Rozhovor s místopředsedou Ne Bruselu - Národní demokracie

Jste místopředsedou Národní demokracie, která má styky s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti (DSSS). Je to v pořádku?

Odmítám propagandu a mediální fikci. Z DSSS dělají fašisty a neonacisty, stejně jako jsem podobná označení slyšel ve spojitosti s naší Národní demokracií. Je to spíš nálepka, která má danou oběť společensky zdiskreditovat a znemožnit, ačkoli připouštím, že DSSS si za to z nemalé míry může sama. Ale pár problematických jedinců nedělá problém z celé strany. Nebo si myslíte, že dělá?

Spolupráce s DSSS vychází z našeho konceptu Národního kongresu, který má na bázi rovnoprávnosti sdružovat různé vlastenecké síly bez ohledu na to, zda jsou pravicové nebo levicové. Národní kongres má snížit roztříštěnost vlasteneckých stran a přispět ke koordinaci našeho úsilí, jehož cílem je vystoupení z Evropské unie. Až toho dosáhneme, můžeme se zase rozejít. DSSS je legitimní politickou stranou a my nechceme někoho vyřazovat jenom kvůli jejímu mediálnímu obrazu. Pak bychom byli úplně stejní jako ti, proti kterým bojujeme.    

Nepřiklonila se tím Národní demokracie jasně na stranu pravicového extremismu, tvrdého anticiganismu až neonacismu?

Docela rád bych slyšel, jak byste zmíněné pojmy definoval. Vždyť jsou to dnes už jen nálepky. Jste proti Bruselu? Pak jste extremista. Jste proti pozitivní diskriminaci? Pak budete xenofob. Jste proti zastavení přílivu přistěhovalců do Evropy? Tak to musíte být nácek. Má cenu se takhle bavit?

Jak vnímáte rozpor v mluvě Východu a Západu o neonacistech a fašistech?

Předpokládám, že narážíte na to, že Rusko označuje za fašisty, případně neonacisty nemalou část nových vládců Kyjeva, a přitom se příznivě staví k politickým stranám v Evropě, které Brusel, kolaboranti v jednotlivých dnes už protektorátech a mainstreamová média považují právě za fašistické či neonacistické. To lze vysvětlit docela jednoduše tím, že tyto evropské strany nejsou ve skutečnosti fašistické, ale národně konzervativní, což je případ Národní fronty Marine Le Penové, Jobbiku, Národní demokracie a řady dalších. Pojem fašismu je zde jen účelově zneužíván. V tomto ohledu je ruský pohled správný.

Pokud o současné Ukrajině Rusové hovoří jako o fašistické, pak je to sice do jisté míry opodstatněné, ale je to zatíženo zažitým slovníkem z dob socialismu, kdy se o nacionálním socialismu nesprávně hovořilo jako o fašismu. Nové ukrajinské pořádky mají blízko k praktikám a tradicím nacionálního socialismu, ať už jde o získání moci skrze státní převrat, šovinismus, nesnášenlivý nacionalismus, úderné oddíly likvidující oponenty a příslušníky menšin, kult vlastního národa, krve a dějin a podobně. Jen vůdce jim chybí. Ale on jim Bílý dům možná nějakého brzy dodá.

Co podle vás může za takový propad pravice v Česku?

Podle názoru některých lidí, kterých si velmi vážím, tady autentická pravice nikdy ani nebyla. Neštěstím je, že za pravici a konzervativce se tu vydává kdekdo a za zdatné pomoci médií se tato účelová mystifikace upevňuje i v hlavách lidí. Vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, kolaborantství „knížete Karla“ a jeho TOPky, jakápak je tohle pravice? Vždyť pravice musí být zakotvena v křesťanství, v konzervativních hodnotách a tomu podřizovat svoji praktickou politiku. Autentická pravice tak nikdy nemůže podporovat pokrokářský projekt Evropské unie. Prostě nemůže. Pokud to dělá, pak není žádnou pravicí.

