V Tibetu je 93 % Tibeťanů, jen 6 % je “řízená” čínská imigrace…?

Podrobnosti

Speciály CFP! / cestopisy & reportáže|

12. prosinec 2011|

Břetislav Olšer|

18550 x

"Luna a láska; když nerostou, ubývají," říká jedno z čínských přísloví. Důležité víc než by se zdálo. Čína má dnes 1 360 000 000 obyvatel a přes padesát národů. Zajistit vše potřebné pro tak početný stát je nevídaná věc. Ne vše se podaří, ale 21. století je pro "Říši středu" zatím šokující svým nevídaným rozvojem. Jenom se neví, co udělá dítě, jež se ze dne na den stalo dospělým...

V době neolitu, kdy většina zemí žila v 9. tisíciletí před n. letopočtem v pravěku mladší doby kamenné, vyráběli v Číně hedvábí. Poté to byl porcelán, magnetická střelka, střelný prach, knihtisk a papír ze dřeva, kůry stromů a starých rybářských sítí či vrtné soupravy staré Číny, papírové peníze, sklo, resp. čočky – brýle, lupu... Výčet by byl nekonečný. Dvanácti procentní průmyslový růst vynesl do role světové jedničky rovněž železniční dopravu. Proto byl začátek "zlatého týdne", kdy se od 1. do 8. října slaví státní svátek založení Čínské lidové republiky. Bezpečná čínské železnice přepravila v jednom dni rekordních 8.928.000 pasažérů, což ve srovnání se stejným obdobím loňského roku narostlo o 635 tisíc cestujících.

Ne vždy ale byla železnice v Číně vítaným pomocníkem. Koncem 19. století vzdorovali Číňané plánům evropských koloniálních velmocí, které v Asii budovaly železniční síť. Představitelé dynastie Čching roku 1877 v Šanghaji odkoupili první železniční trať na čínském území, jen aby ukázali své opovržení: nařídili koleje vytrhat a výstavbu dalších tratí zakázali. Prý by přišli o práci nosiči nosítek a břemen. Roku 1900 davy vzbouřenců vzaly útokem železniční a telegrafní spojení mezi Pekingem a městem Tchien-ťin a v roce 1911 došlo v S'-čchuanu v souvislosti s výstavbou železnice k povstání, na jejímž konci byl pád dynastie Čching.

Dnes čínská vysokorychlostní železnice s rozpočtem blížícím se 300 miliardám dolarů šokuje svět a konkuruje přepravním časům v letecké dopravě mezi městy, jako je Peking a Šanghaj. Vlaky, jejichž rychlost na nejrychlejších tratích dosahuje až 350 kilometrů v hodině se blíží USA, Evropské unii a Japonsku. Čína exceluje; už navrhuje letouny, které mají konkurovat výrobkům firmy Boeing, a jaderné reaktory soupeřící se společností Westinghouse Electric Co. Během necelých sedmi let vybudovala síť rychlovlaků větší než ty, které Japonsko nebo Německo stavěly několik desetiletí. Nyní je zhruba v polovině svého patnáctiletého plánu vybudovat celkem 16 tisíc kilometrů vysokorychlostních tratí spojujících 24 velkých měst v Číně. Včetně Pekingu, kde jsem měl přestávku na cestě do Tibetu deset dnů.

Pro někoho to ještě není jasné, ale k Číně neodmyslitelně patří Tibet. Železniční spojení do Lhasy funguje od července 2006. Podle čínských úřadů je železnice významným nástrojem při modernizaci Tibetu, který je součástí Číny od roku 1951, kdy byla přes čtyřicet roků bezprizorním územím, na němž se vše jen rozpadalo a ruinovalo. Čína čekala, kdy někdo z Tibeťanů požádá OSN o samostatnost. Nestalo se a tak ostudu Asie vzala pod svoji kontrolu. Kritici spojení po kolejích ale tvrdí, že železnice pouze přispívá ke zhoršení životního prostředí a urychluje rozpad tradiční tibetské kultury.

