Malá úvaha o malé české povaze.

Mám na to svou teorii. Možná je to blbost, ale jako nápad to rozhodně není špatné.

O Češích se říká, nebo možná my sami o sobě říkáme, že patříme k nejateističtějším národům na světě. Ono je to sice dost zjednodušující tvrzení až blbost, ale jistý konkrétní stav české společnosti to odráží. V religionistice existuje téze, že náboženství je antropologická konstanta. Tedy, že nějaká forma religiozity je vždy ve společnosti přítomná. Já dodávám, že je přítomná i tehdy, když se daná společnost považuje či tváří jako nereligiózní. Z toho činím závěr, že Češi sice v pána Boha nevěří, ale pěstují jistou zajímavou formu tzv. cargo-kultu, protože religiozita je prostě a jednoduše antropologická konstanta. V "(N)něco" věří každý.

Pokud nevíte, co jsou to cargo-kulty, níže kopíruji pro stručnost a rychlost z wiki. Kdo ví, ať odstavec přeskočí.

"Cargo kult (z angl. cargo cult) je v obecném významu jev, kdy po setkání dvou kultur – vyspělejší a primitivnější – začne primitivnější kultura uctívat tu vyspělejší a napodobovat některé aspekty, které se s ní vážou, popřípadě – v užším významu – je to skupina náboženských hnutí v Melanésii, která vznikala po setkání s návštěvníky z vyspělých zemí, především od konce 19. století do konce 2. světové války. Příslušníci cargo kultů jsou přesvědčeni, že průmyslové zboží není vyráběno, ale tvořeno dobrými duchy, kteří je jen nedopatřením věnovali bělochům. Domnívají se, že opakováním rituálů bílých návštěvníků získají sami hodnotné zboží – cargo (anglicky náklad)."

Konkrétně cargo kulty vznikaly například takto. Druhá světová válka. Americká armáda obsadila nějaký zapadlý ostrov a zřizuje tam základnu. Místní domorodci nevycházejí z úžasu a bedlivě to pozorují. Vojáci zřizují provizorní letiště. Domorodci vidí vojáky v uniformách a podivných mundúrech jak po letišti pobíhají, mávají fanglemi a rukama sem a tam. A najednou přistane letadlo plné úžasného zboží. Domorodci jsou fascinování, takhle jednoduché to je. Armáda zmizí odkud přišla a po nějaké době ostrov navštíví antropolog, který nevychází z úžasu.

Místní pod vedením nějakého proroka provádějí velmi podivné rituály, které po bližším zkoumání se ukáží jako velmi svérázná imitace činnosti letištního personálu. Snaha je pochopitelně přivolat letadlo plné zboží. Řekli byste, že místní domorodci vůdce takového kultu ihned po několika nezdarech, které pochopitelně přicházejí ve sto procentech případů, přestanou následovat. To je však omyl. Bavíme se o formě religiozity, náboženství. Po každém nezdaru se rituál stává propracovanější, snaha úpornější a nezdar svalován na nedostatečnou víru některých účastníků rituálu.

No, nepřipadá vám to přesně jako to, co činí zdejší domorodci? U nositelů "vyšší" kultury tato snaha o jejich imitaci vyvolává v lepším případě blahosklonný úsměv. A ať se domorodec maškaří sebe více, letadla se zbožím ne a ne přiletět. A čím více naše jednání nepřináší žádný kýžený výsledek, ba naopak nás přímo poškozuje, tím více se snažíme zalést hlouběji do rekta milovaného vzoru. Náboženství je antropolgická konstanta.

Zdroj: FB Přemka Horského