Příběhy z druhé světové války: Příběh Marii Bajdy
- Podrobnosti
- Doporučujeme / CFP! doporučuje|
- 13. září 2024|
- Ze stránek: История: Россия и мир|
- 3691 x
(ze stránek: История: Россия и мир)
Poté, když objevili místo boje a spatřili rozházená těla mrtvých vojáků německého Wehrmachtu, mysleli si, že se jednalo o náhlý sovětský protiútok. A to, pochopitelně, neboť zahynula téměř celá četa zkušených frontových vojáků, včetně důstojníka! Někteří z těch vojáků byli rozstřílení přímou palbou, další čtyři byli ubiti holýma rukama a údery pažbou automatické zbraně... Kdyby se německá generalita dozvěděla, jak se to celé stalo, nejspíše by z tohoto zjištění přišla o rozum: Celou německou jednotku zlikvidovala dvacetiletá, zraněná, zdravotní instruktorka-rodačka z krymské vesnice Nový Čuvaš - Maria Bajda. Máša se narodila 1.února 1922, vystudovala střední školu v Džankoje, později pracovala v kolchozu, nemocnici a zemědělském družstvu.
Od prvních dnů války se přihlásila, jako dobrovolnice, do stíhacího praporu. Po absolvování kurzu se stala zdravotní sestrou. V prosinci 1941 podala žádost o převelení do rozvědky na sevastopolskou obrannou linii. Své rozhodnutí vysvětlila elementárně : "Chci zabíjet Němce". Jak se, Marie Karpovna, svěřila, a to již v důchodu: " Viděla jsem tolik krve a utrpení, že mi zkamenělo srdce. Nemohla jsem zapomenout na zničené domovy, zavražděné děti, staré lidi a ženy! Na bojišti, před mýma očima, umírali lidé! Umírali mladí, mladí v rozkvětu - měli by ještě žít, žít, jít si za štěstím!».
Rozvědka přijala děvče bez problémů. Máša Bajda (v hodnosti staršího seržanta) přecházela frontovou linii s cílem "lovit jazyky" — a dařilo se jí to velmi dobře. Jednoho dne Máša zajala důstojníka Wehrmachtu, na své vlastním těle ho táhla do týlu. Ten se zoufale bránil a svým křikem vzbudil rozruch. Němci začali Mášinu skupinu ostřelovat. Jeden z jejích průzkumníků zahynul. Z toho důvodu byla Maria, hned po svém návratu, zatčena. Avšak již po dvou hodinách byla předvolána na velitelství - německý zajatec začal mluvit. Když zahlédl Mášu, zlomilo ho to - jeho, zdravého muže, zajala mladá dívka! Němec ztratil nervy a prozradil vše!
Trest byl zrušen a Bajdě poděkovali. 7. června 1942 Němci podnikli útok na Sevastopol a Maria ,spolu se svou rozvědkou, se podílela na odražení útoku. Nedostávalo se nábojů, rozvědčíci to však neřešili, dokud bylo alespoň s něčím střílet. Máša vylezla ze zákopu, sebrala mrtvým Hitlerovcům zbraně a vrátila se zpět. Když Bajda odložila další zásobník, získaný od zabitého Němce, poblíž ní vybuchl granát. Dívka byla střepinami zraněna do hlavy a pravé ruky. Ztratila vědomí. Probrala se až večer, ve tmě. Němci, do té doby, stihli na několika místech prorazit obranu — zbytky průzkumných jednotek (devět lidí, většinou zraněných) byly zajaty. Vojáci Wehrmachtu právě zkoumali jejich dokumenty, aby je následně vzali do zajetí. Máša nezaváhala, bleskově vyhodnotila situaci, že všichni nacisté se nacházejí na jednom místě, zvedla ze země německý samopal, zamířila a zahájila palbu.
Většinu Němců se podařilo zastihnout - deset lidí bylo na místě zabito nebo těžce zraněno. Mášiny ranění spolubojovníci okamžitě zaútočili na hitlerovce a vstoupili s nimi do boje. Jakmile v automatu došly náboje, Máša uchopila zbraň oběma rukama jako obušek a vrhla se na nepřátele se zvířecím vztekem. Rudoarmějci, kteří později svědčili o jejím činu, následně vypověděli, že přímo před jejich očima Máša prorazila lebku německému důstojníkovi a dokud jí zbývalo sil, tloukla pažbou po hlavě dalšího nacistu. Nezapomeňme - Máša Bajda byla velmi vážně zraněna, ale ani to jí nezabránilo, a to během několika sekund, vrhnout se na své nepřátele! Vše skončilo doslova v mžiku. Bojovníci později spočítali mrtvoly. Maria poslala na "onen svět" 15 německých vojáků a jednoho důstojníka! Čtyři z nich ubila vlastníma rukama! V té době bylo Máše 20 let. Byla sice fyzicky vyspělá, ale žádný Schwarzenegger to nebyl!
Velmi dobře znala cestu skrze minová pole a tak dovedla své raněné rudoarmějce nazpět k jejich jednotkám! Terminátor(?) - odpovídající ohodnocení! Bez toho, že by se jí řádně zahojila předchozí zranění, se neúnavná Máša znovu vrátila do přední linie. Brzy byla znovu zraněna (!) a už tehdy byla převezena do nemocnice na Inkermanských štolách. Dne 20.června 1942 jí prezidium Nejvyššího sovětu SSSR udělilo titul Hrdiny Sovětského svazu, to se ale, Marija Karpovna, dozvěděla až na nemocničním lůžku. Po ošetření Máša opět utekla na frontu a zapojila se do obrany.
