Jak se dnes společnost dívá na učitele?

Vše dospělo do až tak absurdních situací, že už vládní nařízení nemohou brát vážně ani ti nejhloupější učitelé, kteří nepochybují nikdy o ničem a jen vykonávají příkazy. Protože co jiného, než absurdnost jak vystřižená z Havlovy hry, je současné koronašílení ve školách? 

Děti přijdou ráno do školy a na místě se otestují. Náznak pozitivity pošle dítě okamžitě domů. Ve třídách tedy sedí poslušné a otestované děti, které jsou negativní. Přesto musí mít v hodinách nasazené roušky. O přestávce si je ale smí sundat a vesele se druží. Za této situace pořád existují učitelé, kteří v hodinách děti buzerují za roušku pod nosem. Co si o nich ty děti asi myslí? Co si děti asi myslí o státní moci? Co si asi myslí o dospělých obecně? Je to úplně stejné jako když jsme se my ve škole smáli povinným akcím typu průvodů na prvního máje nebo propagandistickým povinným nástěnkám a heslům o budování socialistické společnosti.

Existuje ale jeden děsivý rozdíl. Přestože žádnému učiteli nehrozí vězení, nehrozí jim ani fyzická likvidace a při ztrátě zaměstnání nejsou odsouzení k živoření, přesto tito učitelé mlčí. A kdyby jen mlčeli! Často jsou sami nositeli fanatismu a nutí děti poslouchat nelogická a zdraví ohrožující nařízení. Jaký vzor to dávají našim dětem? Nepopírám, že děti mají často mozky vypláchnuté i od svých rodičů. A tak když odvážný učitel v hodině povolí dětem sundat roušky, mnohé děti jak bezduché loutky, se dál dobrovolně dusí. Naprosto chápu to malé procento rodičů, kteří seberou odvahu a v takové situaci děti odmítají do školy posílat. Je jich ale zoufale málo.

Někdy to skoro vypadá, že odvážní bojovníci za svobodu nemají pro koho bojovat. Útrpně a bez odporu přijímáme zlo ve všech podobách, protože kdo by si komplikoval život nějakým přemýšlením a nedej bože nějakou konfrontací se systémem. Dá se to pochopit u lidí, kteří mají dost svých pracovních a životních starostí. Ale u učitelů a doktorů takový postoj zamrzí. Společnost tak definitivně přišla o pilíř vzdělanosti, morálky a cti. O pilíř, o který se v minulosti mohla v těžkých dobách opírat, o čemž máme dost důkazů v literatuře a ve vlastní historii. Je to pryč a je to škoda.

A ještě nás to bude hodně bolet…

zdroj: https://www.evahrindova.cz/ucitele-co-se-s-vami-stalo