Co tak najednou?

Přečetl jsem si zajímavý článek R. Vícha z 19.3.t.r. pod názvem “Turecko páchá genocidu a vraždí v Sýrii“. 
 
Aniž bych chtěl na vteřinu hájit zabíjení lidí kdekoliv na světě či vpád vojsk na cizí území, skutečná situace v Sýrii se dost odlišuje od toho, co nám autor článku předkládá. Důvodů tohoto tvrzení je více, tak tedy alespoň tyto:  

1) zdaleka ne všichni Kurdové bojovali proti teroristickým skupinám podporovaným zvenčí, vč. Západu. Část ano (pešmergové), jiní další ne. Ti bojovali po boku Američanů a za jejich zájmy v Sýrii.  Část Kurdů se chtěla dohodnout s Assadem, ta druhá část nikoliv a setrvale a naivně spoléhala na USA. Rozumím tomu, že Kurdové chtěli nezávislý stát, protože na jimi zčásti obývaném území je ropa. Území pro kurdský stát jim ale v mnohonárodnostní zemích nechce dát nejen Sýrie, nýbrž ani Irák či Turecko. I tam je část kurdského národa. V praxi by to znamenalo rozpad těchto států, což jejich vlády nechtějí připustit, (ač k tomu v budoucnosti zřejmě dojde). 

2) na tomto území obsazeném v Sýrii Kurdy žijí i další národnosti, na které Kurdové nedbají a o kterých se nemluví. A ty mají jiné zájmy. Co s nimi? Krom toho je z jednání Kurdů patrná snaha vybudovat si vlastní stát na etnickém principu. Tedy všechny ostatní národnosti pryč. Kam? To za chvíli zase budeme řešit je? A vůbec proč to chce řešit EU, která zdaleka nezvládá ani své vlastní problémy? 

3) Kurdové dnes mají obsazeno výrazně větší území, než které kdy osídlovali. Je to přechodný důsledek války, neboť syrská armáda dosud nemohla vstoupit na území obsazená či kontrolovaná USA (na rozdíl právě od Kurdů). To teď končí.

4) dokud budou USA vojensky přítomné v Sýrii, nelze tam nastolit pořádek a mír, protože se za ně schovávají různé teroristické skupiny či jejich zbytky, které tam ještě jsou. Odchod USA z této země je tedy pro finální urovnání situace, obnovení pořádku a míru podmínkou nezbytně nutnou;  

5) již před několika měsíci se Erdogan dohodl s Putinem, že vyčistí příhraniční území Sýrie a že tam vytvoří nárazníkovou zónu. A to nejen kvůli potřebě Sýrie, nýbrž zejména Turecka, neboť některé kurdské skupiny vedou již roky svůj přeshraniční boj s tureckým státem. Tento svůj slib plní Erdogan až nyní, kdy k tomu udělal vstřícný krok i Trump, neboť Erdogan se nechce dostat do přímého střetu s armádou USA.

Otázkou je přiměřenost souvisejících kroků ze strany Turecka. K nim bohužel Erdogan využívá část ze zbytku různých teroristických skupin, vystupujících jako „Syrská osvobozenecká armáda“. Ta má na svědomí i znásilnění a ukamenování dotyčné kurdské političky. Donedávna nám tato „osvobozenecká armáda“ vůbec nevadila, právě naopak. Proč ta náhlá změna oficiálního pohledu u nás? 

6) Trump slíbil již při své kandidatuře na prezidenta, že ukončí nesmyslná vojenská angažmá USA ve světě. Nakonec nic jiného mu ani nezbývá, protože USA na jejich další pokračování již nemají peníze, další ničím nekryté dolary nebude možné již tisknout a tyto americké vojenské akce ve světě nikam nevedou. A kromě cíleného vytváření chaosu a napětí ve světě za účelem dalšího zbrojení a udržování kontroly nalezišť ropy a plynu či tras jejich přepravy ani vést neměly.

