Kyjevské nejvyšší velení už loni v létě nařídilo své ultra-elitní jednotce 3. samostatné úderné brigádě zformované z veteránu nechvalně známého pluku AZOV, vycvičené ve Francii a v Kanadě, aby ofenzívu Nikiforovy 20. armády přes řeku Oskol směrem na Charkov okamžitě zastavila. Velitelé 3. brigády se ještě loni na podzim v médiích pravidelně holedbali, že se jim velmi snadno daří zabíjet tisíce Rusů, a odrážet jejich útoky. Před vánocemi 24 však náhle s touto lacinou propagandou přestali, a začali mlčet, a včera už doznali, že “nepřítel začal používat naprosto šílené množství dronů“, že “ruskou 20. armádu dokonce v posledních týdnech posílilo několik pluků dronů“, (Ukrajinci formují pouze prapory dronů, tedy cca velikost 1/3 pluku), že “se naše brigáda vůbec poprvé za celou dobu války setkala s takou obrovskou koncentrací úderných dronů řízených po optickém vlákně, bombardovacích dronů řízených rádiem, zabijáckých dronů FPV, i průzkumných dronů“, a že “Rusové mají nyní u 20. armády k dispozici drony všech typů v naprosto neomezeném množství“. A že se generál Nikiforov nyní snaží východně od města Izjum, které Zelenskyj už 2. ledna letošního roku nařídil proměnit v kruhovou pevnost, vytvořit na řece Oskol velké předmostí, aby z něj zaútočili přímo na Charkov.
Když tohle přiznání pronese samotný Maxim Žorin, zástupce velitele 3. ukrajinské ex-Azov úderné brigády, není to jen tak. Elitní 3. brigáda byla v roce 2023 vyzbrojena britskými samohybnými obrněnými děly AS-90 ráže 155mm, a dalšími US obrněnci, dostala prapor dronů, a po výcviku na Západě, byla 3. února 2024 vržena, aby odrazila útok generála Mordvičeva na Avdijivku, a 28. února 2024, aby odrazila útok generála Kuzovleva na Krasnohorivku. Zatímco protiútok 3. brigády proti Mordvičevovi, (operační skupina STŘED), byl Rusy krvavě odražen a Avdijivka okamžitě padla, protiútok proti Kuzovlevovi, (operační skupina JIH), slavil úspěch, a 3. brigádě se podařilo Rusy z čerstvě dobyté Krasnohorivky částečně vyhnat, částečně je v ní obklíčit, a způsobit jim značné ztráty.
Oba protiútoky 3. brigády se však odehrávaly v rozdílných podmínkách. Generál Mordvičev měl totiž už v únoru 24 na rozdíl od generála Kuzovleva jako první ze všech velitelů všech 6 ruských operačních skupin k dispozici vlastní samostatný pluk dronů, a jako první začal drony masivně používat k totální kontrole bojiště až do hloubky 20 km od linie frontu. 14. srpna 2024 už ovšem ukrajinští obránci Krasnohorivky v panice hlásili do Kyjeva, že generál Kuzovlev už 90 dní, technicky od poloviny května, má také vlastní pluk dronů, a že totální kontrola bojiště už nastala i v sektoru postupu jeho operační skupiny JIH. Krasnohorivka vzápětí po tomto hlášení padla, a Kuzovlev se velmi rychle přes ni prodral i ke Kurachovu, a za další 4 měsíce už dokázal celou okolní aglomeraci složenou několika pěti až deseti, výjimečně i dvaceti tisícových měst, od Ukrajinců totálně vyčistit. V analýze MAP 2065 jsme v polovině srpna na základě tehdejších ukrajinských hlášení vyvodili, že Zelenského vrchní válečník generál Syrskyj provedl invazi do kurské gubernie právě proto, že ukrajinská armáda není schopna této nové ruské taktice totální izolace bojiště drony, a ničení všech nepřátel a všech jejich děl, obrněnců, zásobovacích i evakuačních vozidel nacházejících se v zóně izolace pomocí masivních náletů dronů čelit jinak, než pasivním dřepěním v bunkru nebo v nějaké vyhrabané polní noře, a čekáním na smrt z dronu, nebo na vyčerpání všech zásob a munice.