Byli jsme v Rusku. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Návštěva válčícího Donbasu byla nezapomenutelná, a třebaže byla bohužel velmi krátká a hektická, stačili jsme toho vidět poměrně dost. Bylo mi ctí být přítomen historicky prvním volbám v Doněcké lidové republice a pozorovat tu úžasnou atmosféru a odhodlání lidí. Jen ta organizace trochu vázla. Ale s tím se počítalo.

Poučná pro mě byla i štvanice, která se proti osmnácti pozorovatelům ze zhruba sedmdesáti, jejichž jména zveřejnilo ukrajinské ministerstvo vnitra, rozeběhla. Díky tomu jsem například zjistil, kdo všechno sleduje můj Facebook a kdoví co ještě, protože hned po svém návratu jsem v ukrajinských médiích objevil poměrně detailní informace o tom, co jsem na něm napsal, co moji známí a podobně. Trochu se mi zdá, že Kyjev o mně ví v některých ohledech víc než já sám. To je úžasné, nemyslíte?

Odvezl jste si z cesty do Ruska nějaké ponaučení?

Vždycky jsem si myslel, že jsou pravdivá slova: „Všude dobře, doma nejlíp.“ Teď o tom začínám dost vážně pochybovat.

Proč si tak moc vážíte ruského nacionalisty Alexandra Dugina? Nejsou jeho myšlenkové pochody mírně řečeno zmatené a navíc se v čase dost proměňují...

Pokud si někoho vážím, neznamená to nutně, že s jeho názory souhlasím. Alexandr Dugin je bezpochyby kontroverzní osobnost, což ale nijak nesnižuje jeho význam. Nejsem žádným znalcem jeho díla, takže nechci vynášet soudy. Já si ho cením pro jeho kritiku úpadkové západní civilizace, pro odkrývání skutečných zájmů Washingtonu i Bruselu a pro důraz na vlastní národní zdroje, kterými Rusko a šíře Eurasie oplývá. Zajímavé jsou jeho úvahy o nutnosti překonání komunismu, fašismu i liberalismu. Dugin vychází z pravoslaví, konzervativního a vlasteneckého světonázoru a to mi nemůže být nesympatické. V českém prostředí je v podstatě neznámý, což je podle mě škoda. Možná se to ale brzy změní…

Chcete být následovníky Národní demokracie Karla Kramáře. Myslíte si, že na to jen s láskou k Rusku stačíte?

Bezpochyby ne. To, že na Kramáře navazujeme, opět neznamená, že musíme mít ve všem stejné postoje. To ostatně ani není možné. Já osobně považuji za nejinspirativnější jeho novoslovanství, orientaci na slovanský svět, a především na Rusko, ale také jeho boj s tehdejší hradní skupinou, tedy prezidentem Masarykem a jeho spojenci. Šlo nejen o boj mocenský, ale rovněž ideový či chcete-li ideologický, protože Kramář nemohl souhlasit s Masarykovým pokrokářstvím, antitradicionalismem, vazbou na Francii, která se také ukázala jako zcela iluzorní a podobně. Mohli bychom možná toto soupeření přenést na dnešek a říci, že my jako konzervativci-kramářovci bojujeme proti pokrokářům-havlistům, kteří se ostatně neustále na Masaryka odvolávají. My nemáme rádi ani Masaryka, ani Havla.

Proč víc než polovina Čechů cítí k Rusku takovou nenávist?

Nejsem si jist, zda ho taková část lidí nenávidí. Jde do značné míry spíše o mediální mystifikaci. V každém případě vztahu Čechů k Rusku příliš nepomohl nešťastný srpen 1968. Do té doby však mělo Rusko, respektive Sovětský svaz, velmi dobrou pověst. Vazba českého národa na Rusko byla od dob národního obrození velmi silná a na to je třeba navázat.

Bylo by dobré, kdyby Česku vládl Vladimir Putin, stejně jako chtěl kdysi Kramář, aby mu vládl car?

Nebránil bych se tomu – samozřejmě to míním s jistou nadsázkou. Současný ruský prezident by nejen pro nás, ale pro všechny politiky a státníky světa měl být velkou inspirací. Když se dívám na ty panáky nejen z naší politiky, je mi smutno z toho, kam jsme se dopracovali. Nejlepší by ale samozřejmě bylo, kdyby se vrátil car. (smích)  

Dal jste se na pravoslaví jako hokejista Jaromír Jágr, proč?

