Prezidentova mluvčí ještě večer (31.8.) po jednání prezidenta Pavla s premiérem Fialou oznámila další postup hlavy státu: „Rozhodne se buď pro veto, nebo pro podpis v následujících dnech“. To jsou skutečně rozhodná slova generála. Buďto ano, nebo ne.
Prezident měl zákon podepsat do půlnoci 31.8. Chtěl si nechat ještě nějaký čas na rozmyšlenou. Ovšem druhý den ráno bylo v médiích oznámeno, že prezident vládní návrh, který již byl schválen Parlamentem ČR, podepsal, tedy schválil.
U řadového občana by si člověk řek větičku: „Neví, co chce“. Spousta lidí, zvláště žen, volila Petra Pavla z důvodů, že si myslela, že jako voják, chlap, bude mít schopnost se rozhodovat včas a jasně. Zatím se však zdá, že ona očekávaná rozhodnost se projevuje pouze na prezidentských portrétech, kdy si může občan české republiky říkat, máme pohledného prezidenta. Škoda, že americký časopis Time nedělá anketu, kde se vybíral nejhezčí prezident světa. Kdysi v šedesátých letech ji vyhrál náš Antonín Novotný:
Jistá podoba tu je. Ostře řezaná tvář, rozhodný pohled: https://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/antonin-novotny
Pokud by taková anketa ještě existovala, mohli bychom být v něčem pozitivně první. Máme nejhezčího prezidenta. Nevadí, že inflace je u nás téměř nejvyšší v EU. Že zadlužení státu roste, že lidé mají hlouběji do kapsy. Prezident je frajer.
A to, že prezident svým rozhodováním – nerozhodováním dělá problémy vládě? To je přece dobře, vládě stejně věří pevně jenom 2% lidí a vlažně dalších 23%. Takové pošťouchnutí vůči nepopulární vládě zase zvýší oblibu prezidenta, která je nyní na neuvěřitelných 78%.
Svým způsobem tímto alespoň měsíčním posunutím platnosti nepopulárních kroků vlády si získá ty, kteří ještě na poslední moment mohou nakráčet do předčasného důchodu za současných výhodných podmínek.
Někdy mi tyto věci připomínají závěr filmu Černí baroni: „Povedzte vojín Kefalín, čo je to také absurdné“. Možná, že jsem tu legendární větu neinterpretoval přesně. Takže radši starý židovský vtip (židovské vtipy měl tak rád Karel Gott), kdy si umírající stařešina rodu pozve svého syna k lůžku, aby mu pošeptal pravdu, ke které dospěl za svůj celý život: „Všechno je jinak“.
Proč to píšu na závěr? Pro někoho to otálení s podpisem a prezidentova nerozhodnost je vlastně pozitivní zpráva. Lepší by bylo veto. Ale alespoň takto. Nevadí, že neprší, alespoň že trošinku kape. Do prvního volebního období se náš současný prezident v diskuzích promlčel a do toho druhého se prováhá.
A protože s koncem léta a prázdnin je v duši zaset smutek, tak mi dovolte, abych zde hudebně ocitoval píseň skladatele Pavla Vaculíka v interpretaci Vítězslava Vávry, „Konec prázdnin“, i když oba protagonisté již mezi námi nejsou. Trocha romantiky po neradostném politickém trmácení nikoho nezabije: https://www.youtube.com/watch?v=1dAqZ3PnfUU
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH
