Jeho jméno sice zveřejněno nebylo, ale je to jeden ze čtrnácti členů expertní komise, která v Norsku hraje klíčovou roli při odebírání dětí z rodin a posuzování, zda má být dítě vzato do pěstounské péče. Tento muž si stáhl z internetu, a teď se podržte, 200 tisíc fotografií a 12 tisíc videí, kde bylo zachyceno sexuální zneužívání dětí nebo děti jako sexuální objekty. Za to byl teď odsouzen na dva roky vězení.
Co z toho vyplývá? Tomu člověku jistě nešlo o dobro dětí. Ten měl zřejmě naopak radost z toho, když děti trpí. A co jiného je násilné odebírání dětí z rodin za často banální nesmysly, jako je "nedostatečný oční kontakt s dítětem", "nadměrný oční kontakt s dítětem", "nedostatek pomerančů v lednici", "jezení sladkostí jindy než v sobotu" a podobně? Samozřejmě, že je to pro dítě traumatické. Kdybych já jako dítě byl takovým to způsobem za takovéto malichernosti odebrat ze své rodiny a přidělen do nějaké cizí, jistě by to pro mne bylo trauma na entou. A samozřejmě je to trauma i pro ty rodiče, kterým takto vzali děti. A tak se odvážím tvrdit, že tento barnevernetovský psychiatr a jemu podobní si tak v rámci systému juvenilní justice vychovávají jedině své budoucí pacienty.
Proto nedopusťme, aby se tento neomarxistický mor zvaný "juvenilní justice" dále rozlézal po Evropě. Dělejme také všechno pro to, aby náhodou nějakého politika nenapadlo něco takového zavádět i u nás.