Bohužel, tady válka pro statečnou dívku netrvala dlouho. 1. července, během mohutného útoku, Němci vtrhli do Sevastopolu. Část Bajdiny skupiny ustoupila do skal, nacházejících se jižně od Kozácké zátoky. Tam se rudoarmějci ukrývali ještě téměř dva týdny a marně čekali na posily — bohužel nikdy nedorazily. 12.července 1942 byla Maria Bajda (pošesté) těžce zraněna a v bezvědomí zajata.
Začalo dlouhé putování a mytologie — nejprve byla odvezena do Bachčisarajského koncentračního tábora, poté do tábora pod městem Slavuta. Tam dívka vstoupila do podzemní buňky, roznášela letáky o vítězstvích sovětských vojsk a plánovala útěk — ale někdo je prozradil. Velitel buňky, Ksenija Karenin, byl popraven a Máša Bajda byla poslána na západní Ukrajinu, do Rovna a dále až do Rakouska, pod Salcburk. Neklidná dívka se znovu stala součástí podzemní skupiny vězňů, která se shromáždila k povstání v koncentračním táboře. V lednu 1945 Marii Karpovnu zatkli a umístili ji do cely gestapa.
Zde byla vězněna čtyři měsíce, byla bita, držena v ledové kleci. 8. května 1945 osvobodila americká vojska zdejší vězně. Marija byla již v té době nemocná tuberkulózou a nemohla sama chodit. Po krátké léčbě se Máša, po půl roce, vrátila domů.
Pobyt v zajetí dostal 23letou dívku na pokraj invalidity. Požadovat však něco od státu, skandalizovat, žebrat nebylo v její povaze, byť na to právo, jako nositelka čestného Řádu, měla. Dalších šest měsíců potrvalo obnovení jejího zdraví. Tady velmi pomohl pobyt u moře. V květnu 1946 odešla Máša pracovat jako obyčejná servírka do čajovny Jankoya. A teprve na podzim roku 1947, vyjádřeno tehdejšími frázemi, "ocenění našlo svého hrdinu" — byl Marii Karpovně Bajdové konečně udělen Leninův řád a medaile "Zlatá hvězda", která na ni čekala celých pět let. Tato krásná dívka, která sama zničila téměř dvě desítky německých vojáků, se vždy později chovala velmi skromně a bez vychloubání.
V roce 1961 se Maria přestěhovala do Sevastopolu (to je město, kde statečně bojovala, aniž by litovala krve) a 25, po sobě jdoucích let, pracovala jako vedoucí městské matriky. Podle vlastního svědectví za tu dobu, Hrdinka Sovětského svazu, zaregistroval 60 000 (!) manželství a vydala 70 000 rodných listů. O svém úžasném životním příběhu vyprávěla novinářům jen zřídka, a pokud ano, tak jen zcela výjimečně. 30.srpna 2002, ve věku 80-ti let, zemřela Marie Karpovna Bajda a byla pohřbena na hřbitově Komunarov v Sevastopolu. Nyní nese její jméno Sevastopolský Park. Chtělo by se říct: "i na ruských vesnicích žijí skutečné ženy", ale to by bylo děsivě banální. Ale to je čistá pravda!
+ BONUS -------------------------------
Příběhy z druhé světové války:
Bagerovský příkop - Michail Ščeglov
(ze stránek: Великая Отечественная) :
V zimě 1941-1942 bylo v protitankovém bagerovském příkopu, nacházejícím se pod Kerčskem, fašistickými okupanty zastřeleno několik tisíc civilistů, včetně 245 školáků, kteří byli shromážděni pod záminkou zahájení školního roku.
Materiály o událostech v bagerovském příkopu byly předloženy během Norimberském procesu jako důkaz zločinů fašismu.
Úryvek z "aktu mimořádné Státní komise o zvěrstvech Němců ve městě Kerč", předloženého norimberskému tribunálu pod názvem "dokument SSSR-63":
"...Jako místo masové popravy zvolili hitlerovci protitankový příkop poblíž vesnice Bagerovo, kam byli, během tří dnů, svezeny celé rodiny lidí odsouzených k smrti. Po příchodu Rudé armády do Kerče, v lednu 1942, bylo při průzkumu Bagerovského příkopu zjištěno, že je asi kilometr dlouhý, 4 metry široký a 2 metry hluboký, přeplněný mrtvolami žen, dětí, starců a dospívajících.
Materiály o událostech v bagerovském příkopu byly předloženy během Norimberském procesu jako důkaz zločinů fašismu.
Úryvek z "aktu mimořádné Státní komise o zvěrstvech Němců ve městě Kerč", předloženého norimberskému tribunálu pod názvem "dokument SSSR-63":
"...Jako místo masové popravy zvolili hitlerovci protitankový příkop poblíž vesnice Bagerovo, kam byli, během tří dnů, svezeny celé rodiny lidí odsouzených k smrti. Po příchodu Rudé armády do Kerče, v lednu 1942, bylo při průzkumu Bagerovského příkopu zjištěno, že je asi kilometr dlouhý, 4 metry široký a 2 metry hluboký, přeplněný mrtvolami žen, dětí, starců a dospívajících.
U příkopu se nacházely zamrzlé kaluže krve. Tam se také válely dětské čepice, hračky, stužky, utržené knoflíky, rukavičky, kojenecké lahvičky, botičky, holínky spolu s odříznutými částmi nohou a další části těl. To vše bylo potřísněno krví a zbytky mozků. Fašističtí darebáci stříleli bezbranné obyvatelstvo trhavými kulkami..."
Hitlerova zvěrstva v Bagerovu se stala známými jako první epizoda holocaustu. Od této tragédie začala pracovat sovětská Komise pro vyšetřování zločinů fašismu.
Bagerovský příkop - Michail Ščeglov
Ščeglov (1885-1955)
Bagerovský příkop. 1945
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
Související články
Komentáře