Doba se mění, jen američtí neoconi to stále ještě ne a ne pochopit. Žijí a
přemýšlejí "po staru" v rámci Pax americana. I Trumpovi přišel vhod tento vývoj, kterým s ním byl odsouhlasen, aby tak mohl zabránit tomu, aby se američtí vojáci v Sýrii dostali mezi tureckou armádu postupující ze severu a syrskou z jihu. Dle dostupných zpráv konzultoval Erdogan s Trumpem celou akci ještě před jejím zahájením. Vše bylo konzultováno i s Assadem. Jen náš parlament (a zřejmě i Brusel) „opomněli“ o tom informovat. 

7) Tímto krokem nabyl syrský stát rázem velkou část svého území, kde dříve operovali vojáci USA (a rovněž teroristické skupiny nepřímo podporované USA, resp. Západem, a to bez boje.  

8) Do podobné situace jako Američané se dostává i francouzský vojenský kontingent v Sýrii, který bude nepochybně reagovat stejně jako Američané.  

9) Situace v Sýrii se tak zpřehlední a zjednoduší. Na jedné straně bude stát syrská vláda + jí pozvané jednotky iránské a ruská, na druhé straně pak teroristé, kteří se nebudou již mít za koho schovávat. Ty pak bude možné rychle eliminovat a celý uměle rozpoutaný syrský konflikt ukončit. 

10) O žádném spouštění další migrační vlny do Evropy nemůže být ani řeči, pokud si jí tam nebude chtít spustit vedení EU samo. Dost podpory ze strany přisluhujících vedení převažující části členských zemí k tomu stále ještě má a finanční zdroje z příspěvků členských zemí též.  

11) Erdogan má naopak vrátit z utečeneckých táborů v Turecku na uvolněné syrské území 3,5 mil. uprchlíků a bude na syrské vládě, aby si je přebrala a ty, kdo tam nepatří, poslala "o dům dále", tj. do Iráku za stejným účelem. Věřme jen, že Erdogan nepodlehne pokušení něco na těchto dohodnutých plánech měnit a celou situaci zkomplikovat.

12) Jako vždy impotentní EU si tak bude moci oddychnout. Oddychne si ale opravdu její vedení, nebo se spíše z toho orosí? Nezapomeňme na to, že se EU smluvně zavázala, že do r. 2030 doveze do EU 56 mil. "uprchlíků" (viz Agenda 2030). I ČR k tomu svým vstupem do EU přistoupila. Kde je vezme, když teď bude přihlížet tomu, jak je jiní vracejí zpět domů?                                                              

Není právě toto důvodem náhlých obav mnohých našich politiků o Sýrii a o její obyvatelstvo? Když do Sýrie vpadla vojska USA a začala doslova masakrovat v řádově větším rozsahu v některých oblastech tamní obyvatelstvo (viz Rakka), tak naši politici žádné „obavy“ o osud tamních států a jejich obyvatel neměli. Nebo snad chtěli tehdy svolávat mimořádný summit NATO a vylučovat USA, Velkou Británii a Francii, jejichž vojáci byli či ještě stále jsou nezákonně na území Sýrie, z tohoto agresivního paktu?  

Nyní zahynulo nesrovnatelně méně lidí (ač každého člověka je škoda) a náhle všichni podporují Sýrii, které nemohli ještě včera přijít na jméno. Co tak najednou?
Naši politici si konečně musí udělat v hlavách jasno. Zda chtějí prosazovat a hájit české národní zájmy, nebo zájmy cizí na úkor těch našich, českých. 

