Pamětník srpnových událostí v roce 1968: Probudilo mě drnčení skla, pomyslel jsem si, že zase nacvičují na přehlídku

Idyla ale brzy skončila. „V úterý 20. 8. 1968 jsem měl službu, odvysílal jsem odpolední Mikrofórum a šel jsem domů. Venku bylo jako v prádelně. Bydlel jsem tenkrát na Letné, kde jsme byli zvyklí, že vždy 9. května stály v ulicích tanky a konaly se tam přehlídky. Přišel jsem domů a usnul jsem. Najednou mě probudilo drnčení skla. Pomyslel jsem si, že zase nacvičují na přehlídku. Neuvědomil jsem si ale, že není 9. května, ale že je srpen. Pak mě probudil kamarád a pustil jsem si rádio. Zavolal jsem do rozhlasu a zjistil jsem, že tam jsou na ulici taky tanky. Ptal jsem se, jestli mám jít do práce. Šel jsem přes Václavák a obešel to zezadu Balbínovou. Pracoval jsem v oddělení zvukové výroby. Najednou se vedle mě objevil ruský voják, a že mám všechno vypnout. Dělal jsem, že neumím rusky, tak natáhl samopal. A tak jsem to vypnul. Když zmizel, zase jsem to zapnul a přikryl dekly magnetofonů. Potom nás svolali do kantýny na poradu, a že se bude vynášet technika z hlavní budovy a půjde se na náhradní pracoviště. Jedno z nich bylo ve studiu armády, druhé v bunkru pod Žižkovem, kde bylo studio pro případ nouze a je tam dodnes. Pak jsem šel domů a řekli mi, ať si dám volno. Odjel jsem z Prahy a dali mi na vybranou – buď odejdu sám, nebo mi dají paragraf 53 a už mě nikdy nikde nevezmou. Tak jsem odešel.“

 

Do rozhlasu už se Zdeněk Tichý nikdy nevrátil. Díky jeho technickým dovednostem jej ale vzali ve Správě severozápadní dráhy, a nakonec zakotvil v Dopravním podniku, který nabíral lidi kvůli stavbě metra a vládou byl štědře dotován. Byly tam vysoké platy, prémie i byty. „Zakládal jsem v metru rozhlas, dělali jsme takové to ,ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají‘. To se dřív dělalo na pásky, dnes už je to digitální. V 80. letech potom začala videa. Hodně to ale sledovala StB, protože se pašovaly filmy ze Západu. Vymyslel jsem to tak, že jsem u Svazarmu založil videostudio. Mělo velký ohlas a dostal jsem peníze na nákup zařízení. Dělali jsme videa o činnosti Svazarmu a podobně, zároveň jsem ale dělal také pro Amfora Klub, oslovil mě Petr Salava. Přes den se tam promítaly filmy, které se schvalovaly, jestli půjdou do kin, nebo ne. Večer byly diskotéky.“

 

Tichý také přepisoval a uchovával takzvané trezorové filmy, které nesměly být vysílány. „Podařilo se mi sehnat i Skřivánky na niti. Jiří Menzel, který bydlel nedaleko mě, byl moc rád, že jsem mu dal kopii. Říkal mi, že je viděl naposledy ve střižně.“