Jsou Thajky jen pokorné vaginální akrobatky...?

Podrobnosti

Speciály CFP! / cestopisy & reportáže|

29. leden 2012|

Břetislav Olšer|

26222 x

Tak jsme se s mojí paní rozhodli, že se odměníme. Zima, jak na Sibiři, srážek s blbci nepočítaně, daší knížka vydaná, tak co s honorářem. Kam vyrazit, když mrzne až praští? Přece do Thajska, kde prý další smrtelné tsunami hrozí až tak za sto let... Zkrátka za sluncem, mořem, slony a transvestity...

 

Sloni i ženy (Buddha měl být v předcházejícím životě bílým slonem) mají v Siamu velkou popularitu, i když se říká, že thajské ženy jsou jen zadníma nohama slona. Jejich povinností je svého muže za všech okolností ctít a trpělivě snášet všechny jeho neřesti. Co se nejlépe v Siamu poznává? Fascinují paláce a nejspíš povahové rysy žen, paní a dívek. Zkrátka vše, co mohl můj fotoblog zachytit. Napřed jsem z toho měl v hlavě pěkný zmatek, později se našinec orientuje. Jakž takž. Hlavními přikázanými vlastnostmi žen byly vždy pokora, mlčenlivost, ostýchavost a pasivita vůči všem, kromě manžela, který navíc mohl mít i neoficiální druhou manželku z řad prostitutek, zvanou noi.

Jsou však i takové vdané neposlušnice, jež troufale tvrdí, že ony "zadní sloní nohy" už dávno ty přední postrkují či dokonce předhánějí. Zvýšil se proto i počet rozvodů, k nimž ještě nedávno stačilo ze strany muže, aby prokázal jen manželčinu jedinou nevěru. Když však chtěla rozvod žena z důvodů cizoložství svého muže, musela dokázat nejen jeho opakovanou nevěru, ale též že si dlouhodobě vydržoval a uznával jako svou manželku jinou ženu, vesměs prostitutku.

Polygamie už sice není v Thajsku oficiálně povolena, ale mnoho mužů ji podnes s přivřenýma očima úřadů praktikuje, údajně ke spokojenosti všech svých žen. Pověstným erotomanem je jistý obchodník s hady z Pathomu, který má ve svých šedesáti letech sedm manželek, jež mu povily pětadvacet dětí. Největší siamský pašák však byl zřejmě král Ráma II. Ten měl osmatřicet manželek a s nimi třiasedmdesát potomků.

Ve vedlejším Vietnamu žil v Hue asi bezkonkurenční císař Dao, v jehož harémech prý čekalo na obšťastnění na 200 jeho chotí. A měly dost smůlu; jejich stopadesáticentimetrový pán a vládce se rozhodoval o sexu s nimi losovací metodou – měl oslíka, jehož vždy nechal procházet harémem; u kterých dveří se zastavil, tam dlela ta šťastná žena, kterou tu noc čekala láska nebeská. Údajně si nebohé hurisky zoufale trhaly během svých denních procházek zásoby toho nejšťavnatějšího lupení, aby ho v noci vystrkovaly ze svých dveří jako vějičku pro mlsného, leč notně přecpaného lichokopytníka.

Bankog-Krungthep (Město andělů) – je zřejmě nejhříšnějším městem nejen Zadní Indie. Dokonce prý už dávno předstihl svými nepravostmi někdejší asijské Chicago jménem Saigon, z něhož si vojácí US Army udělali zlatý heroinový důl a v němž byl také nebývalý přetlak prostitutek.

Krungthep Mahanakhon Bovorn Ratanakosin Mahintharayutthaya Mahadilokpop Noparatratchathani Burirom Udomratchanivetmahasathan Amornpiman Avatarnsathit Sakkathattiyavisnukarmprasit.

Volně přeloženo toto jméno zní: Velké město andělů, věčné a nádherné místo hinduistického boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahých kamenů – diamant, rubín, smaragd, žluý safír, granát, modrý safír, měsíční kámen, zirkon, kočicí oko – královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, v němž sídlí bohové a má svůj domov hinduistický bůh Krišna, město stvořené bohem Višnou...

Thajsko má asi 65 milionů obyvatel, z toho vykazuje na milion kněžek lásky, zhruba 40 procent z nich je mladších 15 let. Ještě děsivější statistika tvrdí, že 60 procent z těchto prostitutek je nakaženo virem HIV. A to už přestává být legrace. Podíl na tom mají rovněž nizozemští a němečtí sexuální turisté, jimiž se to v barech Pattaye či Bangkoku jen hemží. Dívek je však i přesto mnohonásobně víc a konkurence je velká. Nabízejí proto z oblasti sexu prakticky i teoreticky cokoli, mužům, ženám, pedofilním dědkům i perverzním stařenkám z vysoce civilizovaných zemí. Užijí si zde i jedinci, jež se rádi převlékají za ženy. V hlavním městě je největší travestie show na světě.