Železnice na náhorní plošině, která je nejdelší a má největší nadmořskou výšku na světě, začíná v městě Xi Ning v čínské provincii Qing Hai a končí ve Lhase, metropoli Tibetské autonomní oblasti. Je celkem 1956 kilometrů dlouhá, její průměrná nadmořská výška po celé trati je přes 4000 metrů, nejvyšší úsek je 5072 m nad mořem a nazývá se „železnice nejbližší nebi". Prochází 550 kilometry tundrya třemi tunely. Ten v horách Feng Huo Shan (Hory větru a ohně ) leží na místě, kde je nadmořská výška 4905 m. Měří 1338 metrů a nachází se v oblasti věčně zmrzlé tundry na náhorní plošině jako nejvýše existující tunel na světě. Tunel v pohoří Kun Lun se prochází provincií Qing-hai. Jeho nadmořská výška činí přes 4600 m a délka 1686 m. V této zóně se často objevují stěhující se tibetské antilopy, tibetští divocí osli a další vzácná zvířata náhorní plošiny, proto prostory mezi mostními pilíři mohou fungovat jako přechody pro stěhující se zvířata.

To si tak občas udělají hrstky "ochránců" Tibetu výlet do Lhasy. Doma si jezdí auty, mají mobily i televize, pan na sednou do letadla nebo rychlovlaku a jsou na místě. Foťáky cvakají, lítost nad chudáky utiskovanými Tibeťany se v nich stupňuje. A vztek. Chtěli vidět romantiku a původní svět buddhismu, chudáky v chýších bez elektřiny, televizí a mobilů, lidi, co se oblékají jako ve starověku, a ne Tibeťany v džínách, na motorkách, v mercedesech a u digitálních televizí. Ta hrůze, jak Čína svojí civilizací ničí tu krásně zaostalou tibetskou kulturu, náboženství s modlitebními mlýnky a dřevěnými návleky na ruce, s nimiž se pak plíží po břichu ke své svatyni k Buddhovi tisíců očí... Naši stateční ochránci zaostalosti a lidských práv se pak vydesinfikují a letadlem se opět vrátí do svého městského přepychu evropské civilizace, aby v rámci svých protestů vyvěšovali tibetské vlajky na radnice či Sněmovny. Proti "invazi" čínských imigrantů do Tibetu, kde zavádějí nevěstince a brání buddhistům v jejich víře...

Byl jsem v Lhase, v klášterech i v paláci Potála a důkladně jsem si vše prohlédl, prokomunikoval, abych zjistil, že pomluvy o lidských právech jsou zřejmě jen mýtus mnohých Evropanů, kteří ještě ani nestihli do "své hájené země" přijet. Zimní palác dalajlámy osiřel, jeho nájemník prchl do Indie, odkud se vzdal své svatosti a předal šéfování předsedovy tibetské vlády, Navíc prohlásil, že už chce samostatnost Tibetu. Nejposvátnější klášter všech Tibeťanů - Džókhang - je běžně nabitý k prasknutí. Tibetským věřícím v rozličná vtělení Bddhy je vstup neomezen. Odpůrci čínského řízení však tvrdí: "Moderní Lhasa je město nehezké, neb nevzniklo postupně, nýbrž narychlo, aby stačilo pojmout davy valící se z čínské nížiny na náhorní plošinu... Jde o potupu a pohanu vzácného kulturního dědictví, ničeného invazí Číňanů" Jaká je pravda...?

Dejme slovo zprávě Wikipedie: "Tibetská autonomní oblast: Z celkového počtu 2 740 000 obyvatel provincie Tibeťané tvoří asi 93 % populace; druhou nejvýznamnější etnickou skupinou jsou Chánové, kterých je asi 6 %. Ve zbylém 1 % jsou zastoupeny všechny ostatní národnostní menšiny, např. Chuelové, Monpové a Lhopové. ...Druhou největší provincii ČLR obývá nejméně obyvatel ze všech provincií, což z Tibetské autonomní oblasti činí nejřidčeji osídlenou oblast země... Proto byla vybudována nejen letecká síť, ale též železnice. Objem přepraveného nákladu za šest měsíců stoupl o 28 procent. Jeho tok do Tibetu ale byl vyšší než opačným směrem v poměru sedm ku třem. Většinu nákladu směřujícího do Tibetu tvoří stavební materiál, včetně ocele a cementu. Nová železnice zjevně urychlila ekonomický a sociální rozvoj Tibetu...

