Poté, když objevili místo boje a spatřili rozházená těla mrtvých vojáků německého Wehrmachtu, mysleli si, že se jednalo o náhlý sovětský protiútok. A to, pochopitelně, neboť zahynula téměř celá četa zkušených frontových vojáků, včetně důstojníka! Někteří z těch vojáků byli rozstřílení přímou palbou, další čtyři byli ubiti holýma rukama a údery pažbou automatické zbraně... Kdyby se německá generalita dozvěděla, jak se to celé stalo, nejspíše by z tohoto zjištění přišla o rozum: Celou německou jednotku zlikvidovala dvacetiletá, zraněná, zdravotní instruktorka-rodačka z krymské vesnice Nový Čuvaš - Maria Bajda. Máša se narodila 1.února 1922, vystudovala střední školu v Džankoje, později pracovala v kolchozu, nemocnici a zemědělském družstvu.
Od prvních dnů války se přihlásila, jako dobrovolnice,do stíhacíhopraporu. Po absolvování kurzu se stala zdravotní sestrou.V prosinci 1941 podala žádost o převelení do rozvědky na sevastopolskou obrannou linii.Své rozhodnutí vysvětlilaelementárně : "ChcizabíjetNěmce". Jak se, MarieKarpovna, svěřila, a to jižv důchodu:" Vidělajsem tolikkrvea utrpení, že mi zkamenělo srdce.Nemohla jsem zapomenoutna zničené domovy, zavražděnéděti, staré lidi a ženy! Na bojišti, před mýma očima, umírali lidé! Umíralimladí, mladí v rozkvětu - měliby ještě žít, žít, jít si za štěstím!».
Rozvědka přijala děvče bez problémů. MášaBajda(v hodnosti staršího seržanta) přecházela frontovou linii s cílem "lovit jazyky" — a dařilo se jí to velmi dobře.Jednoho dneMáša zajala důstojníkaWehrmachtu, na své vlastním těle ho táhla do týlu. Ten se zoufale bránil a svým křikem vzbudil rozruch. Němci začali Mášinu skupinu ostřelovat. Jeden z jejích průzkumníků zahynul. Z toho důvodu byla Maria, hned po svém návratu, zatčena. Avšak již po dvou hodinách byla předvolánana velitelství - německý zajatec začal mluvit. Když zahlédl Mášu, zlomilo ho to - jeho, zdravého muže, zajala mladá dívka! Němecztratilnervya prozradil vše!
Trest byl zrušen a Bajdě poděkovali. 7. června1942 Němci podnikli útok na Sevastopol a Maria ,spolu se svou rozvědkou, se podílela na odražení útoku. Nedostávalo se nábojů, rozvědčíci to však neřešili, dokud bylo alespoň s něčím střílet. Máša vylezla ze zákopu, sebrala mrtvým Hitlerovcům zbraně a vrátila se zpět.Když Bajdaodložila dalšízásobník, získaný od zabitého Němce, poblíž ní vybuchl granát. Dívka byla střepinami zraněna do hlavy a pravé ruky. Ztratila vědomí. Probrala se až večer, ve tmě.Němci,dotédoby, stihli na několika místech prorazit obranu — zbytky průzkumných jednotek (devět lidí, většinou zraněných) byly zajaty. Vojáci Wehrmachtu právě zkoumali jejich dokumenty, aby je následně vzali do zajetí. Mášanezaváhala, bleskověvyhodnotila situaci, že všichni nacisté se nacházejí na jednom místě, zvedla ze země německý samopal, zamířila a zahájila palbu.
VětšinuNěmcůse podařilo zastihnout - desetlidí bylo na místě zabito nebo těžce zraněno. Mášiny ranění spolubojovníciokamžitě zaútočilina hitlerovcea vstoupili s nimi do boje.Jakmile v automatu došly náboje, Máša uchopila zbraň oběma rukama jako obušek a vrhla se na nepřátele se zvířecím vztekem.Rudoarmějci, kteří později svědčiliojejím činu, následněvypověděli, že přímo před jejich očima Máša prorazila lebku německému důstojníkovi a dokud jí zbývalo sil, tloukla pažbou po hlavě dalšího nacistu. Nezapomeňme - MášaBajdabyla velmi vážnězraněna, ale ani to jí nezabránilo, a to během několika sekund, vrhnout se na své nepřátele! Vše skončilodoslovav mžiku. Bojovníci později spočítalimrtvoly. Maria poslala na "onen svět" 15 německých vojáků a jednoho důstojníka! Čtyři z nich ubila vlastníma rukama! V té době bylo Máše 20 let. Byla sice fyzicky vyspělá, ale žádný Schwarzenegger to nebyl!
Velmi dobře znala cestu skrze minová pole a tak dovedla své raněné rudoarmějce nazpět k jejich jednotkám! Terminátor(?) - odpovídající ohodnocení! Bez toho, že by se jí řádně zahojila předchozí zranění, se neúnavnáMáša znovu vrátilado přední linie. Brzybyla znovu zraněna (!) a užtehdy byla převezenado nemocnice na Inkermanských štolách. Dne 20.června 1942 jí prezidium Nejvyššího sovětu SSSR udělilo titul Hrdiny Sovětského svazu, to se ale, Marija Karpovna, dozvěděla až na nemocničním lůžku. Po ošetření Mášaopět uteklana frontua zapojila se do obrany.
