Kdo hýbe světem?

Politický podnikatel, o němž donedávna málokdo něco věděl, přišel podle zpráv tisku k soudu v obleku za 40 000 Kč. Nic proti tomu, proč by ne, když na to má. Mnozí si ale všimli jeho krátkých nohavic. I mne to zarazilo. Když má někdo na tak drahý oblek, a jistě ne jediný, proč pomíjí tak nápadný nedostatek, jako jsou krátké nohavice? Hned se mi vynořila vzpomínka na jinou osobnost v krátkých nohavicích, na Václava Havla a jeho defilé po zvolení prezidentem na nádvoří Pražského hradu.

Našlo se mnoho vysvětlení této příhody. Nejoblíbenější je vysvětlení spiklenecké. Krátké kalhoty jsou prý zednářským znamením - vychází ze zednářského rituálu, kdy kandidát na přijetí do zednářského řádu předstupuje před ostatní spolubratry s jednou nohavicí vyhrnutou až k lýtku. Havlovy krátké kalhoty při tak slavnostní situaci, jakou byla jeho inaugurace, byly prý znamením pro zasvěcené, že Havlovo zvolení bylo v zednářské režii, a že Havel je připraven (a představen světu), jako vysoce postavený svobodný zednář plnit rozkazy ještě výše postavených.

(Je známo, že svobodným zednářem byl i Havlův otec Václav M. Havel, který se tím nijak netajil. Ve svých pamětech vylíčil své přijetí do řádu a popsal, jak byli uchazeči bez kabátu a s vyhrnutými nohavicemi přivedeni do chrámu.)

Lze tedy usuzovat, že ani Janouškovy krátké nohavice nebyly nedopatřením, ale významným upozorněním na to, že bude soud posuzovat aktivitu „člověka zvláštního ražení“, člena zednářské lóže.

Tato skutečnost může také vysvětlit, jak je možné, že primátor Bém, a mnoho dalších politiků a vyšších úředníků, plnili Janouškova přání a netroufli si rozhodovat bez konzultace s ním.

Zdá se vám tato hypotéza příliš absurdní? Možná.

Také jsem začal přemýšlet o Janu Fišerovi, o obecném překvapení, které před lety způsobilo jeho jmenování do funkce předsedy úřednické vlády. Dobře si vzpomínám, že vzbudilo podiv i u Václava Klause, který se s novinkou rychle smířil. Pro občanskou veřejnost byl J. Fišer téměř neznámý, ale brzy zabodoval, protože nevyvolával konflikty, které dosud hýbaly politikou. Lze jen spekulovat, kdo Fišera postrčil, a kdo ho po skončení mise vynesl do vysokého postavení v Evropské bance pro rozvoj.

Když byla prosazena přímá volba prezidenta ČR, stal se Fischer kandidátem na tuto funkci, a dlouho to vypadalo, že zvítězí. Jedna z jeho předvoleních cest vedla do USA představit se nejmocnějšímu hybateli světového dění, H. Kissingerovi. Možná právě to podkopalo důvěru domácích mocipánů a on neuspěl. Boj o vliv však neskončil, protože nyní, jako ministr financí Rusnokovy vlády, má daleko větší moc než jako prezident.

Uff.

Myslet bolí. Nebylo by pohodlnější sedět a čučet na bednu?

Ivo Krieshofer