Podle tohoto včerejšího ruského videa už ukrajinská armáda i řetězy přikovává své vojáky v bunkrech, aby z nich nemohli uprchnout. Podle videa přikovaní Ukrajinci v bunkru zemřeli žízní nebo hlady nebo umrzli. Video je z oblasti postupu skupiny SEVER generála Mordvičeva. Přikovávání řetězy za nohy se používalo pouze na středomořských válečných galérách, zejména tureckých a alžírských, a nebo při přepravě černých otroků do Ameriky. Přikovávat vlastní vojáky do bunkrů na frontě je zvěrstvo nejvyšší úrovně, které v posledních staletích snad nikde ani nebylo zaznamenáno.
3. ukrajinská elitní ex-Azov brigáda se do tohoto lednového týdne letošního roku s ruskou taktikou totální kontroly bojiště drony dosud setkala pouze loni v únoru u Avdijivky, kdy byla rychle poražena, a její zbytek přesunut proti Kuzovlevovi do Krasnohorivky. Ještě před tím, než v květnu Kuzovlev dostal také svůj vlastní pluk dronů, byla 3. brigáda po těžkých ztrátách utrpěných u Krasnohorivky na doněckém bojišti stažena ke Kyjevu na doplnění, a její hlavní hrdinové byli Zelenskými vysláni na propagační jízdu po hlavních městech zemí NATO, při níž měli propagovat pluk AZOV a Ukrajinu, sehnat peníze a nějaké dobrodruhy pro válku s Ruskem. Propagační akce se nezdařila, a ve většině západních měst, byly propagační akce hrdinů AZOV, obecně považovaných za nacistické pohrobky, po protestech zrušeny, (Berlín, Rotterdam, Kolín, Hamburg, Brusel), v Praze však nikoli. Hrdinů AZOVA se zastal třeba ministr Lipavský. Ačkoli zběhlý pirát Lipavský i český mainstream zavile tvrdili, že 3. brigáda není jednotka nacistických pohrobků, ve Francii bylo při jejím výcviku dokázáno, že brigáda se nacisty jen hemží, že někteří z nich mají dokonce i na tvářích vytetovaná znaky SS, že se při výcviku s francouzskými zbraněmi ve Francii zdraví nacistickými pozdravy, a že na uniformách nosí označení nejbrutálnější divize SS Tottenkopf, která proslula těmi nejodpornějšími válečnými zločiny. Obzvlášť pobouřeni byli Francouzi, že Ukrajinci ze 3. brigády na svých uniformách nosili i symboly divize SS Das Reich, která ve Francii v roce 1944 z pomsty z porážky vyhladila několik obcí a městeček, a řadu civilistů za živa upalovala.
Tento týden se ukrajinští tzv. praví hrdinové z pluku AZOV, nyní začlenění do 3. úderné brigády, opět po roce setkali s ruskými jednotkami, jejichž postup podporují celé pluky operátorů dronů. A když stejně jako před rokem u Avdijivky dostali zase krutý výprask, tak začali v médiích okamžitě panicky vřískat. Plukům ruských dronů přitom už od ledna 2024 čelí obyčejní ukrajinští pěšáci bojující proti skupině SEVER generála Mordvičeva, od května i ti bojující proti skupině JIH generála Kuzovleva, od konce září i ti válčící proti vojákům skupiny SEVER generála Lapina u Kursku, a od října už ti bránicí postupu operační skupiny VÝCHOD generála Sančika. Opět se tak opakuje stejná historie jako se všemi předešlými uskupeními banderovců v nacistických uniformách. Jejich morálka a odhodlání končí jakmile narazí na ruské úderné jednotky. Stejně jako banderovci z SS Divize Galicie, kteří v roce 1944 uprchli, jakmile na frontě inkasovali první úder od sovětské pěchoty, a zastavili se až v Rakousku v americkém zajetí, a celou tou cestou na Západ jen nechvalně prosluli vražděním polských a slovenských vesničanů, a čirým lupičstvím. Obdobně o většině banderovců na Ukrajině je známo, že statečnost projevovali jen při pogromech a vyvražďování Židů, Poláků, Romů, Bělorusů, zkrátka každého, kdo nebyl čistokrevný Ukrajinec, a že ti, kteří včas neodtáhli do západního zajetí, se po válce velmi rychle vzdali Stalinovi, a velká část z nich dokonce vstoupila do jeho tajných služeb, a policejních sil.