Bohužel, tady válka pro statečnoudívkunetrvaladlouho. 1. července, během mohutného útoku, Němcivtrhlido Sevastopolu. Část Bajdiny skupiny ustoupilado skal, nacházejících se jižně od Kozácké zátoky. Tam se rudoarmějci ukrývali ještě téměř dva týdny a marně čekali na posily — bohužel nikdy nedorazily.12.července 1942 byla Maria Bajda (pošesté) těžce zraněna a v bezvědomí zajata.
Začalodlouhéputovánía mytologie— nejprve byla odvezena do Bachčisarajského koncentračního tábora, poté do tábora pod městem Slavuta.Tam dívkavstoupilado podzemní buňky, roznášela letáky o vítězstvích sovětských vojsk a plánovala útěk — ale někdo je prozradil.Velitelbuňky,KsenijaKarenin,byl popravena Máša Bajda byla poslána na západní Ukrajinu, do Rovna a dále až do Rakouska, pod Salcburk.Neklidnádívkase znovu stalasoučástí podzemnískupiny vězňů, která se shromáždilakpovstánív koncentračním táboře. V lednu 1945 Marii Karpovnu zatkli a umístili ji do cely gestapa.
Zde bylavězněnačtyři měsíce, byla bita, držena v ledové kleci.8. května 1945 osvobodila americká vojska zdejší vězně. Marija byla již v té době nemocná tuberkulózou a nemohla sama chodit.Po krátké léčbě se Máša, po půl roce,vrátiladomů.
Pobytv zajetídostal23letoudívkuna pokraj invalidity.Požadovat však něco od státu, skandalizovat, žebrat nebylov její povaze, byť na to právo, jako nositelka čestného Řádu, měla. Dalších šestměsíců potrvalo obnovení jejího zdraví. Tady velmi pomohl pobyt u moře.V květnu 1946 odešla Mášapracovatjako obyčejná servírkado čajovny Jankoya. A teprvena podzimroku 1947, vyjádřeno tehdejšími frázemi, "ocenění našlo svého hrdinu" — byl Marii Karpovně Bajdové konečně udělen Leninův řád a medaile "Zlatá hvězda", která na ni čekala celých pět let.Tato krásnádívka, která samazničilatéměřdvě desítkyněmeckých vojáků,se vždy později chovalavelmi skromněa bez vychloubání.
V roce 1961 se Maria přestěhovala do Sevastopolu (to je město, kde statečně bojovala, aniž by litovala krve) a 25, po sobě jdoucích let, pracovala jako vedoucí městské matriky.Podle vlastního svědectví za tu dobu, HrdinkaSovětskéhosvazu,zaregistroval60000 (!) manželství avydala70 000 rodných listů.O svém úžasném životním příběhu vyprávěla novinářůmjen zřídka, a pokud ano, tak jen zcela výjimečně.30.srpna 2002, ve věku 80-ti let, zemřela Marie Karpovna Bajda a byla pohřbena na hřbitově Komunarov v Sevastopolu.Nyní nese její jméno SevastopolskýPark. Chtělo by se říct: "i na ruských vesnicích žijí skutečné ženy", ale to by bylo děsivě banální.Ale to je čistápravda!
V zimě 1941-1942 bylo v protitankovém bagerovském příkopu, nacházejícím se pod Kerčskem, fašistickými okupanty zastřeleno několik tisíc civilistů, včetně 245 školáků, kteří byli shromážděni pod záminkou zahájení školního roku.
Materiály o událostech v bagerovském příkopu byly předloženy během Norimberském procesu jako důkaz zločinů fašismu.
Úryvek z "aktu mimořádné Státní komise o zvěrstvech Němců ve městě Kerč", předloženého norimberskému tribunálu pod názvem "dokument SSSR-63":
"...Jako místo masové popravy zvolili hitlerovci protitankový příkop poblíž vesnice Bagerovo, kam byli, během tří dnů, svezeny celé rodiny lidí odsouzených k smrti. Po příchodu Rudé armády do Kerče, v lednu 1942, bylo při průzkumu Bagerovského příkopu zjištěno, že je asi kilometr dlouhý, 4 metry široký a 2 metry hluboký, přeplněný mrtvolami žen, dětí, starců a dospívajících.
U příkopu se nacházely zamrzlé kaluže krve. Tam se také válely dětské čepice, hračky, stužky, utržené knoflíky, rukavičky, kojenecké lahvičky, botičky, holínky spolu s odříznutými částmi nohou a další části těl. To vše bylo potřísněno krví a zbytky mozků. Fašističtí darebáci stříleli bezbranné obyvatelstvo trhavými kulkami..."
Hitlerova zvěrstva v Bagerovu se stala známými jako první epizoda holocaustu. Od této tragédie začala pracovat sovětská Komise pro vyšetřování zločinů fašismu.