Sál pro pár stovek zvědavců, jeviště, podobající se velkolepé divadelní scéně. Na dvě stě mladíků, převlečených za sličné ženy, šokuje ve dvouhodinovém představení nevěřícné diváky. Muži vzdychají nad andělsky půvabnými tvářičkami a dlouhými nohama tanečnic – tanečníků, jejichž svůdná těla zdobí pestrobarevné kostýmy. Vzdechy jsou ještě silnější, když si mužské heterosexuální osazenstvo uvědomí, že všecka ta fyzická krása patří thajským jinochům, s genitáliemi pevně přelepenými leukoplastem, jen aby byly jejich klíny co nejvíc žensky přitažlivé.

Pravda, těch umělých hmot je na zmíněných a ženy imitujících postavách víc; počínaje silikony, jež z mnohých mužných hrudí vytvořily ženská poprsí, a konče nastřelovanými vlasovými kořínky nebo umělými řasami. Byznys je byznys. Na své si přijdou i plastičtí chirurgové, zabývající se též odstraňováním šikmých očí a baňatých nosánků. Zmíněná šou je však podívaná skutečně velkolepá, zvláště když na jeviště vpluje obří pirátský koráb, plný odvážných korzárek...

V Thajsku se toho dá spatřit moc a moc. Sloni jsou symbolem této země, zvláště ti bílí, které mohl vlastnit pouze král. Čím jich měl víc, tím byl váženější. Prý si vzali od nás vzor: zatímco se u nás říká úplatkům kapříci, v Thajsku jsou to slonící. Přesto jsou tito tlustokožci, Buddha Nebuddha, stejně zotročováni, jako přebytečné paní a dívky. Důkazem toho je představení tzv. vaginálních akrobatek.

Tajně jsem se vetřel do ilegálního doupěte, v němž se za padesát bathů předváděly dívky s neuvěřitelně vytrénovanou poševní muskulaturou. Dosti hrubě jsem sice vynadal svému sexismu, nicméně jsem u té podívané z ryze vzdělávacích pohnutek vydržel až do konce. Přežil jsem nejednu válku, musel jsem zvládnout i těžký úděl thajských vaginálních kouzelnic. I když mě svědomí drtilo, co všechno musí chudáci dělat, aby přežili...

Bylo to ovšem fascinují, feministky mi prominou. Hlavní protagonistky svým vnitřním svalstvem vypouštěly kroužky dýmu, který do svých útrob nasály z cigaret, vystřelovaly pomocí stahů svého klínu na vzdálenost dvou metrů šipky, jež se zabodávaly do terčů nebo propíchávaly nafouklé balonky. Mráz šel po zádech, když si do rozkroku nalily přes trychtýř bratru dva litry vody či naskládaly asi dvacet žiletek, navázaných na motouzku, který pak ze sebe ležerním způsobem vytahovaly. Je to příšerné. Je to názorná ukázka, co je člověk schopen udělat, aby přežil, a ten druhý to bere jako folklor. Bohužel to má i pokračování. Ještě příšernější, když si pak na to člověk zvykne a udělá si z toho byznys. Pouličním polykačům střepů také nadšeně tleskáme...

Jak uvedly světové agentury, thajská televizní satelitní společnost THAICOM zahájila ve své síti přenášení stanice Al Manar, provozované libanonským teroristickým hnutí Hizballáh.

Al Manar nyní přenáší dvě arabské stanice – egyptský Nilesat a panarabský Arabsat – a lze ji zachytit na většině Blízkého východu a v části Evropy. THAICOM pokrývá svým signálem diváky v Austrálii, Africe, Asii a většině Evropy. Mezi diváky tak budou i obyvatelé Indonésie a Malajsie, kde žije velké množství muslimů. Evropské satelitní společnosti vyřadily Al Manar ze své nabídky v roce 2004 kvůli spojení s terorismem, uvedl ředitel ITIC Dr. Reuven Erlich a "tak si Hizballáh našel cestu, jak to obejít."

V prosinci 2004 byla TV Al Manar přidána ministerstvem zahraničí USA na seznam teroristických organizací. "Je to válka," uvedl Erlich. "Al Manar šíří hizballáhovské a íránské hodnoty radikálního islámu." Představitelé THAICOM uvedli, že rozhodnutí o zařazení TV Al Manar bylo "čistě obchodní rozhodnutí, které nemá nic společného s politikou."

Izraelští protiterorističtí odborníci z Intelligence and Terrorism Information Center (ITIC) v Hercliji označili rozhodnutí THAICOM za "pobuřující", protože Hizballáh nyní bude schopen šířit svoji nenávistnou propagandu mnohem efektivněji.

Inu, Thajsko je zajímavý kout zeměkoule, co má fotogenické slony, neúnavné milostnice i báječné moře, pokud v něm nezuří tsunami...

Fotogalerie po rozkliknutí obrázku nahoře (foto: Břetislav Olšer)

Komentáře