Každý máme svého Velkého bratra nejenom 8. června

Kamerová totalita či demokracie. Když člověk vidí to množství kamer kolem sebe, tak si říká, že se u nás považuje skoro každý člověk za potenciálního zločince. Určitě nelze zpochybnit, že kamery jsou pro policii dobrým pomocníkem, ale často jsou jejich záznamy u soudu nepoužitelné nebo se prostě pro nějakého gaunera se šikovným právníkem nehodí. Kamery dle mého názoru neodstraní zločinnost z ulic, jenom ji posunout o několik domů dále.

Logicky se nabízí otázka, proč tedy jsou kamery všude kolem nás? Nabízí se odpověď, že ten, kdo nic neudělal, se nemusí bát. Slušní lidé by totiž z kamer neměli mít strach. Ale co když Velkého bratra zneužijí lidé z druhé strany barikády než je policie.

Samozřejmě, že se u nás život podstatně liší oproti světu, který popisuje George Orwell ve svém románu „1984“. Ale zasahování státních institucí do soukromí člověka se dle mého názoru děje stále více a více.

*

“Stále vás sledovaly ty oči a obklopoval ten hlas. Ať člověk spal nebo bděl, pracoval nebo jedl, uvnitř nebo venku, ve vaně či v posteli – nebylo úniku. Nic nepatřilo člověku osobně, kromě několika kubických centimetrů uvnitř jeho lebky.” (úryvek z románu 1984, George Orwell)

*

Když se však rozhlédnu okolo sebe, tak zjišťuji, že to jsou zbytečné obavy. Často lidé odpovídají, že žijeme přeci ve světě informací. Na své domy si umisťují dobrovolně kamery a dovnitř zabezpečovací zařízení včetně různých chytrých aplikací na zapínání či vypínání všemožné elektroniky včetně zjišťování obsahu ledničky. Samozřejmě mohou to být potřebné informace, ale pouze v případě, že nebudou zneužity.

Mobilní telefony umí zjistit naši polohu, kreditní karty by zase mohly vyprávět, co nakupujeme nejčastěji a za co nejvíce utrácíme, televize je schopna říct, na jaké pořady se díváme nejraději, a všemocný internet poví zbytek toho, co na sebe sami neprozradíme na sociálních sítích.

Rozhodně nechci tvrdit, že by se měl člověk vzdávat moderních věcí nebo se bránit technickým novinkám. Ale platíme za to vysokou daň, ztrátou soukromí. A mohlo by být hůř, kdyby se osobní informace dostaly do nepovolaných rukou. V tom případě by psychická újma byla určitě horší než vlastní ztráta dat. Možná to není správný příklad, ale materiální škody vzniklé vichřicí či povodní jsou vidět a lze je většinou nějak napravit. Kdežto ztráta soukromí, kdy není jasné, kdo určité informace vlastní a kdy je může použít, sice není vidět, ale může to být pro člověka hodně složité.

*

Román 1984, který napsal George Orwell, byl poprvé publikován 8. června 1949 v Londýně.

Autor: Pavel Liprt
Zdroj: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=752722