Civilizace se postupně globalizuje. Geniální je dnes světové zdravotnictví, kosmický výzkum, oblast elektrotechniky... Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Takové je třetí tisíciletí. Tibetské děti si oblíbí rýži, smaženou zeleninu a smažené maso a už nechtějí "campu", což u jejich rodičů vzbuzuje obavy, že ztrácejí svou identitu. Co je to "campa"? Jde o mouku z praženého vysokohorského ječmene, smíchaná s vodou a čajem s máslem, samozřejmě ječím máslem. Tibeťané suší ječí a skopové maso. Pijí pivo "čang" a Lhasa... Na lidové slavnosti se chodí v dlouhém zaprášeném plášti s malou dýkou houpající se u opasku, nebo když se jde do kláštera obětovat Buddhovi mléko a ječmen. Čupa je z ovčí kůže dlouhý, po kolena sahající kabát se širokými rukávy, delšími než ruka. Kolem pasu je stažena kusem látky, omotaným několikrát. Kabát je tak velký, takže jeho horní část slouží i jako baťoh.

Společenské postavení Tibeťanů se projevovalo v bohatosti zdobení na šatech z vlněné látky nebo brokátu tibetská aristokracie. Zejména ženy dodnes nosí šperky z bílého tepaného kovu, v němž jsou vsazeny většinou tyrkysy. Podle ornamentů, použitých barev a účesů se dá určit, ze které oblasti, kdo pochází. Třeba Tibeťanky z kraje Amdo své vlasy o slavnostních příležitostech zapleétají do 108 copánků. Mnozí Tibeťané nosí na těle nebo na svém oděvu relikviáře, bohatě zdobené a vykládané drahými kameny. Relikviáře je chrání před zlými duchy. Uvnitř relikviářů jsou na papíře nakresleny obrázky buddhistických božstev, obrázky vždycky posvětí vyšší buddhistický lama.

Nelze žít jen v duchu pradávných tradic, proto hlavní aspekty tibetské kultury jako literatura a hudba zažívají renesanci a rozvíjejí se. Za tímto vzestupem stojí nová generace tibetské elity, která si osvojila plynou mandarínskou čínštinu. Roste počet tisíců mladých Tibeťanů, kteří jsou vzdělaní, nepovažují se za zaostalou menšinu a vyžadují stejné zacházení jako zbytek Číny. Tibetská literatura se rozvíjí společně s tibetskou bloggerskou komunitou. Tibeťanky vznášejí feministické otázky týkající se své role ve společnosti a ve Lhase účinkují tibetské rockové kapely. K oživení Tibetu přispěla i nejunikátnější železniční stavba na světě.

Na velvyslanectví ČR v Pekingu mi o Číně ambasador ing. Libor Sečka mj. řekl: "Čína je nesmírně zajímavá, ale rovněž složitá země. Rozhodně však není zemí našeho typu a nemůžeme očekávat, že po tisícileté císařské tradici by se v ní mohla budovat demokracie západního typu. Má zcela jinou filosofii. Podstatný pro Číňany je např. jejich vztah s přírodou, cítí se její součástí; dokonalost lidská je zde kopírována dokonalostí přírodní. Je třeba ji vnímat jako příležitost, doslova jako nabíječku pro všechny kolem, tedy i pro Českou republiku. Proč toho nevyužít...? Mladí lidé v Číně dnes často nevědí, kde se ČR nachází. Znají Ameriku, Afriku, v Evropě Německo a Francii a to je asi tak všecko..."

