Pro zájemce: Vítězem v Libanonu je fakt Hizballáh

Podrobnosti

ze světa / Blízký východ|

8. srpen 2009|

#64|

8969 x

Nejprve ale stručný vhled do situace: V předchozím volebním období Hizballáh a jeho spojenci obsadili 58 oproti 70 místům vládní koalice v celkem 128členném parlamentu. Vládní koalice v čele se synem zavražděného prezidenta Saadem Harirím byla složená převážně ze stran sympatizujících se Západem nebo s prozápadním arabskými režimy, jakým je ten saúdský. Členy koalice byly také tradiční křesťanské maronitské strany podporované maronitskou církví, jako jsou Falangy nebo Libanonské síly. V čele více méně prosyrské opozice naopak stály hlavní šíitské skupiny, Hizballáh a hnutí Amal, v koalici s maronitskou stranou, Svobodným vlasteneckým hnutím generála Michela Aúna.

Jedním z nejspornějších bodů předchozího parlamentu byla snaha vlády odzbrojit hnutí Hizballáh, když už se to nepodařilo Izraeli během jeho rozsáhlé a krvavé invaze do Libanonu v roce 2006. Jinými slovy, pod tlakem Bushe se Saad Harirí snažil politicky docílit téhož, v čem předtím selhal Izrael.

Volební praxe v Libanonu nevychází z demografických, ale sektářských pravidel. Každá významná náboženská skupina má vyčleněn určitý počet křesel v parlamentu, která ale neodrážejí počet jejích příslušníků, nýbrž jsou výsledkem mírových smluv z roku 1989, které ukončily 15 let trvající občanskou válku v zemi. Pro příklad: šíité a sunnité mají 873 000 a 842 000 registrovaných voličů, obě skupiny však mají vyčleněno 27 míst v parlamentu. Maronitští křesťané a Drúzové mají na druhé straně 697 000 a 186 000 registrovaných voličů, volební klíč jim ale přisuzuje 34, respektive osm křesel, což je mnohem víc, než by jim náleželo podle demografické skladby obyvatel. A k tomu netřeba zapomínat na zhruba 120 000 Libanonců žijících v zahraničí, kterým miliardářský konglomerát Saada Harírího zaplatil letenky domů, aby volili jeho koalici.

Vzhledem k těmto faktům je tedy otázka, jak že to vlastně volby v Libanonu dopadly. Hlasování se zúčastnilo 52 procent z přibližně tří milionů voličů a opozice v čele s Hizballáhem získala 55 procent všech odevzdaných hlasů (840 000), ale s nimi jen 45 procent křesel v parlamentu, konkrétně 57. Hizballáh má dnes v parlamentu 11 svých poslanců, stejně, jako tomu bylo v předchozím období. Vládní koalice pak obdržela 45 procent hlasů, ale 55 procent parlamentních křesel. V praxi má tedy (spolu se třemi nezávislými) 71 křesel, což jinými slovy znamená, že se rozložení nynějšího libanonského parlamentu změnilo oproti předchozímu o jediné křeslo. Překvapením bylo i to, že strana generála Aúna získala 53 procent všech křesťanských hlasů, byť za to pak dostala méně křesel než její křesťanští rivalové.

Tato čísla svědčí o všem možném, jen ne o drtivé porážce Hizballáhu a jeho koaličních partnerů. Svědčí maximálně tak o tom, že názor většiny voličů zůstal nevyslyšen, byť Hizballáh a spol získali zhruba o 10 procent víc hlasů než vládní koalice. Když Obama porazil McCaina loni v listopadu poměrem 53 ku 47 procentům, komentátoři mluvili o drtivém vítězství.

A co víc, libanonská politika je jako neustále se měnící kaleidoskop. Například drúzský předák Wálid Džumblát patřil dlouhá léta k hlavním spojencům Sýrie, pak se s Damaškem rozkmotřil a nyní tvoří součást vládní koalice. V poslední době ale udělal vůči opozici několik vstřícných gest a byť to za nynější konstelace není asi příliš pravděpodobné, pokud by se svými osmi poslanci přešel k opozici, ta by zničehonic měla nad vládou převahu 65 ku 63. Není ale jasné, zda si opozice takový vývoj vůbec přeje, neboť je si vědoma, jak dopadly demokratické volby v arabském světě, když v nich nezvítězil z pohledu Západu ten "pravý".

Hlavní otázkou dneška tedy je, zda se Harírího vláda znovu pokusí odzbrojit Hizballáh. Pokud by se do této záležitosti vložila nejen slovně, ale i silově, další libanonská krize by byla rázem na světě. Většina Libanonců by se znovu ocitla v ulicích a požadovala by prosazení vůle většiny. Taková krize ale podle všeho, přinejmenším v dohledné době, nehrozí, o čemž svědčí zprávy z minulého týdne, podle nichž Hizballáh - navzdory tlakům na odzbrojení - v klidu a sebevědomě doplnil svůj arzenál o dvacet tisíc nových raket. A co víc, libanonský ministr zahraničí toto vyzbrojování označil za "vnitřní záležitost" Libanonu.

Komentáře