Musíme prý začít masivně zbrojit a nespoléhat na NATO, které je agresívní a krom toho se rozpadá. Ano, avšak naše masivní zbrojení za situace, kdy sami nevíme, „kam se vrtnout“, ač naši politici začínají jako poslední u nás chápat to, co jim lidé již několik let stále silněji říkají, tj. že naše účast v NATO nás nechrání, nýbrž ohrožuje, není samo o sobě spásonosné.  Náš postup musí přece spočívat v postupné realizaci těchto kroků (a v tomto pořadí): 1. nejprve si musíme vyjasnit a správně pojmenovat:  • reálná nebezpečí, která nám hrozí; • kým jsme skutečně ohroženi, kdy a jak; • s kým a jak těmto nebezpečím a jejich nositelům hodláme společně čelit Opusťme tedy konečně ta domnělá, neustále nám uměle vnucovaná a mainstreamem a našimi politiky papouškovaná nebezpečí. Nejprve tedy musí být vyjasněna tato zásadní politická otázka.
 
2. pak teprve přichází otázka týkající se potřebného způsobu vojenského zajištění tohoto politického zadání. Máme-li ale zbrojit, musíme nejprve vědět, proti čemu a komu. S kým ve spolupráci se budeme případně bránit, jak je dotyčný sám vyzbrojen. Nikoliv nadále vyhazovat nesmyslně a neúčelně peníze z okna. Naši obranyschopnost nebude v případě krizové situace nikdo posuzovat podle toho, kolik peněz jsme do obrany „vrazili“, nýbrž jakého efektu jsme přitom dosáhli. V tomto nám může být Rusko ve srovnání s USA příkladem (maximální efekt za minimum peněz). Jinými slovy džípy do pouště či helikoptéry využitelné na letadlových lodích už dále nebrat.   

Problémem, který nás brzdí v jakékoliv racionální úvaze, je ta skutečnost, že našim politikům stále nedošlo, že podobný problém máme i v případě naší účasti v EU, Stačí se podívat na: • důsledky postupné islamizace západní Evropy; • čísla z Eurostatu, podle nichž se dostal každý pátý obyvatel EU (tj. onen bájný Evropan v představách naší omladiny) na hranici chudoby. Jde o celkem 108 mil. lidí. V některých zemích, jako je např. Bulharsko, Rumunsko a Řecko a dále pak Lotyšsko, Litva, Itálie a Španělsko je to již každý čtvrtý člověk; • na Prognózy Eurostatu pro nejbližší obdob, které hovoří o růstu počtu ohrožených na 113 mil. obyvatel ‚Evropy (zatím). Takže vzhůru do prosperity!  • zhoršující se stav EU, na odstředivé tendence v některých zemích, ať s cílem odchodu z EU (viz brexit) či rostoucí odstředivé tendence např. v Itálii či Maďarsku nebo v rámci některých členských zemí (viz Katalánsko v případě Španělska) či celých zemí z EU (viz brexit či rostoucí odstředivé tendence např. v Itálii, příp. revoltující Maďarsko);
 
Jinými slovy je zřejmé, že naši obranu je třeba řešit v kontextu nových politických řešení a následných zadání pro naši obranu a bezpečnostní složky, o nichž však dosud naši představitelé nezačali vážně uvažovat, což je zásadní chyba. Nadále totiž nemají (a odmítají mít) „plán B“ (czexit příp. ve spolupráci s některými dalšími zeměmi V4+), z něhož bude nutné v brzké době vycházet. Okolnosti nás k tomu budou nutit stále více.

Rozhodně by nebyl pro nás prospěšný náš případný „přestup“ z NATO do Spojené evropské armády, pro který by se přitom nejlépe hodilo přísloví „z bláta do louže“.  Znamenal by naše hlubší zakotvení v islamizující se západní Evropě a krom toho bychom tak vyhazovali znovu nesmyslně peníze za nepotřebnou výzbroj a nadále zůstali nepřipraveni k naší vlastní obraně. Ani by za těchto okolností nebyla žádoucí. Stále platí přísloví „kdo není připraven, je ohrožen“. V našem případě dokonce vícenásobně.  Zkusme proto konečně začít uvažovat nově a realisticky. V logické návaznosti a vesměs i s novými lidmi v čele.