleti. Jako by pro mě najednou přestali být Cikány. V tom, že nejsem s tímto pocitem zcela osamocen, mě utvrzují i někteří Romové, kteří už kolegy ze svých řad, co v životě něco dokázali, v podstatě nepovažují za Romy. Úspěšní už prostě nepatří do party.

 

Jmenovitě se to týkalo tuším Radka Bangy, kterého jistý Cikán, s nímž jsem o tom mluvil, odmítl coby příklad úspěšného Roma s tím, že Banga vlastně není Cikán, protože se tak nechová, paktuje se s bílými a vůbec je něco víc. Jako by romství spočívalo v životě ze dne na den a z ruky do huby a nepaktování se s bílými. Pokud jde ale o jejich nataženou ruku, to se zase s bílými paktují docela rádi. Jak ten uzavřený kruh nerasisticky rozetnout, opravdu nevím. Veškerá pomoc se míjí účinkem a dělá jen další peklo protiromských nálad a obráceně. Je to jako po stopadesáté léčit feťáka nebo alkoholika, který sotva vypadne z odmašťovny, zajde si z našetřených sociálních dávek pro svůj oblíbený krabičák nebo pro dávku k dealerovi.

Tohle moje zamyšlení bohužel nemá žádné východisko. Nenašly ho generace lidí přede mnou, tak to nečekejte ode mě. Petr Bakalář v knize Tabu v sociálních vědách implicitně nabízí eugeniku, ale ta by neprošla nikdy, natož v době, kdy řádí BLM. Já bych byl pro, abychom motivovali a zvýhodňovali pouze ty Romy, kteří se snaží, jenomže jak správně poznamenal kolega Petr Burian, takoví se postarají sami o sebe i bez pomoci, těch se vlastně romská otázka ani netýká. Týkala by se jich moc, pokud bychom nějakým způsobem využili eugeniku, ale to prostě z etických důvodů není možné.

Takže schopné a pracovité Romy protěžovat vlastně nemá smysl a s tím zbytkem, o který tu převážně jde, jsem zase v koncích. Pojďme tedy aspoň pro začátek začít měřit všem stejným metrem, přestaňme hledat rasismus i v zákuscích a třeba se časem něčeho dobereme. Leda že bysme se nedobrali ničeho.

 

Autor: Michal Pohanka |

Zdroj: https://michalpohanka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=754519