Vy o obrácení k víře mluvíte, jako by šlo o nějaký sport nebo jinou pomíjivou zálibu. Je to docela dlouhá a spletitá historie, na kterou tu asi není prostor. Víra v Boha je skutečností natolik niternou, že je těžko o ní mluvit, a to i v Parlamentních listech. Vlastně ani nezáleží na člověku samém, zda je milostí víry obdařen. Záleží vždy na Bohu, On oslovuje, On nabízí. A je na nás, zda Ho přijmeme, nebo ne. Já jsem víru přijal. A že je mou cestou pravoslaví, za to jsem moc rád. S politikou to nemá co dělat.

A budete si stejně jako Kramář hledat nevěstu v Rusku?

To se nedá vyloučit. Hlavně bych se nerad dočkal toho, že si budu muset vybírat mezi feministkou, transsexuálkou, promiskuitní cizoložnicí, sebevědomou absolventkou vysoké školy, co si hraje na intelektuálku a odmítá vařit, a bezdětnou čtyřicátnicí. Myslím, že větší šanci, abych se tomu vyhnul, budu mít v pravoslavných zemích.    

S předsedou Adamem Bartošem konzultujete úplně všechno? Konzultoval jste s ním i odpovědi na tyto otázky?

Všechno s ním rozhodně nekonzultuji. Jsem svéprávná osoba. Proto jsem si schopen i bez jeho pomoci poradit i s vašimi otázkami.

Myslíte si, že je Bartoš "jediný pravý konzervativec vedle Klause", jak to o sobě tvrdí?

To si nemyslím. A co třeba já? Jak vidíte, takto by se lidé mezi sebou navzájem mohli přít donekonečna. V tom smysl nevidím. To rád přenechám dětem na pískovišti.

Nejsou konzervativci v dnešním přeliberalizovaném světě jakousi lovnou zvěří, jakýmisi disidenty dneška?

V podstatě s vámi souhlasím. Pro dnešní pány, tedy nadnárodní a odnárodněnou globální elitu toužící po absolutní světovládě, a jejich přisluhovače, už dávno nejsou hlavním nepřítelem komunisté, jako tomu bylo v minulém století. Dnes to jsou ti, kteří prosazují multipolární uspořádání světa, uznávají hodnotu jednotlivých kultur a civilizací a vyslovují se pro jejich zachování, případně pro návrat ke kořenům. V případě Evropy jde o konzervativce a částečně nacionalisty, kteří jsou proti Evropské unii, proti NATO, pro návrat ke křesťanství a zpravidla proruské orientace. Rusko totiž může sehrát nesmírně důležitou úlohu bořiče Nového světového řádu. Může ovšem i zklamat.

Nezničil ale právě Václav Klaus zrychlenou transformací ekonomiku země, když předal hospodářství do rukou elity, která se skládala často z jeho známých?

Já bych nerad zabředával do nekonečných debat o transformaci. Nejsem ani přímý účastník tehdejších událostí, ani ekonom, takže mohu jen obtížně posuzovat, co se mohlo jak dělat. Mohu vám ale říci, jaké hospodářství chtějí mít národní demokraté. Chceme, aby strategická odvětví a strategické podniky byly v rukou státu, stát aby primárně hleděl na prospěch domácích podnikatelů a živnostníků a aby měl možnost nastavit taková cla a opatření, která uzná za vhodné. Neříkám, že je má zavádět, říkám jen to, že má mít možnost je zavést. Jsme toho názoru, že půda má být pouze v rukou českých občanů a že je třeba se snažit o obnovu zašlé slávy československého průmyslu.  

Koho byste chtěl za prezidenta?

Už jsem přece řekl, že Putina. (smích) Abych byl upřímný, nevím. Mohu vás ale ujistit, že se budeme pro prezidentské volby snažit získat vlastního kandidáta. Už máme jednoho vytipovaného. A pokud to vyjde, bude to bomba.

zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Mlady-politik-vtipkuje-ze-by-chtel-Putina-za-prezidenta-A-hovori-o-Rusku-i-Ukrajine-346940