Proč se nekritizuje Španělsko, že nechce dát samostanost Baskům či Kataláncům, nebo Belgie za marné snahy o nezávislost Valonů a Vlámů, Gruzie kvůli stejným požadavkům Osétie a Abcházie, Ázerbajdžán a jeho Náhorní Karabach... A je tu to nejpodstatnější, proč dnes už všichni o "porušování" lidských práv za Velkou zdí mlčí jako hrob. Čínská vláda má totiž rezervy v zahraničních měnách ve výši zhruba 3200 miliard dolarů, přičemž zhruba čtvrtina tohoto balíku je v eurech. Čína by tak mohla být ochotna přispět do záchranného či nějakého nově vzniklého fondu 50 až 100 miliardami eur v rámci její spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem, citoval list zdroj blízký čínskému vedení. Rozsah jejího zapojení ale bude závislý na splnění určitých klíčových podmínek. Zejména jde o záruky, které by země pro investice od Evropy dostala. S odvoláním na dva čelné poradce čínské vlády to napsal list Financial Times. O možném zapojení nejlidnatější země světa, která už i oficiálně naznačila připravenost jednat o případném zapojení do úsilí zabránit dalšímu šíření dluhové krize, v Pekingu jednal šéf záchranného fondu eurozóny EFSF Klaus Regling. Čína, která chce pomoci, ale zároveň upozorňuje, že není pouze výhodným zdrojem peněz. Chce záruky, že o své devizy nepřijde...

Jak Čína vůbec ekonomicky funguje? Jak 72 milionů čínských komunistů, tedy asi pět procent Číňanů, realizuje svůj komunismus nebo ve skutečnosti kapitalismus? Hypoteticky můžeme vytvořit model. Jak napsal jeden moudrý pán, američtí dovozci Číně za zboží zaplatí v dolarech. Číňané dolary vymění v čínských bankách za jüany. Čínská centrální banka vykrývá stálou poptávku po jüanech jejich tiskem, aby zabránila růstu jüanu vůči dolaru, což by čínským výrobcům snížilo zisky. Tato část cyklu vede k hromadění dolarů v čínské centrální bance. Američané zase spotřebovávají víc, než vyrábějí. dvě třetiny jejich HDP je tvořeno spotřebou. A tak se stále víc zadlužují. Tento dluh nemohou kvůli hrozbě inflace pokrývat jen z vlastních zdrojů, tedy tiskem dolarů, a proto ho nabízejí ve formě exportu dalším zemím, aby obchodní bilanci srovnali. Tento export má formu vládních dluhopisů...

Za vše banální story; farmář, který je ve finančních problémech, prodá traktor. Za utržené peníze pokryje pohledávky, ale ten traktor mu při práci přece jenom chybí, proto začíná pracovat pomaleji a méně produktivněji, než jeho soused, který zatím traktor prodat nemusel. Následkem toho se dostane do ještě hlubší platební neschopnosti. Musí tedy prodat kombajn, aby mohl poplatit dluhy. Jenomže to jeho práci ještě více zbrzdí a ještě více sníží jeho schopnost konkurovat sousedním farmám... atd...

Jinými slovy, Amerika si kupuje čínské zboží za svůj vlastní dluh. Čína ve snaze nepřijít o vše snížila dolarové rezervy ze tří bilionů na jeden a skupuje téměř polovinu světové produkce zlata. Jen loni Čína zlaté rezervy zdvojnásobila na 1054 tun a očekává se, že na konci roku bude mít přes 2000 tun zlata. To samé dělají i čínští civilisté. Jen za první dva měsíce letošního roku nakoupili neuvěřitelných 42,3 milionu uncí (1 unce je 31,1 gramu) zlata. A aby toho nebylo málo, čínská policie podle ČTK v rozsáhlém zátahu proti internetovému prodeji drog zadržela 12 125 lidí a zajistila více než 300 kilogramů nelegálních návykových látek. Oznámila to agentura Nová Čína. Užívání drog se v Číně prakticky podařilo vymýtit poté, co v roce 1949 nastoupila k moci komunistická strana. Podobně jako prostituce a další "západní neřesti" se ale užívání narkotik v zemi znovu rozšířilo během posledních tří desetiletí, kdy Čína na vlně ekonomických reforem zažívala rychlý hospodářský růst.

Inu, Říše středu se vrací ke své jedinečné minulosti zvané první civilizace světa, velmoc jingu a jangu, Země a Nebe, Moře a Voda, Muž a Žena, Sever a Jih... Kosmiclá harmonie... Čína...

Komentáře